Invasion [Larry]

° 13 °

Ráno mě vzbudily doteky na mé ruce. Rozkoukal jsem se, zvykl jsem si na přísun světla a zaostřil jsem Harryho obličej. Přišlo mi, jako kdyby vůbec nespal, protože neměl rozcuchané vlasy, ani nic. Pozoroval mě, myslím si že už delší dobu a prsty mi přejížděl po paži. Já jsem ležel skoro celý na něm, ale nevypadal že by mu to vadilo. Spíš se mu to líbilo a tlačilo mě to do stehna.

Začal jsem se zvedat, jakože budu stávat. Harrymu se můj nápad nezamlouval, takže po předem prohrané bitvě mě stáhnul pod sebe. Držel mi ruce, takže jsem neměl šanci se nějak vykroutit. Svým tělem mě přidržoval na posteli a pobaveně sledoval mé marné pokusy a prošení, aby mě pustil.

Začal se ke mě lísat a různě mě hladit. Ruce mi pustil a vytáhl se výš, takže jsme si byli tváří v tvář. Řekl bych, že mi začal nosem přejíždět po hraně čelisti, ale Harry nos jaksi nemá.

Pohladil jsem ho po tváři a palcem jsem mu přejel po jeho světle zelených rtech. Harry si ode mě nechal toto všechno líbit, uculoval se a spokojeně vrněl. Přijde mi, že má mazlící náladu, která ho jen tak neopustí. Neodporoval jsem mu a začal jsem se s ním mazlit taky.

,,Seš takovej mazel, co?" Odhrnul jsem mu vlasy z obličeje. Harry zafuněl a potom mi ukázal takový úsměv, při kterém se mu na tváři objevili ďolíčky. O můj bože! Musel jsem celý zářit. Skočil jsem na něj, čímž jsem ho zabořil do madrace a prozkoumával jsem jeho tváře. Jo, právě jsem se zamiloval do jeho nádherného obličeje.

Při mém osahávání ho se z ničeho nic Harry rozesmál. Cuknul jsem se sebou a snažil jsem se zpracovat, že jsem ho slyšel se smát. Nikdy jsem ho neslyšel se smát, ale vím, že má ten nejkrásnější, nejsametovější, nejchrapavější a nejúžasnější smích na světě. Tedy na celém vesmíru.

,,Je to neskutečně roztomilý, ale měli by jsme vstávat," oznámil jsem mu a rychle jsem utekl z postele, aby mě nedonutil tam zůstat. Vzal jsem si tričko, boxerky a tepláky a šel jsem se převléknout do koupelny. Před Harrym jsem se styděl.

Když jsem se vracel, našel jsem ho skrytého v dece a peřině. Nechal jsem ho tam a sedl jsem si ke stolu. Dneska bych měl vetřelče změřit a zvážit. To bude v pohodě. Zapnul jsem mobil, měl jsem nepřijatý hovor od Liama. Vytočil jsem jeho číslo, otočil jsem se na Harryho a naznačil jsem mu, aby byl potichu.

Louis: ,,Ahoj Liame, potřeboval si něco?"
Liam: ,,Ani ne. Mám ti připomenout, že máš mít ty výsledky. "
Louis: ,,Hned na to jdu, právě jsem se vzbudil,"
Liam: ,,Rušná noc? *smích* A ještě, dneska máš k obědu hamburger,"

Nestihl jsem mu nic říct a už mi to típnul. Zakroutil jsem nad ním hlavou a otočil jsem se na Harryho. Seděl a mnul si rukávy od svetru. Byl v klidu, ale trhnul se sebou - stejně jako já, když jsme uslyšeli zaklepání. Sakra, od kdy je Liam tak rychlý?!

,,Sakra, Harry," zazmatkoval jsem. Harry přes sebe hodil deku, takže nešel vidět. ,,výborně," pochválil jsem ho, jako by věděl co po něm chci. Už jsem běžel ke dveřím, kde Liam lomcoval klikou. Naštěstí jsem si vzpomněl na otevřené dveře ve skleněném vězení, vrátil jsem se je zavřít a pak jsem otevřel Liamovi.

,,Ahoj," Dveře jsem pootevřel tak, aby viděl jenom mě. Opatrnost na prvním místě. ,,Ahoj Louisi," řekl podezřívavě a přejel si mě pohledem. Rozpačitě jsem se usmál, ale to spíš vzbudí další podezření. ,,Louisi," jak někdo začne takto, nebude to dobrý. ,,jsi vážně v pohodě? Od, od tý doby seš takový divný," pečlivě volí slova, která by mi měla promlouvat do duše. ,,Ale jo, víš, je to takový, no, nevšední," rychle jsem přivřel dveře, když se o ně Liam opřel ramenem.