Tvé lži

12. kapitola

Carly

,,Tak jaký bylo randíčko?"pověsila se na mě Emily, když jsem si sedla vedle ní do lavice. Usmívala se jako sluníčko, zatímco na mně bylo znát, že jsem se úplně do růžova nevyspala.
,,Ah, radši o tom nemluvme."vzdychla jsem a položila hlavu na lavici, aby nebylo vidět, jak moc mě to mrzelo.
,,Proč, co se stalo?"zeptala se Emily vážnějším hlasem.
,,Protože se choval jako pitomec."podívala jsem se na Emily smutnýma očima. Mrzelo mě to, mohlo to být hezké.
,,Je to Jacob, nemůžeš od něj čekat slušnost nebo aby se k tobě choval mile."vysvětlovala Emily. ,,Ke mně vždy byl milý, ale měl chvíle, kdy bych ho opravdu zabila a pak ta sázka. To fakt bolelo."zahleděla se do prázdna Emily. Pak jsem si to vlastně uvědomila.
,,Jo, ale choval se k tobě tak, že něco zapřel a pak to udělal, a když jsem se ho zeptala jestli to je rande, tak se mi vysmál a pak se choval jakoby nic a hladil mě po ruce, což jsem fakt nechápala."vychrlila jsem všechno na Emily.
Nechápavě na mě zírala a snažila se pobrat to, co jsem jí právě řekla.
,,Jestli to chápu dobře, on řekl že to rande není, ale choval se k tobě jako by to bylo?"ujišťovala se. Přikývla jsem na souhlas. ,,Dobře, to se dá nějak vysvětlit." dumala nad tím.
,,No, kvůli tomu jsme se pohádali a odvezl mě domů jeho bratr."
,,Třeba si Jacob nechce připustit, že k tobě něco cítí."
,,Myslíš, že ke mně něco cítí?"zeptala jsem se se zápalem. Věděla jsem, že to mohla být pouhá Emilina teorie, ale možná jsem chtěla, aby to tak bylo.
,,Nevím Car, ale možnost to může být."pokrčila rameny. V tu chvíli zazvonilo a hned na to přišla do třídy učitelka.

Po škole jsem byla s Emily a s několika dalšími dívkami v jídelně na obědě.
,,Slyšela jsem, že máš něco s Jacobem Russellem z vedlejší školy."promluvila z ničeho nic Christy. Byla to holka z mého ročníku. Občas jsme se bavily.
,,Ne nemám."ujistila jsem ji, jenomže do toho se začaly motat další holky.
,,Jen trochu se s ním bavím." Chtěla jsem rozhovor o Jacobu Russellovi ukončit, ale holky se začaly vyptávat a některé dokonce chtěly, abych je s ním seznámila.
,,Už budem muset jít."zachránila mě Emily v pravý čas, kdy začaly probírat, která s ním spala a která zase ne. Odnesly jsme špinavé nádobí a vzaly si věci. Na školním dvoře stálo několik skupinek. V jedné skoro u kraje jsem spatřila povědomou tvář. Přemýšlela jsem odkud ho znám, když na mě zrovna zamával. Pak jsem si vzpomněla, byl to ten kluk, který byl ke mně jako jediný milý u flašky v baru Max. Jmenoval se Steff.
,,Ahoj Carly, pojď sem!"zakřičel na mě přes celý dvůr. Nadšeně jsem na něj zamávala a vzala Emily k němu s sebou.
,,Ahoj Steffe, jak se máš?"zeptala jsem se.
,,Jde to dobře."mile se usmál.
,,Chodíš k nám na školu?"ptala jsem se, protože nikdy před tím jsem ho tu neviděla.
,,Ne já jsem přijel pro bratra a znám tu pár kluků."usmál se. Představil mi je, jejich jména jsem neznala, ale na chodbách jsem je vídala často. Jediného Liama jsem znala. Chodil se mnou a s Emily do třídy.
,,Tohle je Emily."představila jsem mu svojí nejlepší kamarádku.
,,Ahoj."usmála se Emily.
,,Prej jsi včera byla s Jacobem."zvážněl Steff.
,,No,"odkašlala jsem si. ,,jo, ale už se asi bavit nebudem."pokrčila jsem rameny.
,,Fakt? Tak co dělá tady."podíval se za mě. ,,Já s ním nic domluvenýho nemám."pokrčil rameny.
Překvapeně jsem se otočila. Celá skupina ztichla a pozorovala Russella, jak arogantně kráčí k nám. Šel tou svojí typickou namyšlenou chůzí, kterou ukazoval, že jsou mu všichni lhostejní. Jen holky, kolem kterých prošel vypadaly, že každou chvíli omdlí. Jeho pohled mě propaloval. Nedokázala jsem pohledem uhnout jinam a tak jsem se mu dívala přímo do očí.
,,Čau Russelle!"zavolal na něj radostně Steff.
Jacob se na něj krátce podíval a s úsměvem mu zamával.
Podívala jsem se na Emily, která těkala pohledem z Jacoba na mě a ze mě na Steffa.
,,Tak my už půjdem." chytila jsem Emily za ruku a táhla ji pryč. Moc se jí nechtělo.
,,Carly,"oslovil mě Jacob a zastavil mě. ,,potřebuju s tebou mluvit."naléhal.
Znovu jsem se podívala na Emily.
,,Jenom běž já ji nějak zabavím."usmál se Steff. Emily se na něj dotčeně podívala, ale pak se usmála.
,,Tak jo, ahoj Mil, zítra ve škole."objala jsem ji. Rozloučila jsem se i se Steffem a Liamem.
Jacob mi položil ruku na záda, ale já ji odhodila. ,,Tak mluv."promluvila jsem tak, že to mohlo znít naštvaně.
,,Tady ne."podíval se kolem sebe, jakoby nás mohl někdo poslouchat. ,,Pojedem jinam."
,,No tak to ne."popošla jsem pár kroků dozadu, dál od něj. ,,Zase mi ujedeš a já co budu dělat? Měla jsem štěstí, že tam byl Phillip."založila jsem ruce na prsou. Milá jsem k němu tedy vůbec nebyla a ani být nechtěla. Jacob se zatvářil ublíženě, ale tuhle jeho hru na chudáčka jsem už prokoukla. Vždycky se zatváří nevinně a já mu na to skočím, to určitě. Věděl to. Nebo aspoň doufal, že mu to u mě vždycky projde.
,,Proč se zlobíš?"zeptal se tak upřímně až mě to překvapilo. Byli jsme pár kroků od jeho motorky.
,,Fajn, ale nejdřív mi řekni, kam jedem."založila jsem ruce na prsou. Na jeho předchozí otázku jsem odpovídat nechtěla. Nezlobila jsem se, jen jsem se bála, co přijde dál. A taky jsem se bála, že mi ublíží.
,,Napadlo mě, že bychom si mohli dát kafe nebo limonádu. Nebo máš hlad?"
,,Spíš chuť, před chvílí jsem obědvala. A ty máš hlad?"chtěla jsem brát ohledy u na něj.
,,Já se ptal první."usmál se.
Jeho úsměv jsem mu oplatila a nakonec jsem rozhodla za nás oba. ,,Tak jo, dáme si něco k jídlu."