ETO

52 6 2
                                    


Ayato: *dojdou k nějakému starému skladišti* Teď dolů, neboj, vevnitř to vypadá úplně jinak

Kim: *seskočí z jeho zad a zkoumavě se na skladiště zadívá* Takže dolů *sejde dolů*

Ayato: Ještě níž *otevře dveře a za ruku ji vede temnější chodbou*

Kim: Se začínám bát kam mě to vedeš *zaculí se*

Ayato: *ušklíbne se a dole otevře dveře do rozlehlého prázdného baru, stěny jsou obložené tmavým dřevem, pult s barovými židličkami se táhne do zatáčky a stoly s lavicemi jsou oddělené stěnami*

Ayato: *vybere soukromější místo v rohu* Tak co si dáš?

Kim: Co si dám? *zamyslí se, přejde k němu, tak že jejich těla se těsně dotýkají* tebe, chci ochutnat tvé rty *vydechne mu do úst*

Ayato: To se mi líbí... *políbí ji*

Kim: Tak ještě, aby ne *políbí ho nazpět, ale vášnivěji, dravěji*

Ayato: *polibek jí oplácí * 

Eto: *odkašle si* Neruším? 

Ayato: *odtáhne se* E-eto, c-co tady děláš?

Kim: *protočí očima* Víte, že rušíte?

Eto: Co prosím? Jinak vidím, že všechno jde jedna báseň 

Ayato: Ehm...

Kim: Kdybyste tak z čistajasna nepřišla, tak ano všechno jde jedna báseň *ušklíbne se*

Eto: *sundá si kapuci a kouká na ně prázdnýma očima* Ty jsi... Člověk?

Kim: *zarazí se* *)co mám sakra říct?)* Ee.. Jo jsem

Eto: Jak dokáží být lidé neuctiví, podřízená rasa

Kim: *mlčí a čeká co zase chce*

Eto: Víš o tom Ayato, že zneucťuješ náš druh hašteřením s lidmi?

Ayato: *sklopí s pokorou a obrovskou úctou hlavu* Ano

Kim: *protočí očima a založí si pod prsy ruce křížem, dál poslouchá a nic neříká*

Eto: Ayato, jsi jeden z nejlepších, nerada bych o tvoji sílu přišla

Ayato: Jistě sensei... *chová se s velkou úctou* Ale pořád nevím, jak jsi se sem dostala 

Eto: Chtěla jet Amira, buď rád

Kim: *několika kroky se od nich pomalu oddálí*

Eto: Pamatuj Ayato, proč tu jsi *pohladí mu tvář nikoli něžně ale tak, až z toho jde hrůza a skloní se k němu, z čehož Ayatovi přeběhne neblahý mráz po páteři* Máš jeden rok *řekne a se smíchem zmizí jako pára nad hrncem*

Kim: *naježí se jí z toho snad všechny chlupy na těle a celá se až strachem otřese*

Ayato: *oklepe se z toho* Kdo by ji tu čekal... Už chápeš, co jsem myslel tím, že si umí vybudovat respekt?

Kim: *se strachem, který jí zalezl až do morku kostí přikývne* Jak říkala o tom, že pletkami s člověkem zneucťuješ váš druh... Znamená to konec? *opatrně se zeptá*

Ayato: Ani náhodou

Kim: *přejde zpět k němu, jejich těla se téměř dotýkají* I přesto co řekla?

Ayato: Jo... Jen si teď budeme muset dávat větší pozor *stáhne ji k sobě*

Kim: *uchechtne se a skousne si ret* Nevypadá to, že bychom si dávali větší pozor *poukáže na ně dva a položí si ruce na jeho ramena*

Ayato: Čert to vem *přitáhne si ji ještě blíž a začne ji líbat*

Kim: Nějakej hrr *řekne mezi dravými polibky*

Ayato: Život netrvá věčně 

Kim: *zajede mu prsty do vlasů a polibkem se nechá zcela unést, až mu pomale nestíhá s dechem*

Ayato: *na chvíli se odtáhne* K čertu s Aogiri, budu si dělat co chci

Kim: *zkoumavě se na něj zadívá* To myslíš vážně? *nadzdvihne obočí*

Ayato: Jo, tohle je totiž mnohem lepší

Kim: *uchechtne se a skočí mu do náruče, nohy kolem pasu* Určitě *potvrdí mu to*

Ayato: Budeme všem lézt na nervy, ju?

Kim: *opře si své čelo o to jeho a rozesměje se* Ju

Ayato: Víš, šel jsem sem prvně s tím, že ti něco objednám *uchechtne se*

Kim: To ti asi nevyšlo *zasměje se*

Ayato: Asi ne... Víš, nikdy jsem neměl zákusek ale vsadím se že líp než ty nechutná

Kim: *olízne si rty, chytí ho za tváře a znovu, bezmyšlenkovitě ho políbí*

KONICHIWA X3

POSLEDNÍ POHODOVÝ DÍL, V PŘÍŠTÍM UŽ TO ZAČNE VADNOUT :D 


Comatose [CZ yaoi RPG FF]Kde žijí příběhy. Začni objevovat