You are my everything.

Kapitola 9.

Flashback:
„Rodiče se rozvádějí a já jdu vždy sem abych si provětral hlavu,pomáhá to."Svěří se mi.
„Pojď."Říkám a chystám ho za ruku abych ho dovedla na místo kde se vždy rozveselím když je nejhůř.

Táhnu ho do hlubokého lesa kde se většinou před něčím nebo někým skrývám,mám tam malou skrýš vedle stromu,takže o soukromí nemám nouze.
„Tady se skrývám jen když jsou opravdu ty nejhorší časy.O tomto místě vím jen já takže se nemusíš bát,že bys tady nebyl sám."Mírně se na sebe pousmějeme a on si začne skrýš prohlížet čím dál tím pečlivěji.
„Dost pěkné místo,jak si na něj přišla?"Ptá se.
„Když jsem byla malá ráda jsem prozkoumávala nová místa a našla jsem i tohle,je jedno z nejkrásnějších co jsem kdy viděla."Na chvíli se zasnívám do těch let kdy jsem procházela nové místa a prostě jsem byla šťastná.
„Už tě tady nechám,"Usměju se na něj.
„Děkuju."Chytí mě za zápěstí a přitáhne si mě k sobě,chvíli nevím co se bude dít,ale naštěstí mě nakonec jen silně obejme
•••
Už je tma když se vracím domů a tak chodím dost pomalu aby mě třeba něco nepřejelo i když jdu mimo silnici.
Už se blížím k domu když v tom mě někdo chytne za rameno a já se leknu až tak,že zaječím.
„Neječ!"Zakryje mi pusu nějaká dívčí ruka a to mě přinutí podívat se té osobě do očí.
Amanda?!
Ruku mi z pusy stále nechává a já se alepsoň snažím vydávat nějaký zvuk aby mě někdo slyšel,zřejmě je mi to stejně k ničemu.
„Takže holčičko,"Její hlas značí,že je opravdu naštvaná čehož se začínám opravdu hodně bát. „Nikdy už se k Calebovi nepřibližuj,existujeme jen my dva Amanda a Caleb,ne Caleb a Stacey."Mírně se na mě usměje a konečně mi sundá její ruku z mých úst. „Jsme přátelé,to nemůžeš!"Vyjeknu. „Můžu,jsem jeho holka a ty nám ničíš vztah.Přibliž se k němu a čeká tě peklo,holčičko."Ona se stále usmívá jen já se začínám celá třást,Amanda vypadá opravdu naštvaně.
„Co se stane když s ním stále budu?Pohřbíš mě zaživa?"Trochu zavtipkuju,ale vevnitř mě se třesu jako ratlík. „To uvidíš,"Opět se usměje,ale tentokrát naposledy.Vidím jí jak odchází a nevím zda se mám radovat nebo brečet. Probouzím se na našem gauči a upřímně ani nevím jak jsem se sem dostala,táta,máma nebo brácha? „Dobré ráno."Ozývá se za mnou máma a tak se na ní rychle otočím. „Kolik je hodin?"Zajímá mě. „Deset,ale neboj ve škole jsem tě omluvila."Usměje se na a mně najednou v hlavě vrtá tolik věcí proč mě máma nechala doma,tohle nikdy nedělala. „Co?Proč?"Ptám se jí. „Amanda tě včera našla před domem,usnula jsi tam.Díky bohu,že jí máme.Každopádně jsi mlela celou dobu nějaké blbosti a měla si teplotu takže jsem tě radši nechala doma."V tu chvíli mi hned dochází Amandina první pomsta za to,že jsem se s Calebem hodně bavila.Taky to byl i úžasný nápad jak mě nechat co nejdále od Caleba.Začínají se mi vybavovat ty scény se včerejšího večera a tak si je promítám v hlavě.

Amanda sice odešla,ale poté se hned vrátila.Někdo mě poté něčím uhodil do nohy a já upadla,byla jsem tak v šoku,že jsem ani nezaregistrovala jak mi někdo(Amanda)něco leje do pusy,zřejmě to byla voda a v ní nějaké prášky po kterých se mi udělalo zle. Až poznala,že jsem skutečně mimo tak mě odnesla domů a rodičům začala vyprávět nějaké blbosti jak jsem venku usla.
Mrcha.

„Potřebuji se jít projít."Začínám se zvedat,ale máma mě chytí za zápěstí. „Ani náhodou!Nechcí abys opět někde usla a my už tě nenašli."Zvýší máma trochu hlas. „Ona mě zdrogovala!"Zařvu přes celý dům a mamka mě radši posadí. „Zlato,už zase?Jdu ti změřit radši teplotu."Zvedá se a jde pro teploměr když v tom se rozbrečím.„Hraje si se mnou,nevěř jí!"Snažím se jí vše vysvětlit,ale nejde to,nevěří mi.
„Pokud budeš ještě brečet teplota se ti zhorší,miláčku."Snaží se mi oznámit máma. „Žádnou nemám!"Zakřičím a rychle si teploměr strčím do pusy.Chvíli to měří,ale za pár sekund zapípá a já ho vyndavám. „Vidíš,36,6!"Ukazuji jí teplotu na teploměru,ale ona mi stále nevěří. „Běž si ještě lehnout,zítra zajedeme k doktorce."Oznámí mi a já odběhnu do svého pokoje,tyhle kecy nebudu poslouchat.

Zavírám za sebou dveře a po tváři se mi začíná kutálet čím dál tím více slz.Do ruky beru mobil a najíždím na mou konverzaci s Amandou.

Stacey: Zatím vítězíš,ale jen zatím.
Amanda:
1:0 :-))

Mobil vypnu a svou hlavu zapořím do polštáře.Pláču a pláču,tohle nemůže být horší,hraje si se mnou a mou rodinou,co bude příště?Přijde mě v noci uškrtit?No dobře to snad ne.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••Ahoj,doufám,že se vám dnešní trochu kratší kapitola líbila a pokud ano budu moc ráda za každou podporu takže votes/hvězdička či hezký komentář mě moc potěší:)
Hezký zbytek víkendu