Invasion [Larry]

° 7 °

Pokojem se ozvala hlasitá rána. S tlumeným výkřikem jsem se probral z mého lehkého spánku. Zmateně jsem se rozhlížel po pokoji, až jsem pohledem zavadil o vetřelce. Ležel na zádech a vrčel. Protřel jsem si oči a pořádně jsem se rozkoukal. Vetřelec ležel u stolu a u okýnka na výdej jídla byly škrábance. Zřejmě ztratil balanc a spadl ze stolu, když se snažil dostat ven. Zase.

Povzdechl jsem si, snad ho to po čase přejde. Zvedl jsem se a rozešel jsem se k němu. Klekl jsem si a pozoroval jsem, jak se pomalu nadechujte a cení zuby. ,,Seš v pořádku?" Zeptal jsem se, ale nečekal jsem odpověď. Vetřelec se na mě pouze otočil a zachrčel cosi svojí řečí. Otočil se zády ke mě, asi se se mnou už nechtěl bavit. Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží.

S úsměvem jsem šel pro speciálně připravenou stravu pro vetřelce. Z velkého tácu jsem vzal kus vepřového masa. Bylo na půl syrové, napůl osmažené. Položil jsem to na tácek a rychle jsem to prostrčil okýnkem dovnitř.

Vetřelec nastražil tykadla a jeho zvláštní chůzí se vydal ke stolu. Pravděpodobně nejedl od doby, co je tady. Vylezl si na čtvercovou židli a s nahnutou hlavou pozoroval jídlo před sebou. Hlavou jsem ho pobídl, aby začal jíst, ale k ničemu se neměl.

,,Hele," tácek jsem si přitáhl k sobě a natáhl jsem se pro příbor. Uřízl jsem si kousek z opečené strany a snědl jsem ho. ,,Vidíš? Není to nijak jedovatý. Ale tohle," ukázal jsem na syrovou část ,,to bych bejt tebou nejedl. To není moc dobrý." Vetřelec mě sledoval zvýdavým pohledem. Jídlo jsem mu šoupnul zpátky.

Vetřelec se oblíznul svým hadím jazykem a přiblížil se k jídlu. Pootevřel pusu, přiblížil se k masu a když mu zbývalo pár centimetrů, zvedl na mě pohled. Začal jsem dělat, že si čtu ty papíry k vyplnění, naštěstí mi to sežral. Opatrně se zakousl do pečeného masa, jako by mu mohlo ublížit.

Koutky rtů se mu roztáhli do slastného úsměvu. Přivřel oči a vychutnával si své sousto. Vzal si maso a utekl s ním do rohu, zřejmě, abych na něj nekoukal. Slyšel jsem, jak trhal velké kusy a hltavě je polykal. Mohl bych mu říct, ať to jí pomalu, ale na co když mi stejnak nerozumí?

Z mých myšlenek mě probrala až slabá rána, odhodil syrovou část zpět na stůl. Došel přede mě a sedl si do tureckého sedu. Jeho zelené oči se na mě dívali nikoliv s nenávistí, ale s dětskou radostí a očekáváním. Bylo to pro mě opravdu zvláštní. Nevypadal tak nebezpečně, jako když mě chtěl zabít.

Koukali jsme si z očí do očí a v já měl tolik pocitů, že mě z toho začala bolet hlava. Odvrátil jsem pohled a zapsal jsem, že maso jí pečené. Zřejmě tam, odkud přichází, budou civilizovaní, možná i třeba víc než my. Stále si tak nějak neuvědomuji, že se bavím s mimozemšťanem, zrovna já.

Dále jsme pokračovali v ochutnávání různých jídel. Přitom jsem si s ním povídal. Ale tím způsobem, že já mluvil a on buď dělal že poslouchá, nebo neposlouchal. Dokonce jsem se dostal k tomu, že tiramisu, které zrovna ochutnával, mi jako malému dělala máma. Seděl naproti mě a pozorně poslouchal. Dokonce se nedotkl sladkosti na stole, ale poslouchal moje bláboli. Nebo alespoň vypadal, že mě poslouchá.

Dnešek byl ani ne tak klidný a divný, jako zvláštní. Už nám zbývalo jen pár jídel a vetřelec nic neudělal. Nepokoušel se dostat ven, nesyčel na mě, dokonce se na mě ani jednou nepodíval tím nenávistným pohledem. Měl jsem i pocit, že se na mě usmívá. Byl jsem zmatený, jako nikdy jindy.

Jako poslední jsem mu tam dal salát. Zasyčel na něj a nezaujatě mi tácek se salátem poslal zpět. Odvrátil zrak jako namyšlená princezna a odfrkl si.

Tohle byla vlastně jeho častá reakce na zeleninu. Tedy kromě melounu, ten mu chutnal. Vlastně u něj zvítězilo maso a banány. Když se na to podíváme logicky, protože on vypadal, že banány jí pořád, kde se k nim sakra dostane!? Vždyť banány rostou na Zemi. On není ze Země. Je prostě jedna velká záhada.

Momentálně ležel na zemi, nevšímal si mě a nohy měl opřené o stěnu. Nechal jsem ho být a šel jsem odnést tác se zbytky ke dveřím. Zavolal jsem nahoru, měl by si pro to přijít Liam.

Jen co jsem sáhl na klidu, vetřelec se vymrštil do sedu a pozoroval mě. Jednu ruku měl nečinně položenou na sklu a v rychlých intervalech krčil nos. Pousmál jsem se na něj, něco jako gesto že nikam nejdu.

Lekl jsem se, protože když jsem se otočil, Liam už stál za mnou. Než stačil něco říct, vetřelec začal syčet. Nechápal jsem proč, do teď byl v pohodě. Liam se lehce zamračil a pohledem sjel na mizící modřiny na krku. To už začal vetřelec vyvádět úplně, měl jsem z toho celkem strach.

Liam mě vytáhl ven. Vzal mi tác a položil ho na zem vedle nás. ,,Louisi, si v pořádku? Zvládáš to?" Lehce jsem přikývnul, stále jsem nebyl zvyklý, že někdo jako Liam má o mě starost.

,,Zayn mi říkal, že docela vyvádí," neuniklo mi, jak se při vyslovení jeho jména pousmál. ,,tak ti mám dát ty uklidňující injekce, jak vidím, je to potřeba." Řekl neutrálně a vtiskl mi do ruky onen věc. Nasucho jsem polkl a vzhlédl jsem k němu. Liam se povzbudivě usmál. Nechtěl jsem mu říkat, že ta injekce podle mě toho vetřelce malém zabila. Tak jsme se domluvili, že prázdnou injekci nechám na toaletách za záchodem. Máme tam prostě jeden, kam chodíme pořád.

Rozloučili jsme se a Liam už běžel, aby neměl problém ze zpoždění. Já se vrátil zpět. Vetřelec cenil zuby, ale jak mě uviděl, jeho rysy změkly. Jedním tahem udělal škrábanec do skla. Šel jsem k němu blíž, byl jsem hrozně nervózní. Nechtěl jsem mu to vpíchnout, ale musel jsem. Povzdechl jsem si a začal jsem klikat kód, abych otevřel dveře dovnitř.

Vetřelec se na mě díval podle jeho výrazu dost zmateně. Jakmile si všimnul injekce v mé ruce, jeho nádherně zelená barva o pár odstínů zesvětlala. Utekl do rohu na jeho deku a začal kňučet a syčet. Mě se do očí hnaly slzy, má ze mě strach, spíš z tý jehly, ale píchám mu jí já. Bylo mi ze sebe blbě. Nevím proč, má mi to být jedno. Ale mě ho bylo tak moc líto. Navíc, opravdu nevíme, jestli mu to opravdu neubližuje, nebo na to není třeba alergický.

Dřepl jsem si k němu. Byl natisklí v rohu a klepal se. Položil jsem mu svou dlaň na ruku. Proběhl mnou zvláštní elektrický proud, ale takový příjemný. Vetřelec se na mě podíval, o můj bože, měl skelné oči. Hlavu náhled na stranu, abych se nedostal k místu, kde skončila injekce minule.

Zkousl jsem si ret a natáhl jsem mu ruku. Ublíženě zakňučel a zavřel oči. Nevím, jestli jsem se klepal já, nebo on. V tu chvíli jsem to chtěl mít rychle za sebou. Pevně jsem uchopil injekci a naposledy jsem se podíval do těch zoufalých očí.

Prohlédl jsem si namodralou tekutinu a injekci jsem zapíchl do staré madrace. Vypustil jsem látku a odhodil jsem tu injekci. Cítil jsem v sobě tolik adrenalinu, přitom se vlastně nic nestalo.

Trhaně jsem se nadechl, udělal jsem dobrou věc. Spadl mi kámen ze srdce, nechtěl jsem mu ubližovat.

Podíval jsem se na něj. Sledoval střídavě odhozenou, prázdnou injekci a svou ruku. Jeho dech se sklidnil a spojil se mnou pohled. Viděl jsem neskutečnou úlevu z jeho strany.

Z ničeho nic se ke mě přiblížil, lehl si a položil si hlavu do mého klína. Ztuhnul jsem a radši jsem ho nechal dělat, co chce. Našel si příjemnou polohu a protáhl si ruce. Jednu ruku si dal pod hlavu, druhou mi položil na vnitřní stranu stehna. Byl jsem celý červený, to jak se o mě otíral a teď mi skoro na něj položí ruku. Ano, trochu jsem ztvrdl. Z mimozemšťana. Chyběl mi blízký kontakt.

Doufal jsem, že to nebude nijak vnímat a risknul jsem, že mu položím ruku na hlavu. Nic neudělal. Začal jsem se mu prohrabovat vlasy. Měl je docela zacuchané, takže jsem mu je trochu rukou rozčesával. Dokonce jsem se mu párkrát bříškem prstů otřel o tykadla. Jeho hruď vyvolávala příjemné vybrace, asi jako když vrní kočka.

Když jsem přestal, zamručel a chytl mou ruku do své ruky. Tiše jsem vypískl. Měl oproti mě velké ruce. Tu mou v té své v pohodě schoval.

Svými drápy mi bezbolestně přejel po zápěstí. Stáhl si mou ruku před svůj obličej. Přejel mi po linii kousance. Skoro jsem na něj zapomněl. Zranění olízl svým hadím jazykem a začal se mi svou tváří otírat o dlaň. Docela mě to lechtalo. Bylo to příjemné. Ale nemělo by to být.

Byl jsem v jakémsi tranzu, takže jsem ho nijak nezastavil, když si se mnou propletl prsty a stáhl si mou ruku do objetí. Skončil jsem ve skleněném vězení s mimozemšťanem v klíně. A líbí se mi to. Co se to se mnou proboha děje?