Tvé lži

13. kapitola

Carly

Seděla jsem s Oliverem v autě. Nevím kam mě vezl, ale domů to nebylo. V autě hrály jeho příšerné písničky. Kdyby nezastavil a nevypl v tu chvíli motor, nejspíš by mi praskla hlava. Podívala jsem se kam mě to odvezl.
Poznala jsem vchod a budovy.
Ne to ne, jen sem ne.
,,Olivere, ale já ti řekla, že chci domů."pokusila jsem se ho přesvědčit. ,,Slíbil jsi to." Taky vím, že pro něj sliby nemají naprosto žádný význam.
,,Carly, prosím."otočil se ke mně. Teď jsem v jeho očích viděla lístost, ale nemohla jsem uvěřit. ,,Odpustíš mi to všechno?"škemral.
Nic jsem nechápala. Odbočil od tématu.
,,To, že jsi nám překazil procházku s Jacobem, jo to ti odpustit můžu."řekla jsem upřímně.
,,To nemyslím. Myslím ten náš rozchod a to jak jsem se choval."prosil. ,,A vůbec, byla to procházka? Moc mi to tedy nepřišlo." vysmál se tomu. Vrhla jsem po něm káravý pohled. ,,No každopádně je to jedno, protože hrozně mi to všechno chybí."Pohladil mě po ruce a zvedl ke mně oči. ,,A hlavně ty." Upřeně se mi zadíval do očí. Vzal mě za obě ruce a prosil o další šanci.
,,Proč bych ti ji měla dávat?"ptala jsem se ho. Neviděla jsem jediný důvod, proč bych měla něco takového udělat. Hlavě jsem to necítila. Necítila jsem to, co dřív a bylo to zvláštní, protože dřív jsem opravdu něco cítila. Nebo to byl výplodek mé fantazie a ne opravdové city?
,,Protože mi na tobě záleží, vím pěkně jsem to posral, ale věř mi, že to chci napravit."pohladil mě jemně po tváři. Dívali jsme se sobě do očí. Nějak mě obměkčil. Věděla jsem, že je Oliver špatný člověk, ale milovala jsem tyhle chvíle s ním, kdy se ke mně choval jako ke královně. Pomalu se ke mně nakláněl, nejspíš bych ho políbila, kdyby mi nezazvonil mobil.
Přišlo mi upozornění.
,,Kdo to je?"zeptal se Oliver.
Podívala jsem se na displej.
promin, vysvetlim to Byla to zpráva. A přišla od Jacoba. Zvedlo mi to náladu, ale pak jsem se zarazila. Měl by být s Megan, když s ní i odešel. Žárlila jsem? Ne, jen mě zklamal.
,,Mamka, ptá se, kdy přijedu domů."dokonale jsem zalhala a přidala úsměv. Mobil jsem vypla a chtěla jsem pokračovat v tom, kde jsme přestali. Zajímalo mě, jestli u toho budu mít podobný pocit jako s Jacobem. Potřebovala jsem cítit zase něco jiného.
,,Dobře,"zasmál se. Už mi nepřipadal tak otravný a dotěrný.
Ale pořád je to Oliver. Běhalo mi to hlavou pořád dokola.
Upozornění se ozvalo znovu.
kde jsi? prijdu za tebou. Opět Jacob. Zprávu jsem zase ignorovala.
,,Půjdem do vnitř?"zeptal se Oliver.
,,Moc se mi tam nechce."pokrčila jsem rameny.
,,Dobře,"přisunul se ke mně blíž. ,,tady je to taky skvělý." Pohladil mě po tváři a dýchal mi do ní. Bylo to příjemné, ale nepřišlo mi to v pohodě. Pořád jsem měla hlavu plnou, toho, co jsme zažili a co mi udělal, a taky se tam někde v koutku potuloval Jacob.
Naklonil se nade mnou a políbil mě. Jeho rty si drsně pohrávaly s mými. Nebylo to takové jako s Jacobem. Byl hrubý a na něco spěchal. Poznala jsem to.
,,Ne." odtáhla jsem se.
,,Ale notak, zlato, je to v pohodě." snažil se mě uklidnit a líbat dál, ale nedovolila jsem to.
,,Ne, Olivere."
,,Pssst. To je dobrý." odhrnul mi vlasy, které mi během chvíle znovu spadaly do tváře.
Pokusil se mě znovu políbit.
,,Ne!" Snažila jsem se ho odstrčit, ale byl moc silný. Líbal mě dál, stále jsem mu vzdorovala. ,,Do háje, nech toho!!"zaječela jsem a vší silou, kterou jsem našla ho ostrčila na jeho sedadlo.
,,Co to kurva s tebou je?!"řval.
Zrychleně jsem dýchala. ,,Se mnou?! Co je do prdele s tebou?!"
Neodpověděl. Jen se na mě díval a já se snažila co nejvíce od něj odtáhnout, kdyby teď někdo otevřel dveře spolujezdce, vypadla bych z auta, jak moc jsem na ně byla namáčklá.
Ozvala se rána. Někdo naštvaně praštil do kapoty.
Na chvíli jsem bohu děkovala, že přerušil, tohle.. co se nedalo ani popsat slovy. Ale opravdu jenom na chvíli, než jsem zjistila, kdo stojí před autem.
Byl to Jacob.
,,Williamsová!"zařval mé příjmení. Špatně artikuloval. ,,Vylez z auta!"
Vypadal hodně rozzlobeně a taky opile.
,,Já toho kreténa zabiju!"zamumlal si naštvaně Oliver pod vousy. Vystoupil z auta a vrhl se na Jacoba. Dal mu pěstí, okamžite se Jacobovi spustila z nosu krev. Lekla jsem se. Jacob se skácel k zemi.
,,Nech toho!"křičela jsem na Olivera. ,,Nic neudělal!"ospravedlňovala jsem ho ani nevím proč. Vylezla jsem z auta a běžela za Jacobem. Podívat se co mu Oliver provedl.
Jacob se zvedl ze země. Pomohla jsem mu. Zavrávoral, tak jsem ho podepřela. Oliverův pohled byl více než vražedný. Patřil mně i Jacobovi.
,,Jdi pryč Carly."naléhal. ,,Nemůžeš tu být." Jeho slova mě trochu překvapila, ale byla milá.
Chytila jsem ho kolem pasu, aby zase nespadl na zem. Musela se mu neuvěřitelně motat hlava. Cítila jsem jeho vůni. Posečenou trávu a mužský sprchový gel. Také z něj šla cítit whiskey.
,,Musím ti pomoct."vysvětlovala jsem. Jacob se usmál a nechal mě, abych mu dělala osobní podpěrku. ,,I když bys měl být radši s Megan."zamumlala jsem. Doufala jsem, že to Jacob neuslyší, ale uchechtl se.
,,Russelle! Jdi od ní!"řval na něj Oliver. Když to Jacob slyšel, odstrčil mě a šel nasupeně k Oliverovi.
,,Nech mě, dokážu se o sebe postarat sama!"zaječela jsem. Oliver zamumlal něco v tom smyslu, že určitě a dál věnoval svou pozornost opilému Jacobovi.
Tohle nedopadne dobře.
Celé jsem to pozorovala pár kroků od nich. Jacob mu chtěl taky dát pěstí, ale Oliver se vyhnul a pohotově mu dal další.
,,Né!" ječela jsem. Jacob opět ležel na zemi a plyval všude krev. ,,Co ti udělal?!" křičela jsem na Olivera.
,,To se tě netýká!" řekl mi Oliver. S nenávistným pohledem si prohlížel Jacoba a chystal se mu dát další, ale vběhla jsem mezi něj a Jacoba.
,,Je mi jedno, co udělal, nezaslouží si to." Po tváři mi stekla jedna malá slza.
,,Mám toho dost!" vzal mě za triko a odtáhl mě k autu. ,,Tady zůstaneš, jinak si mě nepřej!" vyhrožoval mi. Vrátil se zpět k Jacobovi. Ten už byl na nohách a snad i připravený se bránit, myslím, že kdyby dostal další bylo by to už na nemocnici.
,,Do všeho se musíš srat!" řval Oliver na Jacoba.
,,Já?! Myslím si, že ona si zaslouží vědět pravdu!" Mluvil v můj prospěch.
,,Jakou Jacobe?!" zasmál se Oliver. Udělala jsem pár kroků a byla jsem kousek od nich.
,,Prosím Carly,"podíval se na mě prosebně Jacob. ,,tady teď nemůžeš být."
Těkala jsem pohledem z jednoho na druhého. Nevěděla jsem, co to znamená, tak nejdříve Jacob chtěl, abych to věděla a teď mě posílal pryč? Byla jsem víc zmatená než obvykle.
,,Nevím o co tady jde, ale myslím, že mě se to týká taky." založila jsem ruce na prsou. Nechtěla jsem se z toho místa hnout.
,,Běž zpátky k autu!" zasyčel skrz zaťaté zuby Oliver.
,,Ne, chci, aby jste to vysvětlili." odsekla jsem.
Oliver se rozešel ke mně. ,,Padej k autu!"zařval.
,,Ne, nejdřív mi to řekni!" vykřikla jsem. Oliver se natáhl a dal mi obrovskou facku. Hrozně to štípalo a bolelo. Po tvářích mi začaly téct slzy. První facka v životě od někoho jako je Oliver.
,,Nech ji bejt, hajzle, tohle je mezi tebou a mnou!"zasyčel nenávistně Jacob. Zdálo se mi, že je nejspíš na mé straně, ale u těch dvou člověk nikdy neví. ,,Carly! Prosím, běž!" otočil se ke mně starostlivě. Oliver se nade mnou zlostně usmíval.
,,Měla bys ho poslechnout." Podívala jsem se na Jacoba, který pohledem propaloval Olivera a ten měl zase v očích můj strach.
Z tváří jsem si otřela slzy a založila ruce na prsou. Ani jsem si neuvědomila, že brečím. ,,Nikam nejdu."řekla jsem rázně.
,,Fajn." Oliver mě chytil za ruku a odtáhl mě k Jacobovi. Ten se na mě omluvně zadíval. Oliver mě postavil mezi ně, abych se na ně na oba mohla dívat.
,,Jacob před několika týdny vykradl benzínku."řekl Oliver nenávistně.
Jacob zalapal po dechu. ,,Ty kreténe!" Viděla jsem jak zatíná pěsti a sotva se drží, aby po něm nevystartoval. Oliver se jenom provokativně usmíval. Jeho arogance mě právě v tento moment nehorázně rozčílila.
,,Jacobe?"tiše jsem ho oslovila. Dotkla jsem se jeho paže, abych ho trochu uklidnila.
Rozzlobeně se na mě podíval.
Něco mi říkalo, že tohle Jacob nečekal, že Oliver řekne.
,,No tak jsem ji vykradl!"odcekl. Rukou ucukl. ,,A co je na tom!"
,,Nic na tom není,"zasmál se zlostně Oliver. ,,jen to, že jsi zasranej kriminálník jako tvůj otec." Ty urážky mu plyval přímo do obličeje. Udělal k němu několik kroků. ,,Nikdy sem nebudeš patřit," Teď už mu doslova ty urážky házel do obličeje, jak u něj byl blízko. ,,vždycky budeš ten odpadlík, poslední v rohu na koho si kdy kdo vzpomene, a k tomu kriminálník."
Jacob se natáhl a jednu mu vrazil. Oliver se sesunul k zemi a zlostně skuhral. Jacob mu nejspíš zlomil nos. Chtěla jsem se zasmát a říct mu, že si to zasloužil, ale nešlo to, když byl vedle mě běsnící Jacob.
,,Jo máš pravdu."řekl nakonec a otočil se k odchodu. Chtěla jsem ho následovat, ale ještě jedna věc mi zbývala.
,,Olivere,"oslovila jsem ho. Sklonila jsem se k němu a pomohla mu vstát na nohy. ,,proč jsi to udělal. To bylo pěkně podlý." Zklamaně jsem ho sjela pohledem. ,,I na tebe, ten nos si zasloužíš." To byla poslední slova, která jsem mu řekla než jsem se rozběhla za Jacobem.
Slyšela jsem, jak za mnou křičí naštvaně Oliver. ,,Je to kriminálník, nemůžeš se s ním bavit!" Ignorovala jsem ho. Jedno mi to úplně nebylo, ale ať už pro to měl Jacob jakýkoli důvod, doufala jsem, že mi ho řekne.
,,Jacobe!"křičela jsem za ním, ale s ním to ani nehlo. Neotočil se ani nepočkal než ho dojdu. ,,Počkej!"
,,Nech mě být!"ozval se.
,,Ne, počkej!"doběhla jsem ho a chytila ho za paži.
,,Měla by ses držet dál!"zasyčel a opět mou ruku odhodil. ,,Jsem kriminálník."
,,Jacobe, možná jsi to udělal, ale to mi nezabrání, aby mi na tobě záleželo." Upřeně jsem se mu podívala do očí. Poprvé jsem někomu jako Jacob vyjádřila svoje pocity. Bála jsem se, v tuhle chvíli jsem byla tak moc zranitelná. Uvědomovala jsem si to, ale i přes to všechno jsem to udělala.
,,Proboha, jsi směšná."zasmál se, ale nebyl to ten smích z radosti, tenhle mnou pohrdal. Prakticky mě dvěma slovy rozbil na tisíc kousků jako zrcadlo.
,,Cože?"ublíženě jsem udělala pár kroků dozadu.
,,Vlezla jsi k Oliverovi do auta, a když tě odkopl lezeš zase za mnou."
To bolelo. Opravdu hodně to bolelo. Ale Jacob měl z části pravdu. Když jsem měla možnost, vlezla jsem k Oliverovi do auta a byla bych schopná něčeho víc, co by po mně chtěl. Jenže teď jsem s Jacobem, jen proto, že mi na něm záleží. Nejspíš i víc než kdy mi záleželo na Oliverovi.
,,To není pravda. Jo málem jsem v tom s Oliverem byla znovu, ale přišla jsem za tebou protože mi na tobě záleží." Nervózně jsem v rukách muchlala rukáv od mikiny. Pokusila jsem se o to znovu. V tom jsem si vzpomněla, že jsem Jacobovi ještě nevrátila tu černou mikinu, kterou mi půjčil.
,,Jsi ubohá. Tobě na mně nezáleží, jak by mohlo?" Ve mně se ty rozbité kousky zlomily ještě na další a ty potom na další.
V jeho očích jsem viděla zlost, pod nosem měl zaschlou krev a pořád se tak trochu kymácel. Nevím, kolik toho vypil, ale nikdy jsem ho takto neviděla.  ,,Jsem kriminálník a jsem jako můj otec."
,,Jacobe,"udělala jsem k němu několik kroků. ,,nejsi takový." Nevěděla jsem, jaký byl jeho otec, ale aspoň jsem věděla, jaký je Jacob. Jen trochu.
,,Neznáš mě!"naštvaně do mě strčil. ,,Znám tě sotva týden a ty si hraješ na moji matku nebo dokonce přítelkyni, ale já jsem ti kurva už řekl, že to rande nebylo!"zlostně zasyčel. Už jsem dál nemohla. Slzy se mi tlačily do očí a políval mě chlad. Přišlo mi, že vždy když někomu projevím nějaké city, vždy je vezme a mrští s nimi o zeď. Jenomže se nerozpadnou. Seskládám je zpět, aby ten někdo jimi zase mohl hodit a rozbít je. Tak to bylo u Olivera.
,,Máš pravdu."uznala jsem poraženecky nakonec. Ruce jsem svěsila podél těla, zatnula je v pěst a zvedla hlavu, aby to nevypadalo, že mi právě ublížil, protože jsem věděla, že když budu předstírat, že jeho slova se mnou ani nehla, ublíží to jemu.
,,Cože?"zeptal se zmateně.
Měla jsem pravdu. Prolétlo mi hlavou. Jeho zmatený výraz tomu naznačoval.
,,Nezáleží mi na tobě, vlastně tě nenávidím."pokrčila jsem rameny. ,,Za celou dobu, co tě znám jsem tak na dně jako nikdy. Odjel jsi z parku beze mě a taky jsi dneska jel s tou Megan." Ruce jsem založila na prsou. Jacob se zatvářil ublíženě, ale v tuhle chvíli to na mě nefungovalo, přesně podle mého plánu. ,,Tebe baví mě týrat, že?"
Jacob se ke mně přiblížil a pokusil se mě pohladit na tváři. ,,Ne, to vůbec ne."řekl jemně. Bylo mi to jedno. Najednou se staral. Když si uvědomil, že o mě může přijít.
,,Dej mi pokoj." Mávla jsem nad ním poraženecky rukou a odešla. Jacob za mnou křičel mé jméno, ale nereagovala jsem. Z očí se mi spustily slzy. Nechala jsem je proudit a z toho všeho se snažila rychle oklepat.

Když jsem došla domů byla tam mamka.
,,Ahoj mami."pozdravila jsem ji bez nadšení.
,,Ahoj zlato, jak bylo?"zeptala se jako vždy.
,,Jo šlo to."pokrčila jsem rameny. Přešla jsem do kuchyně, vzala si skleničku a napustila do ní vodu.
,,Víš Carly,"začala opět. ,,říkala jsem si, že bys mohla chodit do domova důchodců."
,,Mami, už jsem ti říkala, že záchody ve starobinci umývat nebudu."vydechla jsem frustrovaně. Trápil mě problém s Jacobem.
,,Ne Carly, jde o to, že si s nimi budeš povídat. Důchodci v domovech se často nemají s kým bavit, protože na ně jejich rodiny zapomenou."vysvětlovala. Moje máma byla hodný člověk. Vždy myslela na ostatní víc než na sebe a proto byla tak skvělá lékařka.
,,Mami, teď ne prosím. Půjdu nahoru a asi si něco přečtu."řekla jsem smutně.
,,Stalo se něco?"položila mi ruku na rameno. Pozná, když mě něco trápí.
,,Řeknu ti to jindy." Máma se smutně zasmála. Políbila jsem ji na tvář a odešla do pokoje.
Venku už byla tma, tak jsem na chvíli otevřela okno.
Také jsem se podívala na mobil, co mi poslala Emily. Psala mi o Steffovi, že spolu byli na jídle a že se měla dobře. Byla jsem ráda, že se Emily tak skvěle bavila. Po tom, co jsem se dozvěděla o ní a Jacobovi, si to zaslouží.
Vzala jsem si svou oblíbenou knihu Hunger games a začetla se do ní.
Milovala jsem ji, protože hlavní hrdinka byla nezastavitelná a věděla co dělá, také byla schopná vzdát se všeho kvůli lásce.
Ano byla jsem romantička, bavilo mě si číst o lásce a lidech, kteří jsou jí posedlí. Chtěla jsem někdy cítit to samé, ale možná jsem si o tom radši četla. Bála jsem se ty pocity vyjádřit, protože bych dopadla jako dnes. A hlavně knihy mi pomohly se odpoutat od reality.
Už jsem na to nechtěla myslet.
V tu chvíli se od okna ozvala rána. Lekla jsem se, ale neřešila jsem to, mohla to být nějaká větvička nebo mohl do skla narazit pták. Vrátila jsem se zpět ke knize. Nepřečetla jsem ani celou větu a ozvalo se to znovu. Bála jsem se, ale moje zvědavost byla větší, tak jsem šla zkontrolovat svůj balkón.
Venku byla tma a trochu i zima, takže jsem se obejmula pažemi, abych se trochu zahřála. Pod balkónem stála osoba.
Byl to Jacob.
Když jsem ho spatřila, usmál se.
Mou zvědavost vystřídalo podráždění, a také mi neuvěřitelně rychle začalo bít srdce. Nechtěla jsem s ním mluvit, i přes to že se mi mohl chtít omluvit nebo něco takového.
Nejdříve jsem se musela uklidnit.
,,Co tu děláš?" Zavolala jsem ze zhora na něj.
Jacob se usmál s natáhl ruce. ,,Lociko, spusť mi své vlasy." Začala jsem se smát. Podráždění úplně nezmizelo, alespoň měl dobrou náladu on. Nebo to tak jen vypadalo.
,,Čekej, jdu dolů." Vysvětlila jsem mu. Do rukou jsem vzala jeho mikinu, která byla pečlivě poskládaná na křesla a šla jsem.
Mamka už spala, takže jsem jí nic říct nemusela.
Jacob čekal před dveřmi. Když mě uviděl roztáhl ústa do ještě většího úsměvu než před tím.
,,Jsem rád, že tě vidím." Přiznal. Zakroutila jsem hlavou. Trochu mu úsměv pohasl, ale ne moc.
,,Přestaň, proč jsi tady?" zeptala jsem se poněkud chladně. Jacob to vycítil a přestal se usmívat. Strčil si ruce do kapes, všimla jsem si, že to dělal vždy když něčeho litoval. Vlastně to bylo poprvé, ale vypadal lítostivě.
,,Carly,"odmlčel se a mně došlo, že tohle bude ještě hodně dlouhá noc.