Tvé lži

11.kapitola

Jacob

Po skoro poledním hledání Carly Williamsové jsem to vzdal, když nebyla ani doma, proto jsem se rozhodl jít domů a pokusit se jí zavolat a všechno vysvětlit.
,,Phille jsi doma?"zavolal jsem na bratra hned po tom, co jsem zabouchl vchodové dveře. Věděl jsem, že mamka doma ještě nebude, protože se často vrací až pozdě večer.
,,Jo jsem!"ozvalo se po chvíli. Jeho hlas se ozýval z jídelny, proto jsem zamířil zrovna tam.
,,Vrátil jsem se zpět ke stanu, ale nikdo.."chtěl jsem mu vysvětlit, kam jsem zmizel, ale zarazil jsem se, protože v jídelně seděla Carly, kterou jsem celou dobu hledal. A dokonce měla ruku pod Phillipovou rukou, jako kdyby čekala na nějaké jeho vyznání.
,,Carly?!"zeptal jsem se překvapeně jako bych nemohl uvěřit, že je to ona.Vyděšeně se na něj podívala. Už mi jen chybělo vidět, jak se ti dva olizují. ,,Vysvětli mi,"přišel jsem k ní a násilím jsem ji vytáhl na nohy. ,,co tady do háje děláš!?" Vím, že jsem to zbytečně moc zveličoval, ale bylo to potřeba. ,,A ještě s mým bratrem!"vyčítal jsem jí.
,,Cobe, odvezl jsem ji domů, protože ty jsi bezeslova odjel."vysvětloval s klidem Phillip.
,,To ti tak věřím!"spustil jsem se i do svého bratra. Phillip byl hodný, pohledný a jeho povaha byla dokonalá, nedivil bych se Carly, ale tohle jsem měl na práci já a ne můj bratr.
,,Já se tam pro tebe vrátil a ty tu skončíš s mým bratrem?! To jsi teda fakt pěkná!"nenacházel jsem slova. Možná jsem trochu přehrával, ale oba dva mi to vzali.
,,Pěkná co?!"zvýšila hlas. To jsem o ní nečekal.
,,Pěkná koketa!"vyhrkl jsem. Nepomyslel jsem na následky a hned, co jsem to vypustil z pusy mě to mrzelo.
,,Jacobe, my tu nic nedělali."s klidem vysvětloval můj bratr. Věřil jsem mu. Věděl jsem, že by něco takového neudělal a on věděl, že Carly pro mě musí být speciální, když jsem ji vzal do stanu. Chtěl jsem, aby si to myslel. Chtěl jsem, aby si to mysleli všichni.
,,Nevěřím ti ani slovo! Od tebe jsem to nečekal, ale ty Phillipe,"přešel jsem k němu a vzal ho za límec jeho trika. ,,vím, že ty jsi toho schopnej!"
,,Jacobe!"vytrhla mě z mé potyčky s bratrem Carly. Vzala mě za paži a vytáhla mě ven. Nejspíš aby Phillip nemusel poslouchat naše hádky. ,,Já s ním nic nemám a taky nevím, proč by tě to do háje mělo zajímat! Nic spolu nemáme!"vysvětlovala rozhořčeně. Rozhodně to nebyla ta křehká, naivní a lehce manipulativní holka, o které jsem tolik slyšel.
,,Hledal jsem tě všude! Byl jsem u tebe doma, vrátil jsem se zpět ke stanu a ty nikde! Měl jsem strach! Zatímco ty si tady užíváš s mým vlastním bratrem."křičel jsem pořád, je pravda, že jsem trochu měl strach. Nevěděl jsem, že by ji můj bratr mohl vzít domů a také si představte, že dívka na které vám záleží, ona je klíčová pro zhroucení vašeho života, a kterou někde necháte jen abyste ji potrestali beze slova zmizí. Carly mě vzala za ruku a vytáhla mě před vchodové dveře. Zabouchla je a rozzlobeně spustila.
,,Ty?!"zasmála se. ,,Ty určitě máš o někoho strach, jediný co tě zajímá jsi ty!"chrlila mi do tváře nadávky jednu za druhou. Jenom jsem tam bezmocně stál. Neměl jsem co k tomu dodat. Svým způsobem měla pravdu.
,,Nevíš co mluvíš."pokrčil jsem rameny. Nechtěl jsem se s ní už dál hádat, hlavně měla pravdu.
,,Jsi sobec, Jacobe. Přiznej to!"rozzlobeně mě propalovala svýma očima v barvě whiskey, kterou bych se teď nejradši otupěl.
,,Prosím nech toho,"zaškemral jsem jako největší chudák, doufal jsem, že to pomůže. Carly se na mě zmateně dívala.
,,Čeho, Jacobe? Čeho?! V tom kině jsi na mě bezdůvodně začal být protivný. Rozhodně jsem si nemyslela, že je to něco jako rande, ale takhle jsi to podat rozhodně nemusel."vyčítala mi to, nedivil jsem se. Už jsem řekl, že v tom neumím chodit, nevím jak se chovat a tak to pokazím. Neměl jsem se k ní takto chovat. ,,A taky jsi mi nemusel ujet!"založila ruce na prsou, jako svojí obranu proti mně.
,,Carly,"oslovil jsem ji tiše, abych ji uklidnil. Alespoň trochu. ,,prosím promiň. Nemyslel jsem to tak."nezbývalo mi nic než neskutečně mnoho omluv.
,,Nevyznám se v tobě."zašeptala.
,,Nech mě to vysvětlit."
,,Nechápu, co tě mám nechat vysvětlit?!" Naštvaně pohodila rukama a proklínala mě pohledem.
Mlčel jsem. Přemýšlel jsem, jak to všechno zformulovat. Jak jí mám asi vysvětlit, že mi ublížila a tak jsem chtěl ublížit jí, ale také tu byly i jiné okolnosti, po kterých by se mnou zaručeně nemluvila. Už nikdy.
,,Jdu domů."vydechla.
,,Ne, Carly, je to odtud pěkně daleko, já tě zavezu."jediné, co jsem v tu chvíli dokázal vyslovit.
,,Ne, Jacobe. Nechci." Dívala se na mě zklamaně.
Mé mlčení tomu nepřidalo, protože mi oznámila, že jde a otočila se k odchodu. Věděl jsem, že bych ji po tomhle všem ztratil, a to jsem rozhodně nemohl dopustit. Všechno by se zkazilo. Přemýšlel jsem, co udělat, aby neodešla takhle a během krátké chvíle, aniž bych si uvědomil, co dělám, jsem ji držel za loket. Carly se na mě tázavě podívala, v pohledu nebyly jen otázky, ale také zklamání. Ty její oči mě hypnotizovaly, nedokázal jsem se podívat jinam. Přitáhl jsem si ji blíž, až ke svému obličeji a díval se na její rty. Nemohl jsem už couvnout, a tak jsem zavřel oči a políbil ji.
Mým tělem proběhl chlad, ale pak ho následoval spalující žár. Bylo to tak nepříjemné, ale nemohl jsem se odtrhnout. Bylo to plné neznámých pocitů, které jsem neznal a které jsem chtěl poznat a zjistit, co znamenají. Věděl jsem, že to není správné, jen jsem chtěl ještě chvíli. Když jsem to všechno chtěl prohloubit, Carly mě odstrčila. Poodstoupila několik kroků dozadu. Byla zmatená. Podíval jsem se na její rty. Byly jemně rudé a trochu opuchlé.
Chtěl jsem to udělat znovu.
,,Carly," Podívala se na mě smutně. Nejspíš to nebylo správné, ale pro všechny svaté jsem to chtěl udělat znova.
,,Ty jsi fakt psychicky narušenej."ozvala se potichu a vytrhla mě z mého přemýšlení. Odešla. Neohlédla se ani mi nevěnovala jediný pohled, nechtěla mé vysvětlení. Nechala mě tam a já byl tak zatraceně zmatený jako nikdy před tím.
Nezbývalo mi nic jiného než se vrátit zpět do domu.
,,Tak co?"zeptal se Phillip, když jsem přišel do kuchyně. ,,Vážně si myslíš, že bych s ní něco měl, když byla s tebou?"zeptal se překvapeně. ,,Brácho, já jsem rád, že se konečně objevila holka, o kterou bys měl zájem, rozhodně bych se nepokusil ti to překazit."vysvětloval. Věřil jsem mu. Měl jsem svého bratra rád a určitě bych mu to také nikdy neudělal, i kdyby se jednalo o miss universse.
,,Jo, já vím."mávl jsem nad tím rukou. Phillip po mně hodil nechápavý pohled.
,,Tak co je ti?"
Vzal jsem si z lednice mléko a vytáhl cornflaky, do misky jsem jich několik nasypal a zalil je mlékem.
,,Nic, na to kašli, jen to bude hodně bolet." Vytáhl jsem lžičku ze šuplíku a šel nahoru do svého pokoje. Jídlo jsem položil na stůl a vytočil číslo Olivera Greena.
,,Co je?"ozval se otrávený hlas, který mě ani nepozdravil.
,,Čau,"uchechtl jsem se nad jeho vychováním.
,,Jak to jde s mojí malou?" Jen jsem ten jeho slizký hlas uslyšel, chtěl jsem podstoupit operaci mozku a už nikdy si ten hlas nepamatovat.
,,Řek bych že dobrý, dneska si mě pustila víc k tělu."
,,Bezva, jen to neposer nebo víš co se stane." Vyhrožoval. Opět Kdybych mohl, rozmazal bych mu jeho obličej na pěkný mastný flek, ale měl mě kolem prstu.
,,Jo, vim, čau."típl jsem hovor. Neměl jsem náladu na jeho arogantní a protivné řeči. Vzal jsem notebook a pustil si na něm The walking dead, nic jiného mě nenapadlo, jak jinak se odreagovat.
Když jsem usínal měl jsem před očima ji, cítil jsem vůni jejich hedvábných vlasů, teplo jejího dechu a měkkost jejích rtů. A sny byly zbarvené do barvy irské whiskey.