Invasion [Larry]

° 1 °

Louis' pov.

Už nikdy neusnu na gauči. Budu spát v práci. Nebudu spát radši vůbec nikde jinde než v práci.

Opakuji si hned po probuzení s rozlámanou páteří. Ale Cindy, co se tiskne k mému boku se spalo očividně dobře. Nemůžu ji to ale zazlívat, vidí mě po dlouhé době. Pohladím tu kočku po zádech a odejdu do koupelny. Ráno se vždy vzbudím vždy okolo tý čtvrtý, na to si člověk zvykne. Opláchnu si obličej studenou vodou a obleču se do toho, co jsem si včera připravil. Pak už jenom nějak zkrotit vlasy a hotovo. Otevřu a k noze se mi začne lísat Cindy. Pousměji se a dojdu do kuchyně. Cindy hodím kus šunky, vodu do misky a sám si vezmu toust.

Při snídani běhám po bytě jak blázen a házím si do tašky potřebné věci. A mojí snídani, protože budu mít určitě zpoždění. Rychle vezmu notebook a mobil, pohladím Cindy, zamknu a letím do auta. Venku je ještě šero a v ulicích je prázdno. Nijak se nezdržuji a jedu směr Starsbuck. Ano, opravdu. Tahle kavárna nás totiž kryje. Všichni mě tam už znají, takže už jenom projdu do zadní části, několik drobností a jsem u sebe v kanceláři.

Cesta mi trvá tak tu hodinu. Do přehrávače dám cd The Fray a tiše pobrukuji jejich texty. Cesta mi pro jednou utíká rychle, takže jsem tam jako na zavolanou. Zaparkuji auto a se vší elegancí vejdu dovnitř. Už je tu Chloe, fajnová holka co tu dělá servírku a stojí u kávovaru zády ke mě. Opřu se o pult a čekám, až se modrovláska otočí. 

,, Ahoj Loui!" řekne energeticky, na to že je tak pět ráno. To já bych šel nejraději znovu spát. ,, Ahoj Chloe, jako obvykle." unaveně se na ní usměji a rukou si podepřu hlavu, aby mi náhodou nespadla. Chloe se povzbudivě zaculí a jde udělat můj požadavek. Za nedlouho mi přinese karamelový muffin s bílou polevou a vanilkové kafe, na kterém je napsáno ,, Sexouš :*" . Zpražím ji vyčítavým pohledem. Tohle mi dělá vždycky a minule to četl Payne a směje se mi ještě teď.

,, Už padej, Loui. A uží si to tam!" Křikne a už letí obsloužit nějaké týpky v rohu. Protočím oči a pomalu jdu do místnosti pro zaměstnance. Tu projdu a pokračuji chodbou k místnosti pro vedoucího. Kancelář je prostorná a dokonce má dvě patra. U schodů zatlačím do dveří, které se na to otevřou. Zkontroluji, jestli mě někdo nesleduje a zajdu dovnitř. 

 Dveře zase zavřu a vydám se dlouhou, úzkou chodbou k nenápadnému výtahu. Zmáčknu s obtíží všechna tlačítka a dole se zobrazí skryté třinácté patro. Zmáčknu ho a výtah se se skřípavým zvukem rozjede směrem dolů. Nervozně si mnu ruce. Nikdy jsem z tohoto výtahu neměl dobrý pocit. Vypadá totiž, jako by měl každou chvíli spadnout nebo se zaseknout. 

Konečně se zastaví a já ho urychleně opustím. Projdu společenskou místností, kde díky bohu nikdo není a zalezu si do své kanceláře. I když je minimální pravděpodobnost, že sem někdo zabloudí, tak se zamykám. Z tašky vytáhnu snídani a ostatní věci. Sednu si a položím si notebook na stůl. Pustím se do snídaně a v šuplíku vyštrachám sešit s poznámka. 

Předevčírem byl totiž ze Země vidět Saturn. To je možné jednou za dvě stě let a já měl to štěstí to zažít. V sešitu mám nějaké odrážky a náčrt Saturnu, který bych radši nezveřejnil. Projíždím i starší poznámky a sem tam něco připíšu. Krom zjevení Saturnu se nic zajímavého nestalo, ani nepřistálo.

Dopiji kafe a vydám se zkontrolovat počítačovou sekci. Tam jsou všechny druhy hackerů a počítačových mágů. Všichni sedí po jedenácti řadách u počítačů a neuvěřitelnou rychlostí něco píší. Mám ty lidi rád. Nijak mě neuráží a jsem pro ně někdo.

Odkašlu si, upravím košili a zaklepu. Za nedlouho mi dveře otevře pohledný, černovlasý mladík. ,, Pan Tomlinson, jdete jako na zavolanou." řekne s úsměvem a vede mě do místnosti s obrovskou interaktivní tabulí. ,, Preferuji Louis," podívám se na jeho jmenovku na elegantním černém obleku ,, Maliku." dodám. Slabě se pousměje a natáhne ke mě ruku. ,, Dobrá, Louisi, jsem Zayn."

,, Ale kvůli tomu tu nejsme." nasadí si černé dioptrické brýle, které vytáhl z náprsní kapsy. Sedne si k počítači, jenž je propojen s tabulí. Na té se objeví samé čísla, ve kterých se nevyznám. Zayn je očividně ve svém živlu a kliká tam další čísla. Najednou všechna čísla zmizí a objeví se naše rádiová frekvence. Je to tajná frekvence, kterou můžeme zachytit vesmírné signály, po případně zprávy. Ale zatím se to nikdy nevydařilo.

,, Úplně náhodně jsme kontrolovali frekvenci ve stupnici 5,14 až 216,87. A na 116,19 jsme zachytili hlasovou stopu z neidentifikovatelného zdroje. Stopa byla přijata ve výšce osmdesáti kilometrů nad atmosférou, takže to nebude ze Země." mumlá Zayn s pohledem upřeným do obrazovky. Vyjede tam zvláštní tabulka s grafem, jako když jste v nemocnici a ten přístroj, co kontroluje, zda dýcháte.

,, Tušíš, odkud to vzniklo?" Zayn zakroutí hlavou a jde si stoupnout vedle mě. Oba jsem opřený o stůl, na kterém má Zayn položenou myš. Spustí to. Stopa je rozdělená na dvě části, 1 a 2. Ze začátku se ozývá šumění, které se s ubíhajícím časem zvětšuje. Nahrávku zakončí velké rána.

,, Nepřipomíná ti to něco?" zeptá se podezřívavě Zayn a posune si brýle ke kořenu nosu. Něco mi to připomíná, ale co. Je to celé nějaké zmatené. Odkud se to krucinál vzalo? ,, Jako... jako by něco blbě spadlo, či přistálo?" Zayn přikývne a pustí nahrávku znovu.

Nezní to jako pád letadla, nebo rakety. Určitě projedu internet, jestli v tu dobu, kdy jsme obdržely nahrávku, nespadlo nějaké letadlo. A bylo by. Zayn nahrávku přirovnává s jinými zvuky. S žádným zvukem se to neschoduje. Z nouze zkoušíme i zvuk při střelbě, ale také nic. Toto je velice záhadný a zajímavý případ. Takže se v následujících dnech nudit určitě nebudu.

,, A nebo budeme mít návštěvu." pronikavý hlas Payna se roznese místností a se Zaynem se otočíme a koukáme na Payna jako na zjevení.