Tvé lži

1.kapitola

Carly

,,Carly, přišla za tebou návštěva."zavolala na mě máma od dveří. Tušila jsem, že to bude Emily, moje kamarádka.
Nestihla jsem odpovědět a už ve dveřích stála vysoká modrooká blondýna. Zírala na mě jako na pochybnou existenci. Věděla jsem, že nevypadám moc dobře.
,,Proboha, Carly. Vypadáš vážně příšerně."vydechla bez pozdravu.
,,Co takhle, ahoj Carly."naznačila jsem unaveně úsměv. ,,Co tu děláš? Neměla jsi být na zápase?"chtěla jsem znát důvod její návštěvy.
,,Vlastně jsem přišla pro tebe. Chci, aby jsi tam šla se mnou, může ti to udělat líp."pokrčila rameny a udělala ke mně pár kroků. ,,Už je to týden a ty se v tom pořád utápíš. Nemohla jsi za to, on už je prostě takovej." Oceňovala jsem její snahu.
,,Máš pravdu, Mily, ale pořád mě to mrzí. Znamenal pro mně vážně hodně."cítila jsem, jak mi po tváři stéká slza. Při každé vzpomínce na něj mi jich pár uteklo.
,,Ach, moje milá Carly. Oliver neví o co přišel, když tě opustil, ale už je dobře. Copak ti neubližoval?"
To ano, občas ke mně byl trochu drsný, ale vždy se moc krásně omluvil. Květinami nebo mou oblíbenou bonboniérou.
,,Teď mi ublížil."snesla jsem hlavu do dlaní. Emily si ke mně přisedla na postel:,,Půjdeme spolu na fotbal. Kdyby se ti tam nelíbilo půjdeme na pizzu, ano?" Mluvila tak konejšivě.
Nakonec mě přemluvila, ale abych mohla mezi lidi, musela jsem se trochu upravit. Mým opuchlým očím nic nepomohlo, ale už jsem nevypadala jako chodící zombie.
Cestou na stadion jsme si povídaly o všech
věcech, jen ne o Oliverovi. Po týdnu jsem konečně pocítila něco jiného než smutek ze ztráty blízké osoby.
Každým krokem, kterým jsme se přibližovaly ke stadionu jsme slyšely nadšené skandování. Budilo to ve mně spoustu adrenalinu. Usadily jsme se na tribuny a sledovaly kluky s červenými dresy. Týmy měly oba po nule.
Když byla pauza, vytáhla mě Mily k jejímu bratrovi. Landon byl můj dobrý přítel a navíc chodil do třídy s Oliverem, což mi dávalo naději, že se o něm něco dozvím.
Postával ještě s dvěma kluky u bufetu.
,,Ahoj Landone."nadšeně Mily pozdravila bratra. I když ti dva si občas lezli na nervy, měli spolu velice dobrý sourozenecký vztah. Záviděla jsem jí to, protože já jsem bratra už neměla.
,,Čau Mily, Čau Carly."kývl na nás. ,,Je ti už líp?"zeptal se ustaraně a objal mě. Ucítila jsem jeho zpocené podpaží. ,,Ne, podpaží prosím ne."zasmála jsem se a sundala jsem jeho ruku z mého ramene. On se společně s ostatníma zasmál. ,,Díky tady Emily,"ukázala jsem na svoji kamarádku. ,,je mi líp. To ona mě sem dotáhla, jinak bych sledovala už po několikátý pýchu a předsudek."poznamenala jsem. ,,Ale jak tak vidím moc dobře si nevedete."zasmála jsem se.
Landon se nadechoval k odpovědi, ale přerušil ho vysoký kluk s hnědými vlasy.
,,Snažíme se, co to jde, ale nikdo není dokonalej."vylezl kluk s cigaretou, který se schovával za Landonovými zády. Věnoval mi ten nejdrzejší úšklebek, který jsem viděla. Landon ho propíchl pohledem, zřejmě ho neměl moc rád.
,,Ale ta snaha není moc vidět."popichovala jsem toho neznámého. Emily do mě párkrát plácla, abych toho nechala, ale já si nikdy nedám říct.
,,Vsadím se, že si myslíš, že bys to zahrála líp." řekl naprosto klidným a lhostejným hlasem, potáhl z cigarety a kouř vyfoukl na mě.
Trochu jsem se zakuckala. ,,Jsem si jistá, jak můžeš s těmi kuřáckými plícemi vůbec běhat?" ptala jsem se ho a odháněla rukou kouř.
Jen zavrtěl hlavou a povytáhl rty do nepatrného arogantního úsměvu. ,,Nekouřím moc často, jen když si nějaká nafoukaná holka myslí, že může být lepší než celý fotbalový družstvo."
Hm, má docela smysl pro humor. Mihlo se mi hlavou.
,,Ale ona by mohla být lepší."zasmál se Landon. ,,Věřím tomu, že by mohla být lepší minimálně než ty."dobíral si ho. Zřejmě ho neměl rád. Ostatní kluci, kteří byli kolem se začali smát. Čekala bych, že se ten kluk, který vypadá nebezpečně nějak rozzlobí a všem něco udělá, ale byl naprosto klidný, teda vypadá tak jen z venku. Uvnitř mohl klidně zuřit. Proč přemýšlím o tom co si myslí?
,,Díky Landone, za tvůj velice vážený názor, ale lepší než ty, je i holka na vozíčku, který zbývají tři dny života." típl cigaretu o zábradlí. Na obličeji se mu objevil lhostejný a domýšlivý výraz. Vypadá tak klidně, až to působí děsivě. Zatímco Landon zuří i z venčí. Někam ho odtáhli kluci z týmu, zatímco ten neznámý se bavil se mnou a Emily, ale ta se většinu času dívala do země a moc toho neřekla.
,,Myslím, že to už stačí." šeptá mi Emily. ,,Už si je rozbouřila dost." tahá mě pryč.
,,Ne Mil, jsem po dlouhý době venku a hodlám si to užít." shodím její ruku z mého loktu.
,,Landona do toho laskavě netahej." řekla jsem rázně.
,,Tak sorry, princezničko ze Salemu, ale on se do toho zatáhl sám." nepatrně pokrčil rameny.
Princezničko ze Salemu? Jako vážně? Pomalu to ve mně začínalo vřít. Musím uznat, že se mu povedlo rozzlobit lidi kolem sebe. Jsem si jistá, že ten zápas teď nevyhrají.
Ten kluk si vytáhl další cigaretu a zapálil ji.
,,Zajímavý, řekl jsi, že moc nekouříš, ale teď už máš druhou cigaretu." poznamenala jsem.
,,Jsem prostě moc dobrej lhář." pokrčil rameny. Věřila jsem mu to.

,,Tak jak jsi na tom?"zeptal se přátelsky Landon ještě před tím, než začal druhý poločas. V očích jsem mu viděla starostlivost. Nebyl jako starší otravný bratr nejlepší kamarádky, vždy se o nás s Emily staral a dělal mi bratra, když tu ten můj už není.
,,Musí to jít. Nikdy bych nečekala, že mi někdo tak ublíží. Ani bych nečekala, že to bude tak bolet."povzdechla jsem si.
Člověk prostě nikdy nepozná jaké to je, dokud to nezažije sám.
,,Nojo, teď už jsi zase o kousek dospělejší, Car."poplácal mě hrdě po zádech.
,,My to zvládneme."povzbudila mě Emily a nepatrně mě objala.
,,Jo, zvládneme všechno. A co vůbec tvoje přítelkyně?"mrkla jsem na Landona, který se začervenal.
,,Ty máš přítelkyni?!"zasmála se Emily. Landon ji rozzlobeně probodl pohledem.
,,Jo, už dva měsíce."
,,Ty?!"smála se dál jeho sestra. Její smích byl nakažlivý.
,,Tys to nevěděla? Jak to? Vždyť jste spolu prakticky pořád a hlavně ty jsi jí to neřekl?"chrlila jsem na oba jednu otázku za druhou. Nedávalo mi smysl, proč by to Landon před Emily tajil.
,,Není se čím chlubit."mávl nad tím rukou.
,,No počkej!"vyhrkla jeho sestra se zájmem. ,,Ono je se čím chlubit, pokud tě někdo chce."zasmála se. Ti dva si ze sebe pořád utahovali. Záviděla jsem jim jejich sourozeneckou rivalitu.
,,Prosimtě Mil, na tom není nic nepochopitelnýho." usmála jsem se. Byla to pravda, Landon byl hezký, urostlý a chytrý. Taky hrál fotbal a byl hodný. Nemyslím si, že by o holky měl nouzi. I mně se líbil, ale bylo by to zvláštní, chodit s někým kdo je skoro váš bratr. Emily ho ale pořád viděla, jako strašího otravného bratra.
,,Trochu je. Vždyť je to pako!"zvolala Emily.
,,Bacha na pusu ségra."zasmál se a já s ním. Trochu jsem poslouchala jejich sourozeneckou hádku, ale přestala jsem vnímat, když jsem si všimla toho kluka, který se se mnou hádal ve stínu té budovy. Byl tam sám. Všichni ostatní se bavili mezi sebou nebo s rodinou, která je přišla podpořit. On ne. Stál stranou a neustále mě pozoroval. Napadlo mě, kde je jeho rodina, že tu není, nebo že má nějaké přátele a proč tu stojí sám?
Dívali jsme se sobě z očí do očí, celkem dlouho, než to Emily přerušila s tím, že si jdeme sednout zpět na tribuny a druhý poločas za chvíli začne.
Hned, co jsme si sedly jsem se jí zeptala, nedalo mi to spát.
,,Mil, kdo byl ten kluk, se kterým jsem se hádala?" Celou dobu jsem ho sledovala. Měl dres s číslem sedm.
,,Jacob Russel." pokrčila rameny.
,,On tu nikoho nemá?"zeptala jsem se. Vážně mě zajímalo, kde někoho má.
,,Ne, na jeho zápasy nikdy nikdo nechodí a on se nebaví s klukama z týmu. Nemají ho rádi."
,,Proč?"
,,Proč? Sama jsi viděla, je jízlivej a arogantní, taky mu nic nepříjde svatý."
Přišlo mi, že je na něj Emily docela naštvaná, ale vůbec mě nenapadalo proč.
Kluci sice prohrávali 2:0, ale nepřišlo mi, že by jim to nějak moc vadilo. Všichni kolem se bavili, až na jednoho. Každý z týmu si zápas užíval a smál se. Jacob ne. Nadával na koho mohl, za dnešní zápas schytal už dvě žluté karty.
Chvíli jsem se zamyslela, ale lidi, kteří radostně skákali a zvedali se z tribun mě vyrušili. Emily se radovala s nimi.
Podívala jsem se na hřiště, kde se kluci sbíhali do klubíčka a umačkávali člověka uprostřed. Nebyl to nikdo jiný než Jacob. Vyvodila jsem ze situace, že dal gól. Jacob se usmíval a plácal si se spoluhráči. Přišlo mi, že tak nějak vytušil můj pohled na něj, protože se na mě podíval a povytáhl ret do úšklebku, který mi už od začátku přišel nesympatický, jako by se chlubil a říkal o sobě, že je bůh. Nad jeho pohrdajícím pohledem jsem svraštila obočí. S nezájmem odvátil pohled a věnoval se dál hře.
Po prohraném zápase šel celý tým na pizzu. Samozřejmě byla pozvaná i brankářova sestra a její kamarádka (Emily a já).
Seděly jsme s Emily venku před šatnami zatímco se kluci převlékali. První z šatny vyšel Jacob. Na levém rameni mu visela sportovní taška a v levé ruce držel helmu. Prohrábl si ještě trochu vlhké vlasy ze sprchy a já z něj nemohla spustit pohled. Prošel kolem nás bez jediného slova.
,,Ty nejdeš na pizzu?"zeptala jsem se ho, když jsem si všimla, že na nikoho počkat nehodlá. Zpomalil krok.
,,Ne."odpovědel nenuceně.
,,Nechceš oslavovat vaši prohru?"
,,Ne."
,,Tebe nebaví trávit čas se svým týmem?" Dalo by se říct, že jsem ho těma otázkama bombardovala schválně. Ano, přesně o to mi šlo. Ne být naprosto otravná, ale něco zjistit.
,,Musíš se pořád ptát?"protočil panenky a znuděně si oddechl. A opět si to normální chůzí namířil k východu.
,,Nemůžeš jen tak odejít, nechceš jít s náma?" Zastavil krok a otočil se na nás. Emily do mě drkla loktem. Nejspíš ho tam nechtěla.
,,Jsi moje matka, abys mi říkala, kdy můžu odejít? A ne, nechci a prosímtě, už se na nic neptej."odpověděl a zmizel za bránou. Pak jsem slyšela už jen jeho motorku.
,,Debil."zamumlala jsem naštvaně. Sepnula jsem ruce na prsou a naštvaně se opřela o lavičku. Nechápala jsem jak může být někdo takový.
,,To mi povídej, ale bude lepší, když tam nebude."pokrčila rameny Emily.
V tom se z šatny vyřítil nějaký fotbalista a nadšeně křičel:,,Jde se do barůůů!"
Dnešek bude jěště zajímavý.