Invasion [Larry]

° 16 °

,,Ahoj Louisi," z úst toho zeleného stvoření vyšla obyčejná slova, ze kterých mi přejel mráz po zádech. Čas okolo nás zpomalil a já stěží vnímal samotného Harryho. Mluví. On mluví, mluví na mě, bože můj. Opravdu mluví a já mu rozumím. Dech jsem měl ze začátku obrovskou rychlostí zrychlený, jako nějaký splašený kůň, poté se mi ale svévolně zpomaloval, snažil jsem se přivést plíce k jejich normální funkci, ale jako by mě mé vlastní tělo zrazovalo. Vyděšeně, překvapeně a zmateně zároveň jsem ho sledoval, jak jeho samotného udivilo, že něco řekl.

,,H - harry," vydechl jsem přiškrceně před tím, než se vše v mém zorném poli rozmazalo, pomalu splívajíc dohromady, no pár sekund na to zčernalo. Ucítil jsem drobný naráz mých zad, pravděpodobně jsem dopadl na pohovku. To bylo poslední, co jsem byl schopen vnímat.

pohled třetí osoby

Mimozemšťan vyděšeně sledoval svého nejoblíbenějšího člověka, Louise, jak omdlívá. I přes to, že z toho byl vystrašený, donutil své tělo k pohybu a zachytil padajícího Louise. Přitiskl si jeho tělo na to své a roztřeseně vydechl. Měl z této situace nepříjemný tlak na jeho hrudním koši, dost se bál a zmatkoval, že by mohl Louis umřít, nebo usnout, prostě něco. Natočil si jeho hlavu na sebe a opatrně, co nejjemněji ho hladil po tváři.

,,Louisi," snažil se ho probudit, ale Louis nereagoval. Harry ho položil na gauč, pod hlavu mu načechral polštář a sedl si na jeho stehna. ,,Louuu," zakňučel a začal se mazlit s jeho hrudí, smutný výraz neopouštěl jeho tvář. Chtěl na Louise mluvit, když už konečně mohl ale ne, Louis mu usne.

,,Uhm," povzdechl si a přitulil se k Louisovu boku. Se skousnutým rtem tak, aby si ho svými zuby neprokousnul, uchopil jeho ruku a položil ji na sebe, protože se vždy cítil příjemně, když to Louis dělal. Našel si příjemnou polohu, zavrtal hlavu do Louisova trička a s tichým čicháním lidské vůně začal usínat.

Už byl o trochu klidnější, páč jak byl natisklý na Louisovi, cítil jak se jeho hruď nadzvedává. To mrtvé věci nedělají. Takže si prostě počká, až se modroočko vzbudí.

Harry sice na pár hodin usnul, ale probral se když s sebou Louis pohnul. Harry měl dost lehký spánek, ale momentálně za to byl rád. ,,Louu?" Zašeptal lehce chrapavým hlasem, ale jeho společník nijak nereagoval. Zklamaně položil hlavu na Louisovu hruď a zavřel oči. Chtěl pokračovat v přerušovaném spánku, ale z ničeho nic se Louis s výkřikem, který proříznul temné ticho v pokoji, vymrštil do sedu - Harry z reflexu také.

Setkal se se zmateným pohledem Louise, ovšem Harryho koutky se roztáhly do úsměvu. V jeho očích poletovaly plamínky radosti, Louis je vzhůru.

Louisův pohled

,,Bože, Harry," vyblekotal jsem ze sebe a přitáhl jsem si ho do objetí. Obmotal jsem mu ruce okolo pasu a na obličeji mě zašimraly jeho kudrnaté vlasy. Rozhlédl jsem se po pokoji, jen pro orientaci. Byla tma, ale ne úplná, takže byl večer.

,,Měl jsem šílenej sen, Harry," odtáhl jsem se od něj, abych mu viděl do obličeje. Jeho nádherný úsměv mě donutil se také usmívat. ,, byl jsi v hlavní roli. Já jsem došel pro ten přívěsek, ty sis ho dal na krk.. d-dal sis ho.." ke konci jsem začal koktat. Harry sklopil pohled, což mi celou situaci potvrzovalo. Když jsem mluvil o přívěsku, sjel jsem pohledem na Harryho, kterému se na krku houpal onen přívěsek.

,,..a pak jsi mohl mluvit." Dokončil jsem můj sen, vlastně pravděpodobně dnes odehranou příhodu. Takže se mi to nezdálo, Harry vážně mluví. Rukou jsem si prohrábl vlasy a zoufale jsem pohlédl do jeho zelených očí. Harry uhnul pohledem a nervózně si hrál s jeho prsty.