Comatose [CZ yaoi RPG FF]

SÁZKA

Vím lidičky, dlouho nebyla kapitola, gomen :D no pokud čtete mangu tak jste si všimli, že za tu dobu stihla Touka otěhotnět a vzít se s Kanekim, to nás ovšem v shippování nesmyslných věcích nezastaví! Máme přeci AU :3 Užijte kapošku :D

Kaneki: *s hlavou v dlaních se posadí na postel, s nervy je na tom momentálně dosti bídně* *povzdechne si*

Ayato: *jen tam chvíli stojí a civí, potom se šouravým tempem vrátí zpátky do pokoje a za sebou třískne dveřmi s neslušnými nadávkami na Etin účet*

Kaneki: *pevně stiskne rty k sobě, protře si spánky a zvedne skloněnou hlavu směrem k Ayatovi* Jsi v pořádku? *zeptá se starostlivě*

Ayato: Byl bych víc v pořádku, kdyby mě ta mrcha pořád nekontrolovala *zamručí naštvaně*

Kaneki: *i přes nechtěnost k tomu to vyslovit, to řekne* Jenom tě chrání, aby jsi nezakopl a nezřítil se hluboko do hlubin problémů, odkud by tě už nikdo nedostal *povzdechne si*

Ayato: Chápu, že se o mě stará, ale někdy to už opravdu přehání *plácne se do čela*

Kaneki: *nejraději by mu do očí řekl, co si o Etiným chování upřímně myslí, ale nechce brát Ayatovi ten nadhled k ní, ten určitý druh naděje* To je normální u někoho na kom ti záleží

Ayato: Záleží jí spíš na tom, abych se choval podle ní, spíš kvůli Aogiri než kvůli mně

Kaneki: *vstane a chytí Ayata za ramena* Záleží jí na tobě *nevěří sám sobě jak je možné, že něco takového vypustil z úst*

Ayato: Tím, že mi dovolila zažít aspoň kousek dětství akorát chtěla docílit toho, že si k ní vytvořím pouto a budu jí věrnej *hlavou mu problesknou vzpomínky na ty měsíce, kdy ji bral jako kamarádku, když spolu blbli a všechno se najednou rozplyne, když si vzpomene, jak se její chování změnilo*

Kaneki: Ayato pšt *palcem mu přejede po rtu* Nebudeme se o tom přece bavit, ne? *řekne s klidem, ale klidný rozhodně není*

Ayato: Jo, máš pravdu... *uzná* Je zbytečný se s ní zabývat

Kaneki: Tak se mi to líbí *zašeptá mu do úst, jejich rty se lehce dotýkají*

Ayato: *dá mu letmý polibek* Máme velmi pestrý život

Kaneki: *zavře oči a koutky úst se mu zvednou do úsměvu* A to je přece dobře *nazná*

Ayato: jak kdy, někdy je to pestřejší než ovocnej salát... Ani nevím, jak mě tohle přirovnání napadlo *uchechtne se*

Kaneki: *otevře oči a s pobaveným výrazem se mu zadívá do očí*

Ayato: Zase moc mluvím? *prohodí pobaveně*

Kaneki: Ále Ayatko *s pobavením se zasměje a cvrkne ho do nosu*

Ayato: *nepšikne* Tentokrát jsi prohrál! *řekne pyšně, ale dlouho mu to nevydrží, protože se dostaví opožděné kýchnutí* Ksakru! *zakleje si pro sebe*

Kaneki: *hlasitě a upřímně se rozesměje* Ty jsi trumbera

Ayato: Možná trošičku *usoudí* Co budeme dneska dělat? Válet se na pokoji se mi zrovna dvakrát nechce, venku je celkem hezky *zamyslí se*

Kaneki: Venku hezky sice je, ale nebylo by od věci se taky ukázat ve škole *nazná se smíchem*

Ayato: Ti bezpáteřní idioti by mi ani nechyběli *nazná pobaveným tónem*