You are my everything.

Kapitola 18.

Kapky deště mě hladí po obličeji a já si jen užívám to jak mi každá z nich stéká po celém těle.Miluju když prší a já můžu vyběhnout ven.Většinou totiž chodím běhat jen když prší,je to uklidňující.Mám alepsoň tak čas přemýšlet nad vším co se mi v poslední době děje.Mám pocit jako kdyby se mi všechno rozpadalo pod rukama,jako kdyby se všechno hroutilo.Nechci tohle všechno profňukat a říkat tady jaká jsem chudinka když nejsem,jen se hrozně lituju.Vlastně jsem si to zavinila sama,všechno.Naprosto všechno.Nejhorší na tom je to,že tohle všechno se mi teď děje.Mám pocit jako kdyby jsem se právě zamilovala do svého nejlepšího kamaráda,ale neumím si to připustit.Neumím to ani říct.Prostě to nejde.

Je asi půl šesté ráno a já dobíhám domů.Ano,opravdu chodím běhat takhle brzy.Je to jen kvůli tomu,že si užívám to jak můžu být všude sama.Miluju to.
Celá udýchaná odemykám naše obrovské vchodové dveře,když je konečně odemknu vbíhám dovnitř a svlékám ze sebe úplně všechno.Po chvíli stojím uprostřed našeho obýváku jen ve spodním prádle.Ze země si zvednu nějaké zřejmě bráchovo triko a oblékám si ho.Je mi velké,ale voní nádherně,jako Caleb.Co?Blbost.
Celá unavená si lehám na náš gauč a opět přemýšlím.Tentokrát nad tím jak to všechno Calebovi řeknu.Ale co mu vlastně chci říct?Vždyť ani nevím zda ho miluju nebo se mi jen líbí!
•••
Ležíme uprostřed louky.Je noc.Nádherná noc plná hvězd.Oba mlčíme když v tom cítím jak se zvedá a celou si mě prohlíží.„Je na mně něco zvláštního,že si mě prohlížíš?"Zavtipkuju což ho rozesměje.„Vlastně ano."Usměje se.„Co?"Zajímá mě.„Jsi jiná...Jsi nádherná.Nejhezčí dívka co jsem kdy viděl."Říká a při tom si opět lehá.
„Napadlo by tě někdy,že my dva?"Ptá se stydlivě s úsměvem na rtech.
„Poslední dobou mě to napadá čím dál tím víc."Říkám a zadívám se na hvězdy,které nad námi nádherně svítí.
„Věděl jsem,že my dva nemůžeme být jen kamarádi."Zašeptal mi do ucha a najednou nám ucítila jak mě chytl za ruku a naše prsty se propletly.
Zamilovala jsem se do svého nejlepšího kamaráda.

Budím se naprosto celá udýchaná.Tohle byl sen?Bože můj,bylo to tak reálné...A krásné.„Dobré,ospalče."Směje se na mě mamka a hází po mně polštář.„Já...Promiň,byla jsem běhat a pak jsem tady prostě usla."Promnu si oči a mírně se na mamku usměju.„Něco ti tady přišlo,nějaká obálka,ale nechtěla jsem to rozbalovat."Podává mi do ruky bílou obálku s mým jménem.Chvíli na ní jen tak koukám,protože mi nedochází co by to mohlo být,ale po chvíli mi to konečně dojde.Co nejrychleji to rozbaluji a zavírám oči.Beru do ruky nějaký papírek a pomaličku otevírám oči.Rychle čtu to co je na papírku napsáno a stále mi u toho buší srdce.

Milá slečno,Gray.S radostí vám oznamujeme,že vaše dílo nás zaujalo na tolik,že už od začátku jsme měli jasno ve vítězi.Gratulujeme vám,vaše kresba vyhrála a tím pádem vyhráváte zájezd do Benátek.

„Bože!!"Křičím snad po celém bytě což vzbudí taťku s bráchou.
„Stacey!Alepsoň když spíme buď potichu!"Zakřičí na mě táta.Jen se nad tím mírně usměji a schovám si to aby to rodiče nenašli.Mamka na mě kouká jak na něco co viděla poprvé,ale já jí jen minu a běžím si to rychle schovat nahoru.Celou cestu se usmívám,alepsoň něco mi teď udělalo radost.Jsem tak ráda...Za chvíli jsou Vánoce a já nemusím alespoň rodičům nic moc schánět.

•••
Celá vysmátá vcházím do školy a zdravím všechny co kolem mě projdou.„Ahoj Carol.Hádej co se mi teď právě stalo."Usměju se na ní když jí uvidím u skříněk.„Řekla jsi to Calebovi a on ti řekl,že cítí to samé?"Řekne nadšeně což mě trochu vykolejí,ale ne natolik abych tady začala brečet na jejím rameni.„No...To taky,ale jen ve snu."Spadne mi úsměv ze tváře,ale zároveň mě rozesměje Carol.„Líbí se mi jak jsi stále pozitivní,zlato."Usměji se na ní a silně jí obejmu.„Tak co?"Zajímá jí.„Já...Vyhrála jsem tu soutěž v kreslení."Vyjeknu což nutí podívat se na mě spoustu lidí okolo nás.„No nene!Já to věděla!"Zakřičí Carol jako malá holčička.Opravdu ji miluju.

Společně s Carol vcházíme do třídy kde sedí Maya s Calebem a dalšími jejich spolužáky...Maya.Školní barbie,kterou všichni obdivují,ale já jí z celého srdce nesnáším!Je to taková mrcha.Než se vzpamatuji sedí Calebovi a já celá vybouchnu.Co si to dovoluje ta mrcha?!Tohle dělat nebude!Ne!Prostě nebude!
„Sta...!"Chce mě okřiknout Carol,ale než to dopoví stojím u té mrchy a Caleba.„Jé...Ahoj Stacey!"Pozdraví mě Caleb a pomalu se začíná zvedat.Vrazím mu obrovskou facku což donutí všechny se otočit a sledovat co bude dál.
Caleb se na mě nechápavě dívá a svou rukou si drží tvář přes kterou jsem ho švihla.„Taková ubohost...Mlátit ho.Nic ti neudělal,chudinko."Zasměje se Maya,která momentálně běží ke Calebovi a hladí ho po obličeji.

Neovládnu se a otáčím se zpět k nimi.Když se Maya zvedá pro něco do tašky vrazím jí ještě větší facku než Calebovi.Chce na mě zařvat,ale místo toho se rozbrečí jako malé děcko.Musíma se tomu zasmát,mrcha.„Pozor ať ti to nerozmaže make-up."Zasměju se a jdu si sednout do své lavice.Tohle bude opravdu těžká hodina...

Posadím se vedle Carol a dělám,že nic.Ti dva mě teď opravdu netrápí,zřejmě teď odběhli někam na chodbu říct si jaká jsem svině atd.„Stacey?Může z toho být velkej problém!"Podívá se na mě výchovně Carol.„Ale bylo to boží!Proč jsi to udělala?"Zakřičí vesele přes celou třídu plnou lidí.Miluju to jaká je,všechno umí brát s humorem a ze všeho si udělat srandu.Nic extra neřeší...Ani to,že jí podvedl kluk.Je jí to jedno,závidím jí to.To já?Dávám facku svému nejlepšímu kamarádovi za to,že...No,ano všichni víme.Bože!Já se k němu chovám jako děcko ke své hračce.

„Vadí mi...Oba!Chovají se jako kdyby spolu něco měli a já se bojím..."Nestihu to dopovědět,protože mě Carol zarazí a dopoví to za mě.„Že spolu něco opravdu mají."Dopoví za mě Carol a naše pohledy začnou směřovat ke dveřím.Do třídy vchází učitel společně s Calebem a Mayou.Maya se usměje směrem k nám a mně daruje ještě jeden šibalský úsměv.„Dobrý ráno,žáci."Pozdraví nás učitel a rukou naznačí abychom si sedli.„Dnes zde máte od vyššího ročníku prezentaci o návykových látkách.Takže se chovejte slušně,prosím."Upozorní nás a předá slovo Maye.
Začne mluvit o nějakých blbostech a proto jí naprosto neposlouchám.Místo toho ale poslouchám holky za mnou.

„Já bych ho tak chtěla...To tělo!Škoda jen,že ho má tahle pipina."Prohlásí jedna dívka za mnou.Protočím nad tím očima a věnuji se Calebovi,který přebral slovo.„A teď tady na to máme ukázku na tabuli.Pust to prosím,Mayo."Mrkne na ní,ale hned poté se zaměří na mě.

Naše pohledy se střetnou a já jsem celá v rozpacích.Dala jsem facku člověku,kterého miluju.Pro kterého žiju.Proč jsem to bože dělala?Vždyť je to ten nejhodnější a nejkrásnější kluk co jsem kdy viděla.Jen je to můj kamarád a v tom je ten problém...Dnes se měl vše dozvědět,ale dopadlo to takhle.Všechno jsem to jako vždy pokazila.

Zahledím se do jeho očí hlouběji a on do těch mých.Mám pocit jako kdybychom zde byli jen my dva jenže nejsme.Je zde Maya a ostatní holky co po něm touží.Všechny jsou hezčí než já takže nechápu jak by si mohl vybrat zrovna mě...Ne,on si mě vlastně ani nevybere.Všichni by nás odsuzovali.

Stejně spolu nikdy nebudeme.Nikdy.