Tvé lži

10. kapitola

Carly

Jacob odjel. Nevěděla jsem ani kde jsem. Sedla jsem si na obrubník a složila hlavu do dlaní. Snažila jsem se zadržet slzy, ale nepomohlo mi to. Brečela jsem. Nečekala jsem, že my dva půjdeme na rande, ani jsem si nemyslela, že to bylo rande, ale nečekala jsem, že mi to vmete do obličeje takovým způsobem. Uvědomila jsem si, že jeho krutost překoná cokoliv.
Ruku na ruku jsem mu položila v moc velkém návalu citů, nikdy už nic takového nezopakuji.
Někdo mi sáhl na záda, lekla jsem se, protože jsem neslyšela kroky. Byla jsem až moc ponořená do svých citů a zklamání.
,,Jsi v pohodě?"ozval se chlapecký hlas. Slyšela jsem, jak si člověk sedl vedle mě.
,,On to tak nemyslel. Jacob dost často říká věci, aby tomu druhýmu ublížil, protože on udělal to samé jemu."vysvětloval.
Zvedla jsem hlavu. Vedle mě seděl Jacobův bratr Phillip. ,,Ale já jsem mu neublížila." potáhla jsem. Slzy se mi v očích objevovaly znovu.
,,Vážně ne? Neřekla jsi třeba jen něco co by mu mohlo ublížit?"ptal se. Nejspíš ho znal hodně dobře. Podle toho, jak spolu ti dva mluvili u stolu, jsem soudila, že spolu mají dobrý bratrský vztah.
,,Nejspíš jsem něco řekla, ale nemusel reagovat takhle."pokrčila jsem rameny.
,,Jacob vždycky kope kolem sebe, když odhalíš jeho slabý místo, ubližuje bez ohledu na to, jak moc to může druhýho bolet."bránil ho.
Phillip byl v tváři hodně podobný Jacobovi, ale jeho oči byly zelené. Tvář měl milou a důvěrnou.
,,Ale Jacob mi neublížil."pokrčila jsem rameny. Lhala jsem. Snažila jsem se si trochu zachovat hrdost, ale jakoby Phillip viděl až do mého nitra.
,,Opravdu ne?"
,,Ne, jen mě naštval, protože se chová jako naprostej sobec."mluvením o něm se ve mně vířil vztek.
,,On vychladne."usmál se. ,,Tak pojď,"stoupl si. ,,odvezu tě."
,,Děkuju."poděkovala jsem a následovala ho.
Nastoupili jsme do černého SUV a jeli.
,,Kam chceš hodit?"zeptal se po chvíli.
,,Nevím."pokrčila jsem rameny.
,,Počkej, ty nevíš kde bydlíš?"zasmál se.
,,Ne,"zasmála jsem se s ním. ,,jen vím, že když pojedu domů přijede tam Jacob a asi ho nechci vidět." Dokázala jsem si představit tu situaci. Phillip mě vyhodí doma, kde bude čekat Jacob. Naštvaně mě vytáhne z auta a začne na mě křičet, že co si to dovoluju jet s jeho bratrem a nejspíš by vytáhl i dnešní kino. Nevěděla jsem to přesně, ale nedivila bych se tomu, kdyby se to stalo.
,,Chápu,"řekl konejšivým hlasem. ,,můžeš zůstat u nás, mamka je až do večera v práci a Jacob se tam moc často neukazuje."nabídl mi. Přišlo mi to jako dobrý nápad, pokud mě bude Jacob hledat (o čemž pochybuji), tak ho nenapadne, že budu u něj doma.
,,Dobře, děkuju moc."usmála jsem se. Phillip byl opravdu velice milý.
Po dvaceti minutách Phillip zaparkoval auto před jejich domem. Za plotem už Phillipa vítal hnědý greyhound.
,,Huntere, hlídal jsi dobře?"zdravil Phillip psa. Hunter kolem Phillipa radostně poskakoval a nadšeně vrtěl ocasem ve znamení štěstí. Pak si pes všiml mě, poznal mě a olízl mi ruku.
,,Ahoj."usmála jsem se a podrbala ho za ušima.
,,Vy se znáte?"zeptal se Phillip. Pohladil psa po jeho jemné hnědé srsti.
,,Jacob ho jednou venčil zrovna, když jsem byla s Leem na procházce."dál jsem hladila milého psa.
,,Leo je tvůj pes?"
,,Ano, je to pitbull."pokrčila jsem rameny.
,,Pěkné jméno,"usmál se. Pobídl mě, abych šla dovnitř domu. ,,Jak dlouho tu plánuješ být?"zeptal se Phillip.
,,No,"odmlčela jsem se. ,,jestli se ti to nehodí, tak odejdu."
,,Ne, klidně tu můžeš počkat na Jacoba. Měl jsem v plánu pustit si film a u toho dělat úkol do matematiky."vysvětloval. ,,Můžeš tu počkat na Jacoba."pokrčil rameny. V rukou měl dvě skleničky s džusem a jednu mi podal.
,,Díky,"poděkovala jsem. ,,ale za chvíli půjdu."
,,Dobře, klidně to v klidu dopij a já si zatím zajdu pro zadání."usmál se a odešel do horního patra.
Sedla jsem si na pohovku a zkontrolovala mobil. Měla jsem tam spoustu nepřečtených zpráv od Emily, ale i od Jacoba. Emily se ptala, co děláme a jestli se bavím a Jacob se ptal, kde jsem a že si mě najde, jen to znělo jako kdyby se na mě zlobil. Odepsala jsem Emily a Jacobovy zprávy jsem si přečetla a ignorovala je. Něměla jsem zájem být kvůli němu naštvaná.
,,Budu se dívat na Avengers."objevil se za mnou Phillip jako duch. Mírně jsem sebou trhla. Zasmála jsem se. ,,Co je?"zeptal se.
,,No, Jacob má taky rád Avengers, ale já je nenávidím. Jsou pořád o tom stejným." odpovědela jsem pobaveně. ,,Myslím, že jsme se kvůli tomu jednou pohádali."
,,Jacob dává svůj názor dost jasně najevo."zasmál se.
,,Jo, já vím."protočila jsem panenky.
,,A teď mi řekni, co se ti na Avengers nelíbí."
,,Je tam hrdina, který má těžkou minulost a náhodou má super sílu nebo umí nějak speciálně bojovat a vždycky zachrání svět. To přesně mě nebaví."založila jsem ruce na prsou a sledovala Phillipův pobavený výraz.
,,No, ono nejde jen o to.."nestihl dokončit větu, protože bouchly dveře.
,,Phille jsi doma?"ozval se známý hlas. I hned jsem poznala, že je Jacobův.
Strnule jsem seděla na židli a poslouchala přibližující se kroky. Čekala jsem nejhorší.
,,Jo jsem!"odpověděl Phillip. V jeho tváři byl také vyděšený výraz, ale snažil se mě trochu uklidnit. Položil svou ruku na mou. Uklidnilo mě to alespoň trochu. Jen se mi v hlavě začal tvořit scénář Jacobova výbuchu.
,,Vrátil jsem se zpět ke stanu, ale nikdo.."přišel do jídelny, kde jsme my dva seděli a větu nedořekl. Zmateně se podíval na naše ruce. Okamžitě jsem ucukla a věnovala Phillipovi omluvný pohled.
,,Carly?!"zvýšil hlas. Vyděšeně jsem se na něj podívala. ,,Vysvětli mi,"přišel ke mně a násilím mě vytáhl na nohy. ,,co tady do háje děláš!?"zařval. ,,A ještě s mým bratrem!"podíval se ublíženě na Phillipa.
,,Cobe, odvezl jsem ji domů, protože ty jsi bezeslova odjel."vysvětloval s klidem Phillip.
,,To ti tak věřím!"nadával mu. Naštvaně se otočil ke mně a vynadal mi: ,,Já se tam pro tebe vrátil a ty tu skončíš s mým bratrem?! To jsi teda fakt pěkná!"
,,Pěkná co?!"zvýšila jsem hlas i já.
,,Pěkná koketa!" plyvl. Ale koketa není nejhorší nadávka.
,,Jacobe, my tu nic nedělali."s klidem vysvětloval. Zajímalo mě, jak mohl být tak klidný, když jeho bratr zuřil jako obrovská bouře.
,,Nevěřím ti ani slovo! Od tebe jsem to nečekal, ale ty Phillipe,"přešel k němu a vzal ho za límec jeho trika. ,,vím, že ty jsi toho schopnej!"
,,Jacobe!"strhla jsem jeho pozornost na mě. Vzala jsem ho za paži a vytáhla ven, aby Phillip nemusel poslouchat naše hádky. ,,Já s ním nic nemám a taky nevím, proč by tě to do háje mělo zajímat! Nic spolu nemáme!"vysvětlovala jsem mu důvody a obhajovala se. ,,Sám jsi řekl, že to rande nebylo!" vmetla jsem mu do obličeje jeho vlastní slova.
,,Hledal jsem tě všude! Byl jsem u tebe doma, vrátil jsem se zpět ke stanu a ty nikde! Měl jsem strach! Zatímco ty si tady užíváš s mým vlastním bratrem."křičel pořád, ale trochu mě jeho poslední slova obměkčila, ale i tak jsem se rozhodla, že to budu zapírat, protože přiznat si to by mě stálo hodně. Můj rozum a možná i mé srdce.
,,Ty?!"zasmála jsem se, když jme byli před vchodovými dveřmi. Musela jsem vypadat, jako největší psychopat, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. ,,Ty určitě máš o někoho strach, jediný co tě zajímá jsi ty!"chrlila jsem mu do tváře nadávky jednu za druhou. Jacob jenom stál, vypadalo to, jakoby ho má slova zasáhla. V jeho hnědých očích jsem spatřila vztek, ale na chvíli se v nich objevila lítost, ale byla tak nepatrná, že jsem ji skoro přehlédla.
,,Nevíš co mluvíš."špitl slabě. Dal najevo, že se vzdává.
,,Jsi sobec, Jacobe. Přiznej to!"
,,Prosím nech toho,"skryl tvář do rukou. Teď jsem byla opravdu zmatená, toto gesto jsem u něj nechápala, ale zároveň jedna moje malá část si chtěla jeho utrpení vychutnat.
,,Čeho, Jacobe? Čeho?! V tom kině jsi na mě bezdůvodně začal být protivný." Vztek mě ovládl celou. Nechala jsem ho ať proudí. ,,Rozhodně jsem si nemyslela, že je to něco jako rande, ale takhle jsi to podat rozhodně nemusel."založila jsem ruce na prsou. Trochu jsem se uklidnila, už jsem mu řekla všechno, co jsem chtěla. ,,A taky jsi mi nemusel ujet!"
,,Carly,"špitl bezmocně. ,,prosím promiň. Nemyslel jsem to tak." Zaleskly se mu oči. Začínala jsem to nechápat. Vlastně jsem to už nechápala, myslela jsem, že mě nenávidí, ale nebyla jsem si tím v tuto chvíli tak jistá.
,,Nevyznám se v tobě."zakroutila jsem hlavou. Už jsem to s ním vzdávala. Před chvílí byl jako běsnící bouře plná zhoubných blesků a teď tu měl hlavu v dlaních a skoro slzy v očích. Šla mi z něj hlava kolem.
,,Nech mě to vysvětlit."škemral.
,,Nechápu, co tě mám nechat vysvětlit?!" pohodila jsem rukama. Co mi chtěl vysvětlovat. Nemělo to vysvětlení, jediné co mohl říct na obhajobu, bylo že je to debil a jen si se mnou hraje.
Jacob mlčel. Nedivila jsem se.
,,Jdu domů."rozhodla jsem nakonec.
,,Ne, Carly, je to odtud pěkně daleko, já tě zavezu."přesvědčoval mě.
,,Ne, Jacobe. Nechci."založila jsem ruce na prsou. Pohledem jsem ho propalovala skrz na skrz. Čekala jsem, jak zareaguje.
Opět mlčel.
,,Dobře, tak já jdu."otočila jsem se k odchodu. Nechtěla jsem se jím dál zabývat. Bylo to pár dnů, co jsem ho poznala a už byl můj život na ruby. Takové drama to nebylo ani s Oliverem, ale je pravda, že jsem k Jacobovi blíže než když jsem s ním byla tak dlouho. Během krátké chvíle se kolem mého loktu objevila Jacobova ruka. Dotyk nebyl nějak hrubý, ale pálel mě a štípal, až to působilo nepříjemně. Rychlým pohybem mě otočil zpět k němu tak, že jsem se teď nacházela těsně u jeho tváře. Dlouze se mi zadíval do očí a pak je zavřel. Hlavou mi plynula spousta myšlenek, ale v jednu chvíli neexistovalo nic. Jacob přitiskl své rty na ty mé. Byla to jen krátká chvíle, ale i to stačilo, aby se mi zamotala hlava, jako po několika skleničkách vína. Chtěla jsem ho líbat dál. Chtěl jsem mu jednu svoji ruku zamotat do vlasů a druhou jsem ho chtěla hladit po tváři, chtěla jsem dál mít tak prázdno v hlavě jak teď, ale můj rozum mě donutil jednat jinak a myslím, že to bylo správné. Oběma rukama jsem ho od sebe odstrčila, poodstoupila jsem pár kroků dozadu a podívala se na něj.
,,Carly," Už jsem nevnímala to, že mě oslovuje jménem, v hlavě jsem si přehrávala onu slabou chvíli.
,,Ty seš fakt narušenej."špitla jsem a odešla pryč. Ani jsem se neohlédla, ani jsem mu nevěnovala pohled, nedala jsem mu šanci to vysvětlit, jen jsem prostě nevychovaně odešla.
Celou cestu jsem měla čas přemýšlet, ale jak říkám nešlo to, byla jsem naprosto omámená. Nešlo se vzpamatovat. Nad srdcem vyhrála hlava.