Haruman

10.

Se slzami v očích jsem dopověděl Hoseokovi svůj příběh. Ještě, že mě držel za ruce, jinak bych se sesypal nebo utekl někam hodně daleko. Hoseok mě pěvně objal. „Nebreč. Nic z toho nebyla tvoje vina. On byl nemocný, tak jak si to můžeš dávat jako svojí chybu?" Prudce jsem Hoseoka odstrčil ode mě a dlaněmi si zakryl celý obličej. „Je to moje vina. Kdybych ho nechal aspoň jednou v klidu, nebo kdybych mu nerozbil mobil, nic takového by se určitě nestalo a on by neumřel!" Hoseok mě znovu objal a já se ho snažil ze sebe setřást, ale nešlo to. Byl jsem moc slabý a nakonec jeho objetí bylo příjemné.

Po chvíli jsem ho stejně ze sebe strhl a vyděsil jsem se. „Můj bože! Co teta? Co je dnes za den?" Zeptal jsem se Hoseoka. „Sobota." Och to ne. Teta mě zabije. „Kde je můj mobil?" Zeptal jsem se Hoseoka a opravdu jsem dost panikařil. Hoseok mi podal mobil a já hned vytočil tetu.

„Co mi voláš spratku jeden? Nešel jsi tolik dní do školy a vůbec jsi se mi neozval a pak se dozvím, že jsi dostal vyloučení ze školy na jeden měsíc? O tom jsem ti snad něco říkala ne? Máš týden na to, si vzít svoje věci a vypadnou. Jinak je spálím."

S tímto hovor ukončila. Super. Rozklepal jsme se a zatmělo se mi před očima. Cítil jsem jak padám, ale Hoseok ke mně rychle přiběhl a chytl mě, takže jsem spadl na něj. Teď budu bezdomovec. Proč se mi to stalo. Třeba když to tetě vysvětlím, že mě zmlátili, pochopí to a vezme mě zpátky k sobě.

„Můžeš zůstat u mě." Řekl Hoseok a dovedl mě ke gauči, na který mě posadil. „Z tvého mobilu jsem slyšel všechno. Když nemáš kam jít, můžeš zůstat u mě. A co se týká toho vyloučení...Kvůli tomu co jsme způsobili nám ředitel dal vyloučení na měsíc. Za měsíc se uskuteční řízení, kde se rozhodne, jestli do školy už můžeme nebo ne."

„U tebe? Já tě neznám. Nemůžu zůstat o cizí osoby. Co když mi něco provedeš nebo mi dokonce způ-."

„Měl jsi za těch pár minut, co tu jsi ze mě strach? Kdybych ti chtěl ublížit, už dávno ublížím. Nemáš kam jít." Pohladil mě po vlasech. Je to pravda. Nemám kam jinam jít. Nemám peníze, abych si koupil nějaký hotelový pokoj nebo něco podobného. A po tomhle, i když doufám, si nemyslím, že mě teta vezme zase zpátky sobě. Mohl bych jet ke Kookovi, ale jeho rodiče mě nesnáší ještě víc, než nesnáším já je.

„Áááá. Pomoc!" Uslyšel jsem křik z vedlejší místnosti. Byl tu Kookův hlas a bez rozmyšlení jsem utíkal do onoho pokoje. Otevřel jsem rychle dveře. Na posteli ležel Kookie a na něm seděl nějaký kluk. Hoseok se taky rychle přiřítil do pokoje a toho kluka z Kookiho sundal.

„Jak ses sem dostal?" promluvil Hoseok na chlapce.

„Oknem"

„A to nemůžeš použít dveře jako normální lidé?

„Já chtěl jít ale oknem!" chlapec na něho zakřičel. Ještě si u toho dupnul a našpulil pusu. Choval se, jako kdyby mu bylo 5let, ale přitom vypadal, že je starší jak já. Hoseok se naštvaně podíval. Vzal ho do náručí. „Hned budeme zpátky" Řekl naštvaně a i s chlapcem odešel.

„Hyung!" zakřičel Kookie a rozběhl se ke mně. Objal mě a svojí hlavu zavrtal do mého trika. „Co ti udělal ten kluk?" opatrně jsem se zeptal. „On mě pokousal."

„Co udělal?" Vykulil jsem na něho oči. „Pokousal mě." Znovu řekl Kookie. Odtáhl se ode mě a ukázal mi svojí ruku, kde byl malý kousanec.

„ Já jsem se probudil a on na mě seděl. A když si všimnul, že jsem vzhůru, vzal mi ruku a kousl mi do ní. Jsou tu divní lidi. Já chci domu Hyung. Já se bojím. Bolí to." Znovu se ke mně Kookie přitáhl a objal mě. Hladil jsem ho po zádech i říkal mu, že to bude dobré. 

„Vůbec, co se stalo tobě?" moc jsem o tom mluvit nechtěl, ale je to můj nejlepší kamarád, tak by měl věďet, co se stalo. „Jak jsem ti říkal o těch lidech, co šikanují toho chlapce, tak je to on. Nevím jak, ale nějak se to dozvěděli o mě a dokonce zjistili i o Yoongim. Ukázali mi jeho fotku a já se nemohl pohnout. Pořád je to pro mě těžké. Nakonec mě zmlátili a Hoseok mě odvedl k němu domů" O tom co se stalo na záchodech, jsem raději pomlčel. Nechci tím zatěžovat mého mladšího kamaráda.

Kookie mě pohladil po vlasech a usmál se. „Ale já tě budu vždy milovat Hyung." Řekl Kook a dal mi dětskou pusu na tvář. „Však já tebe taky." Řekl jsem a úsměv jsem mu oplatil.

No, hádám, že toto ještě bude zábava. Jsem nejspíš na správné cestě se stát bezdomovce. Nebo tu můžu zůstat s divným Hoseokem a ještě divnějším klukem, co do ostatních kouše. Opravdu, kam jsem se to dostal. Nemůžu žít normální a bezstarostný život, jako všichni ostatní? Yoongi, prosím. Zachraň mě.

Doufám, že se vám díl líbil :3 Moc vám děkuji za vaše vote a komentáře ♥ Jinak, kdo si myslíte, že je ten chlapec? :O xD