NEČEKANÁ UDÁLOST

53 9 0
                                    

Kim: Byly mi tři když se to stalo *začne - neodpovídajíc na jeho otázku- vyprávět* Jednoho letního večera když šel táta z práce, ostatně jako každý večer, tak na něj zaútočili ghúlové. Úplně ho rozmasakrovali, že z něj pomale nic nezbylo. Když to matka uviděla ve zprávách málem dostala infarkt. I několik dní poté se v celém Tokiu a vlastně celém Japonsku mluvilo o tomto incidentu, ukazovali to všude, ve zprávách, novinách, všude. Úplně zešílela. Měla časté záchvaty, halucinace a různé předtuchy, dokonce musela začít brát léky, ale ani to nezabralo. Nakonec ji zavřeli do nejhoršího blázince jaký jsem kdy viděla, na lepší jsme neměli peníze... Zůstala jsem sama, v podstatě jsem se stala sirotkem, otce zabili a matka zešílela. A proto mě poslali do místního sirotčince, ten ve kterém jsme dnes byli... Bylo to tam otřesné, když už mě nebily vychovatelky, týrali mě ostatní. Když jsi něco jenom řekl nebo udělal špatně, když ses jenom spletl dostal jsi výprask. Když jsi zašpinil, byť jen trošku prostěradlo, dostal jsi výprask. Proto až jsem se dostala do určitého věku jsem každý týden v měsíci musela spát na zemi, abych ho neušpinila a tím pádem jsem byla v jednom kuse nemocná, z toho všeho měla oslabenou imunitu a byla ráda, že vůbec nějak přežívám. Místní jídlo bylo strašné, nedalo se to jíst a dostával jsi toho po troškách, takže toho by ses ani ve snu nenajedl. Ostatní děti mě bily. Musela jsem jim dávat některé své porce jídla a když jsem odmluvila, zbily mě až k nepoznání. Někdy jsem se nemohla ani po pár dnech hýbat. Byla jsem extrémně podvyživená a za to jsem byla bitá též i když jsem za to nemohla. Až jednou jsem tohohle měla dost. Jídlo jsem začala krást, ze začátku jsem musela jist po trochách kvůli smrsklému žaludku, ale časem se to zlepšilo. Celkově jsem fyzicky zesílila a aspoň trochu začala vypadat jako dívka, ale nic netrvá věčně... Jednou se něco stalo a já zjistila, že můj otec, předtím než zemřel, zaprodal moji duši jen, aby zachránil tu svoji což se mu stejně nepodařilo.. A, a.. *roztřese se jí ještě více hlas, už to nedokáže dopovědět a tiše se rozvzlyká*

Ayato: Vy lidi... Díváte se na minulost, ale k čemu to pomůže? To co se stalo už změnit nedokážeš, je zbytečný koukat se dozadu, v ničem ti to stejně nepomůže. Chápu, sebelítost máme každej, ale je to zbytečný. Je potřeba myslet na to, co je a bude, to co bylo je přeci minulost *začne si uvědomovat, že ta dívka, kterou nazýval blbkou a krávou je mu vlastně v mnoha ohledech podobná* *taky se schovává za maskou, aby zakryla, čím si prošla a snaží se ostatní odehnat, protože nechce být znovu zraněná* 

Kim: Ničemu to nepomůže, ale když jsi jí denně pronásledován tak se jí těžko vyhýbá... *snaží se zhluboka dýchat, aby zahnala vzlyky, ale moc to nepomáhá* Proč myslíš, že si nemůžu dovolit vzít krátké tričko? Mám všude po těle příšerné jizvy, kterých už se nikdy nezbavím *řekne roztřeseným hlasem*

Ayato: Nejsou snad jizvy od toho, abys vypadala silnější? Přece jen říkají "tohle jsem přežila" 

Kim: *chvíli mlčí se skloněnou hlavou a nic neříká* M-mohu tě obejmout? *tiše a opatrně se ho zeptá*

Ayato: Obejmout? *nadzvedne obočí* Nejsem zrovna objímací typ ale ...

Kim: *nečeká na povolení, prudce ho obejme. Ruce mu dá kolem krku a pevně ho objímá*

Ayato: *zatváří se prvně znechuceně, ale už je to několik let, co ho někdo obejmul, vlastně se mu to celkem líbí*

Kim: *položí mu hlavu na rameno a nepřestává ho silně objímat, je to příjemné se s někým obejmout*

Ayato: *po chvíli ji obejme zpět* *naposledy se objímal před devíti lety se svým otcem*

Kim: *s ostychem se odtáhne* Děkuji, že jsi mě vyslechl, nikdy jsem to nikomu jinému neřekla.. *poděkuje což se stává jen výjimečně*

Ayato: Neměl jsem na výběr, když ty jsi tak uřvaná *řekne trochu rýpavě, ale uchechtne se*

Kim: *jeho jízlivé poznámky si nevšímá* Vždy máme na výběr i když už žádná jiná možnost na výběr není *odvětí*

Ayato: Fajn, uznávám, nemusel jsem

Kim: Nemusel jsi, ale zůstal jsi tu a vyslechl mě *nasadí falešný úsměv a dělá, že se nic nestalo*

Ayato: No... Můžeme tomu tak říkat...

Kim: Zkrátka jsi tu zůstal a toho si cením, konečně jsem měla možnost to někomu říct..

Ayato: Víš že bych toho mohl kdykoli využít? *ušklíbne se*

Kim: Nevím k čemu bys to využil, ale jestli chceš klidně si posluž *řekne s náznakem jistého zklamání*

Ayato: Mohl bych... Ale neudělám

Kim: Proč to neuděláš? *zajímá se*

Ayato: Protože jsi v mnoha ohledech stejná jako já, zdá se mi, jako bych se díval do zrcadla... A taky proto *políbí ji*

Kim: *zarazí se, ale po chvíli mu polibek oplácí. Ruce mu položí na ramena*

Ayato: *odtáhne se* Tohle na plánu nebylo


ALE BYLO TO NA PLÁNU 3;D

JEN NEŽ SE VYDĚSÍTE VY, JENŽ JSTE NA TUHLE FANFIKCI KLIKLI KVŮLI "YAOI" V NÁZVU DON'T BE TRIGGERED! :D NENÍ TO TAK, ŽE BYCHOM SI ŘEKLY "TAK DO NÁZVU DÁME YAOI KVŮLI KLIKNUTÍ A BUDE TO HETERO" :D  VŠECHNO CO SE DĚJE SE DĚJE KVŮLI NĚJAKÉMU (TROCHU PROZRADÍM, ŽE NE MOC PĚKNÉMU) ÚČELU, ZKUSTE TO TĚCH PÁR NÁSLEDUJÍCÍCH KAPITOL SKOUSNOUT A SLIBUJI VÁM, ŽE SE TO VYPLATÍ A YAOI SE OPRAVDU DOČKÁTE A BUDE HO VÍC NEŽ DOST A TYHLE UDÁLOSTI V TOM BUDOU HRÁT DŮLEŽITOU ROLI :3 :D 

-J

Comatose [CZ yaoi RPG FF]Kde žijí příběhy. Začni objevovat