Comatose [CZ yaoi RPG FF]

OSUDOVÝ VÝLET I.

*o pár dní později na místě setkání a k překvapení to není u žádných dveří nebo brány nýbrž na zastávce*

Ayato: *přijde tam s Kim ruku v ruce*

Rin: *přihopsá nadšeně jako malý dítě* Jedeme na výýýlet *prozpěvuje si*

Shiemi: *natěšená už stojí na zastávce* 

Kim: A kam, že to vlastně jedeme?

Rin: Na hory na chááátuuuu

Kim: *pobaveně se z výrazů ostatních zasměje* Ach ta dětská radost

Touka: To bude opruz

Kaneki: *raději se ani nevyjadřuje*

Mephisto: Tákže dnes pojedete hezky jako ostatní busem, protože tam kam jedete se pomocí klíčů nepřesuneme *oznámí s přijíždějícím autobusem*

Ayato: Autobusem? Jako fakt?

Mephisto: *ušklíbne se* Přesně tak 

Kim: *volnou rukou se plácne do čela* To si ze mě děláte srandu?!

Touka: Není to snad jedno?

Mephisto: Není, ale jestli chceš jít po svých proč ne *ucedí pobaveně*

Rin: Hlavně ať už jedeme

Mephisto: Autobus je tu, tak jenom nastupte a můžete jet *popožene je*

Rin: Jupí! *řekne s dětskou radostí a vlítne do autobusu*

 Shiemi: *stejně nadšeně jako Rin za ním hned nastoupí do autobusu*  

Ayato: No v autobuse jsme se ještě nelíbali *uchechtne se ke Kim*

Touka: *zakoulí očima a nastoupí s Kanekim do autobusu*

Kim: To musíme hned napravit *šeptne k němu vyzývavě*

Ayato: *chytne Kim za ruku a sedne si s ní někam dozadu*

Shiemi: *přisedne si za Rinem* Strašně moc se těším!! *skoro až vykřikne*

Rin: Bude to super!

Shiemi: Jo! *nadšeně přitaká*

Kim: *sedne si na Ayata bokem k němu, takže jí nohy čouhají do uličky autobusu*

Ayato: Je třeba zkoušet nové věci *přivine si ji co nejblíž k sobě, natočí jí hlavu směrem k němu a políbí ji*

Kim: *polibek mu ihned opětuje a prsty mu zajede do těch jeho úžasných, tmavých vlasů*

Kaneki: *znechuceně se na ně koukne* Asi budu zvracet

Touka: Prostě si jich nevšímej... Jestli budeme na jedné chatě tak budou horší věci

Kaneki: Doufám, že zas tak hrozné ne *sykne*

Kim: *nalepí se na Ayata a dlaně mu položí na tváře*

Touka: Máme se jistě na co těšit... *ironicky se zašklebí* 

Kaneki: To jistě *řekne s mírnou podrážděností*