Tvé lži

7.kapitola

Carly

Nemohla jsem se dočkat, až domů přijde mamka a začne se vyptávat, kde jsem byla, s kým jsem byla a proč jsem nebyla ve škole. Také jsem se trochu obávala Emily, přes mobil mi dávala jasně najevo, co si myslí a jí ji v tom zrovna nepodpořila. Měla tak trochu pravdu, ale ne v tom, že by byl feťák nebo něco podobného, alespoň jsem tedy doufala, že nedělal nic nezákonného. Jen měla pravdu s těmi jeho změnami nálad. Chvíli se se mnou smál nad malýma želvičkama a později urážel zaměstnance ZOO. Z jeho slov jsem cítila trochu žárlivosti a líbilo se mi to, ale to nic nemění na tom, že se zachoval jako naprostý choromyslný idiot. Stejně mi hlava nebrala, proč tak vyváděl.
Odemkla jsem dveře a hned na mě skočil Leo, nezapomněl mě pořádně přivítat s několika psími pusinkami. Do misky jsem mu nasypala trochu granulí a pustila si na Netflixu Přátelé. Čekala jsem na mamku nebo Emily. Nejspíš jsem musela usnout, protože mě probudil zvonek. Bylo něco málo po jedné hodině odpoledne, takže jsem spala tak necelou hodinu. Rozespale jsem se zvedla z gauče a namířila si to ke vchodovým dveřím. Otočila jsem klíčem v zámku a čekala jsem naprostý výprask od Emily, ale nic se nestalo. Tak jsem otevřela dveře. Před nimi stál Jacob. Zamračila jsem se na něj. Jacob se usmíval a ruce měl založené na prsou.
,,Co tu děláš?"zeptala jsem se ho bez jakéhokoliv náznaku radosti nebo štěstí z jeho náhlého objevení před mými dveřmi.
,,Přišel jsem za tebou."odpověděl klidně a povytáhl obočí. ,,Pozveš mě dovnitř?"ukázal do domu.
,,Ne, prostě se tu nemůžeš jen tak objevit po tom, co jsi udělal!"křikla jsem. Jacob se jen zasmál. Bylo mu to očividně jedno. K noze mi přiběhl Leo a zvědavě ho pozoroval, ale jakmile zjistil, že už ho někdy dříve viděl, začal ho vítat a olizovat mu ruce ve znamení radosti. Alespoň někdo ho rád vidí.
,,Ale notak, Carly. Přece to bylo naprosto očividný, přiznej si to."protočil panenky. ,,Svlíkal tě pohledem, nemůžu za to, že jsi to neviděla, ale bylo to tak."doprošoval se. Neústupně si stál za svým názorem.
,,Ježiš, teď už to je jedno, pojď dál."otevřela jsem víc dveře, aby mohl dovnitř. Lea jsem poslala na místo a Jacob se usadil na gauči.
,,Hmm, Přátelé,"sledoval obrazovku, na které se zrovna Rachel hádala s Monikou. ,,To je tak basic kýčovitej seriál, že se na to prostě nejde dívat."kritizoval je. Vykulila jsem oči. Nemohla jsem věřit svým uším, Jacob Russell nenáviděl Přátele, proč mě to nepřekvapovalo?
,,Co ti na tom vadí?"zeptala jsem se. Opravdu mě jeho názor zajímal. Jacob se na gauči rozvalil, jakoby byl doma. Založila jsem ruce na prsou a naštvaně ho pozorovala. Čekala jsem každou chvíli nějakou katastrofu, že se zase pohádáme nebo mě bude urážet a nebo se budu moc ptát.
,,Přátele jsou tak ohraný, když se někoho zeptáš jakej je jeho oblíbenej seriál, odpoví Přátelé. A navíc ty vztahy tam jsou tak nereálný a plný klišé."konstatoval dost povrchním tónem. Nic z toho, co řekl nebyla pravda.
,,Nikdy jsi je neviděl, jinak bys to neřekl."sjela jsem ho. ,,Je to vtipný a dobře vymyšlený a ti herci odvedli skvělou práci, ale chápu, že blb jako ty to nedokáže ocenit." Upřímně mi bylo jedno, jestli se po mých slovech naštve a odejde, čekala bych to. Jenže Jacob seděl a smál se.
,,Blb?"povytáhl pobaveně obočí. ,,Co nic neocení? To odvoláš!"vykřikl hravě. Tentokrát byl v pohodě a já si trochu oddechla. Vypadal pobaveně.
,,Ne, neodvolám, jen pokud mi řekneš nějakej kvalitní film."
,,Takových dobrých filmů je."roztáhl ruce ve znamení, že jich je hodně.
,,Například?"
,,Tak Avengers,"
,,Ccc, to teda ne. Jsou všechny na jedno brdo. Hrdina odpadlík a hrdina ve slávě, to mě radši zabij."svalila jsem se vysíleně do gauče nad jeho příkladem. ,,Něco jinýho."
,,Hmm, tak Hot summer nights." dal mi další příklad.
,,Ne, to je moc dramatický."zavrhla jsem.
,,Ježiš, ty seš moc dramatická."papouškoval a snažil se u toho napodobit můj otrávený obličej.
,,Hej."štouchla jsem do něj loktem.
,,Co?"oplatil mi mé gesto.
,,Nedělej to."podívala jsem se vážně. Myslela jsem to vážně. Neměla jsem ráda, když někdo napodoboval můj obličej.
,,Nedělej to."zopakoval stejný hlasem jako já.
Přísně jsem se na něj podívala a dloubla ho loktem do břicha. Jacob se zasmál a gesto mi oplatil. Plácla jsem ho po ruce, ale to také zopakoval.
,,Jacobe."napomenula jsem ho.
,,Jacobe."zopakoval stejně zoufalým hlasem, který jsem před chvílí udělala já. Zasmála jsem se.
,,Už toho nech."uklidnila jsem se trochu.
,,Nebo co?" Jacob se toho pošťuchování nějak držel.
,,Neboo.."snažila jsem se něco vymyslet, ale nic mě nenapadlo.
,,Neboo?"zeptal se.
,,Tě vyhodim z domu!"vykřikla jsem.
Jacob si založil ruce na prsou a vítězně se usmál:,,Tak ty takhle." Nebezpečně se mu zablesklo v očích.
,,Jo já takhle. Je to můj dům a kdykoli tě můžu vyhodit." zasmála jsem se.
,,Jo, ale já neodejdu." řekl významně.
,,Hm, ale mohl bys." věděla jsem jak nejlíp bych ho přiměla odejít, ale to jsem teď dělat nechtěla. Vypadal spokojeně a měl celkem dobrou náladu.
,,Jasně." roztáhl se po celé pohovce, takže jsem si nemohla sednout.
,,Mohl by ses prosím laskavě šoupnout?" zeptala jsem se ho mile.
Jenomže Jacob neudělal jediný pohyb. Tak jsem se ho pokusila odsunout, ale to se nepovedlo. Ani se nehnul. Po chvíli se na mě podíval, vzal mě za ruku a donutil mě, abych si sedla k jeho hlavě. Jacob si na mě lehl. Měla jsem jeho hlavu v mém klíně.
,,Teď mě můžeš hladit ve vlasech."uvelebil se ještě víc. Tázavě jsem povytáhla obočí.
,,Coje? Prostě se mi to líbí." usmál se a vzal moji ruku, kterou dal do svých hedvábných vlasů.
,,Nic, jen mi to nepřijde vhodný." řekla jsem s naprostou upřímností. Jacob se zvedl a vážně se na mě zadíval.
,,Je to úplně normální, Williamsová. Kamarádi to dělají pořád." vysvětloval.
,,Mně to přijde moc osobní." pokrčila jsem rameny. Jacob se usmál a lehl si zpět do mého klína. Podíval se na mě a klidným hlasem řekl: ,,Když to uděláš, tak ten seriál bude o hodně zajímavější."
Usmála jsem se a položila ruce do jeho hnědých vlasů. On stočil pozornost k běžícímu seriálu. Jeho vlasy byly tak jemné a hebké na dotek až jsem se do nich chtěla zabalit celá. Zajímalo mě, jak asi voní. Nechtěla jsem se naklánět a přivonět si, protože by o tom věděl a vysmál se mi. A tak mi nezbylo nic jiného než si představovat, že voní jako jarní vánek s nádechem čerstvě posečené trávy. Přeběhl mi z toho mráz po zádech.
,,Jacobe?"vyrušila jsem ho od přátel.
,,Hmm?" pobídl mě abych mluvila dál.
,,Zvedni se prosím, dojdu si pro mikinu."
Jacob se zvedl a ustaraně se na mě podíval. ,,Je ti zima?" zeptal se.
,,Jen trochu. Dojdu si pro mikinu." vysvětlila jsem mu.
,,Ne, vem si mou." přesvědčoval mě. Svlékl si ji a podával mi černou mikinu.
,,Ne, tobě bude potom zima, je to tady hodně klimatizovaný." ujišťovala jsem ho.
,,Jo, ale já něco vydržim, takže si ji vem." trval na svém.
Podívala jsem se na něj. Hnědé vlasy měl poházené do všech stran a tvářil se neústupně.
Přesvědčil mě a já si vzala jeho mikinu. Když jsem ji přetahovala přes hlavu ucítila jsem jeho vůni. Čerstvě posečená tráva a nějaký mužský sprchový gel. Zabalila jsem se do ní celá a tak odehnala mráz, který mi běhal po zádech. Jacob mě celou dobu pozoroval. Nedokážu ten pohled popsat, viděla jsem u něj něco, co u něj už pravděpodobně nikdy neuvidím. Možná to taky trochu vypadalo, jakoby mě litoval.
,,Co je?"zeptala jsem se a vytrhla ho tak z jakéhosi tranzu. Jacob stočil pohled k televizi a už mi nevěnoval ani chvíli. Oba dva jsme mlčeli, nebylo to trapné ticho, ale jakoby se něco mezi námi změnilo.
,,To je naprostá sračka."prolomil otráveně ticho Jacob. Za Monikou přišel Richard a vyznal jí lásku, jenomže Monika očekávala brzské zásnuby, takže ho odmítla.
,,Nene." Nesouhlasila jsem s jeho názorem. Jacob jen kroutil hlavou a nemohl uvěřit, jak se mi to může líbit.
,,Je to úplný klišé a ty lidi jsou mimo."protočil panenky. Hodila jsem po něm polštář, který byl vedle mě. Ublíženě se na mě podíval.
,,Tak se na to nedívej."vyřešila jsem jeho problém za něj.
,,Ty se na to díváš, takže musim taky."pokrčil rameny.
,,Nenutím tě."
,,Já vím, ale ještě se mi nechce domů."
Povzdechla jsem si.
,,Nechceš něco k jídlu?"zeptala jsem se ho. Napadlo mě, že by mohl mít hlad.
,,Jo, něco bych sněd."prohodil a dál se věnoval Přátelům. Myslím, že se mu ten seriál líbí a to, co říká jsou jen plané řeči.
Zvedla jsem se z pohovky a šla mu něco připravit. V polici jsem našla jahodové müsli.
,,Chceš müsli s mlíkem?!"zakřičela jsem z kuchyně.
Z obývacího pokoje se ozvalo, že ano. Tak jsem trochu müsli nasypala do misky a zalila mlékem. S miskou jsem se vydala do obýváku ke gauči, ale Jacob tam nebyl. Televize hrála, ale on v pokoji nebyl. Jak jsem si mohla nevšimnout, že odešel?
Misku jsem položila na stolek před gaučem a šla se po něm podívat. V přízemí nikde nebyl, zkoušela jsem i koupelnu, ale tam jsem ho také nenašla. Vyšla jsem po schodech do patra a zamířila do mého a matčina pokoje, ale ani v jednom nebyl. Vypadalo to, jako kdyby už odešel, takže jsem se vydala zpět k televizi. Jenomže u schodů jsem si všimla pootevřených dveří v Leově pokoji.
Do háje! Nadávala jsem si, že jsem nebyla opatrnější. Vydala jsem se k pokoji a dveře otevřela dokořán.
Jacob stál u psacího stolu a prohlížel si nástěnku nad ním.
Vešla jsem do místnosti. Byl tam chlad a temno. Všechny věci byly na stejném místě jako vždy, pokoj vypadal, jakoby se Leo měl každou chvíli vrátit. Obejmula jsem se pažemi, abych se ubránila před pochmurnou atmosférou bratrova pokoje.
,,Čí je to pokoj?"zeptal se Jacob.
Sklopila jsem hlavu a zavřela oči, abych zabránila slzám. V tom pokoji jsem nebyla dlouhou dobu. Vzpomněla jsem si, jak jsme s Leem koukali na seriály na jeho notebooku, který ležel na posteli. Teď byl určitě vybitý.
U postele byl noční stolek na kterém ležela figurka kočky. Když se mi zdála nějaká noční můra, okamžitě jsem přiběhla za Leem a on mi tu figurku dal a nechal mě u něj spát. Říkával, že ta figurka odhání špatné sny, věřila jsem tomu, byla jsem desetileté dítě.
,,Mého bratra."odpověděla jsem chraplavým hlasem. Všechno, mi chybělo, on mi chyběl. Nedokázala jsem už déle udržet slzy. Ze rtů mi unikl vzlyk. Před vlasy, které se mi lepily na vlhké tváře jsem neviděla Jacobovu reakci. Jen jsem slyšela, jak udělal pár kroků. Nevím, jestli ke mně nebo ke dveřím.
,,Aha."ucítila jsem jeho dech nade mnou. ,,Kde je?"
Tentokrát jsem nedokázala odpovědět a rozbrečela se nahlas. Bylo mi trapně a smutně. Trapně, že brečím před Jacobem Russellem a smutně, protože mi můj starší brácha opravdu hodně chyběl.
,,Mrtvý."řekla jsem skoro nehlasně mezi vzlyky, ale Jacob mi rozuměl a udělal něco nečekaného.
Jeho silné ruce se kolem mě ovinuly a já se utopila v jeho vůni. Připadala jsem si tak moc malinká, že mi přišlo, že bych se v jeho mikině klidně ztratila. Jacob mě hladil po zádech a mně to pomáhalo.
,,Chybí mi."vzdychla jsem do jeho mikiny.
,,Já vím."zašeptal mi jemně do vlasů.
Když jsem se uklidnila, odtáhla jsem se od něj. Na triku měl mokré fleky od mých slz. Podívala jsem se mu do očí, Jacob se také tvářil smutně. Pohladil mě po vlasech a z očí mi uniklo pár slz. Natáhl ruku a něžně je z mých líček setřel. Jeho dotyk byl tak jemný až jsem ucukla. Jacob se na chvíli zatvářil ublíženě, ale pak opět smutně. Truchlil se mnou.
,,Pojďme pryč."pobídla jsem ho bezbarvým hlasem. Jacob přikývl a šel jako první. Na chodbě se zastavil a počkal na mě. Následovala jsem ho a zavřela dveře.
,,Promiň."špitl skoro neslyšně. Zřejmě se nikdy moc neomlouval. Zakroutila jsem hlavou ve znamení, že to nevadí.
,,Tvoje cerálie budou rozmočený."vydechla jsem přebytečný vzduch.
,,To nevadí,"usmál se. ,,mám to tak radši." Úsměv jsem mu opětovala.
,,Promiň mi to triko."ukázala jsem na vlhké fleky na jeho šedém tričku.
,,To je v poho, jsou to jen slzy."pokrčil odevzdaně rameny.
Vtom se ozval zvonek. Jacob se vydal zpět ke gauči a já šla otevřít. Před dveřmi jsem zastavila a otřela si zbytky slz.
Otevřela jsem dveře a před nimi stála rozzlobená Emily. Když viděla mé napuchlé oči, její pohled zjemněl.
,,No holka, máš co vysvětlovat."vydechla vyčerpaně a vešla dovnitř.