Comatose [CZ yaoi RPG FF]

ZADANÝ? II.

Ayato: Měli jste ji vyhodit, je neschopná

Eto: To tě nezbavuje povinnosti ji trénovat

Ayato: Jenže ona je marná, dejte ji někomu jinýmu

Eto: Hele, to že má k tobě pouto ji jen inspiruje a motivuje, takže ne

Kim: *oddychne si*

Ayato: Jo, takový pouto, že mám od ní denně šedesát zmeškaných hovorů a deset esemesek

Kim: *(asi nejsem jediná kdo po něm pálí)* *sama pro sebe se uchechtne*

Eto: I kdybych jí sebrala mobil tak si cestu najde

Ayato: Už prosím do Aogiri žádný holky, ty čtyři předchozí mě mučily

Eto: Jo, stalkování na každém kroku moc příjemný nebylo, co?

Ayato: Joooo, děsně super *řekne ironicky*

Kim: *tiše se zasměje* *(chudák)*

Eto: No nic, budu končit, nezapomeň na svou misi a informovat nás *zavěsí*

Kim: Takže stalkerky? *nedá si říct, uchechtne se*

Ayato: Ani. Mi. O. Tom. Nemluv... Vždycky mi přiřadí na učení celkem pěkný holky ale... Každá z nich jednu chybu má a to je, že se krávě podobá *básnicky zaštěbetá* 

Kim: Ale no tak, neurážej zvířátka

Ayato: Dostal jsem od Eto trest... Dostal jsem další holku na trénink

Kim: Ty jsi, ale chudáček. Další holka to je tragédie *uchechtne se*

Ayato: Mně vždycky přidělili nějakou lamu

Kim: Tak, ale byly aspoň hezké *ušklíbne se*

Ayato: Na co je pěkná holka bez mozku?

Kim: Tak já nevím *se sarkasmem pokrčí rameny* Na spoustu věcí

Ayato: Jídlo? Jo, to máš pravdu. Pro Aogiri jsou jen přítěž

Kim: *plácne se rukou do čela* Myslíš ty někdy na něco jiného než jídlo?

Ayato: Jo, ale to nechceš vědět*ušklíbne se*

Kim: A co když chci *přejde k němu*

Ayato: Věř mi, nechceš

Kim: Opravdu mi to neřekneš? *ušklíbne se*

Ayato: Ne-e

Kim: Ale no ták *přejde k němu*

Ayato: Mě nedonutíš

Kim: Opravdu tě nijak nedonutím?

Ayato: Opravdu *stojí si za svým*

Kim: Ale no ták úsměv *uchechtne se a prsty mu koutky úst roztáhne do úsměvu*

Ayato: Usmát se je moc namáhavý *odsekne*

Kim: Jak myslíš *pokrčí rameny a padne sebou zády na postel*

Ayato: Je tu nuda *sedne ztěžka na židli*

Kim: Tak něco dělej, nenuď se *uchechtne se*

Ayato: Tady není co dělat, jsem zvyklej mít nabitej den

Kim: Tak utíkej něco dělat, naplánuj si spoustu aktivit. Je toho tolik co bys mohl dělat

Ayato: Co třeba? Nic mě nenapadá

Kim: Tak já nevím, co tě baví?

Ayato: Lovit a jíst *zašklebí se*

Kim: Tak můžeš jít někoho sežrat *navrhne* Protože jiné východisko nevidím, jestliže tě nic jiného nebaví

Ayato: Asi jo, nikdy jsem nic jinýho nezkoušel

Kim: Tak zkoušej i nové věci ne? *uchechtne se*

Ayato: Rovnou říkám, že ne, nikdy číst nebudu, ne, nikdy malovat nebudu, ne hrát na nic nebudu, ne, žádnej sport dělat nebudu... Takže, co zbylo?

Kim: *zamyslí se* Válení v posteli, to je druh sportu *zasměje se*

Ayato: No to by mi šlo

Kim: Ale řekla bych, že sem se už nevejdeš *ještě více se v posteli roztáhne*

Ayato: Kdybys ses nerozvalovala jako kombajn tak- *zarazí se a šibalsky se zašklebí*

Kim: Tak co? *nadzdvihne obočí*

Ayato: Kdo říká, že nevejdu? *vstane ze židle a stáhne Kim z postele, kde okamžitě zaujme její místo* Tak, vyřešeno

Kim: Hej to je moje místo *založí si ruce v bok* Takže se laskavě posuň

Ayato: Nene

Kim: Ale jojo *vleze si zatím a vytlačí ho z postele*

Ayato: Hele, tohle si zasloužíš *zalehne ji*

Kim: Asi je ze mě úplná placka *uchechtne se*

Ayato: Moje postel

Kim: Já nejsem ničí postel *protestuje z pod něho*

Ayato: Teď už jo

Kim: Myslím, že se mi tu dole začíná líbit *uchechtne se*

Ayato: Ještě aby ne

Kim: Jedno bych tomu musela vytknout, nechci být úplně placka. Za chvilku budu placatá jak přistávací plošina

Ayato: To už jsi *řekne provokativně*

Kim: S takovouhle ze mě nic nezbyde *nevšímá si jeho narážky*

Ayato: Přinuť mě slízt

Kim: To se mi, ale zas nechce *uchechtne se*

Ayato: Takže smůla

Kim: To asi jo

Ayato: No nevím jak ty, ale já se zítra budu bavit nad výrazem obličejů ostatních

Kim: No to já taky.. By mě zajímalo jak se budou tvářit *zauvažuje a začne si hrát s jeho božími vlasy*

Ayato: Patřičně si to užiju