You are my everything.

Kapitola 5.

Stojím na nějaké louce a nic kolem mě není,jen prázdno.
Dýchám čerstvý vzduch a nic nevnímám,je kolem mne ticho jako kdyby jsem tam byla jen sama.Otáčím se a za mnou stojí Caleb,ano Caleb.
„Nečekala jsi mě tedy,viď?"Usměje se.
„Tebe opravdu ne."Polknu a zadívám se mu do očí.
„Sluší ti to,princezno."Pohladí mě po tváři a já zčervenám.
„Jsi má,jen má."Šeptá mi do ucha.
„A ty jen můj,jen můj."Usmívám se od ucha k uchu a mám chuť obejmout ho.
„Jen tvůj."Zašeptá mi ještě jednou a obejme mě.
„A co Amanda?Nejsi i její?"Zajímá mě.
„Jsem jen a jen tvůj."

Najednou se probouzím celá udýchaná a podívám se na telefon,je 4:56.
Chtěla bych ještě spát,ale nejde to takže vstávám z postele a jdu si dolů udělat něco k jídlu,protože mám po tom snu neskutečný hlad,ani nevím jak to.

Otevírám ledničku a při otevření mi skoro vypadnou oči,protože se rozsvítilo v lednici i světlo.
„Doprčic."Zamumlám si pro sebe potichu.
Vezmu si nějaké to ovoce a dám si ho s müsli a jogurtem.
Usedávám ke stolu a i přes tu obrovskou tmu a začínám jíst.
Nevidím na to,ale nic mi nebrání v tom jen jíst a přemýšlet nad tím snem,co to mělo kurňa být?!
Chvíli nad tím snem přemýšlím,ale pak dojdu k závěru,že to byl jen blbý sen,jen blbý sen.

Když dojím vše jdu uklidit a vracím se zpět do postele.
Jen si lehám a zapínám si počítač abych si zapla svůj oblíbený seriál,Prolhané krásky,Pretty Little Liars neboli PLL.
Kouknu se jen na jeden díl,protože už se začíná rozednívat a já už bych se měla jít začít připravovat do školy.
Vlasy si nechám rozpuštěné a dám si řasenku,vše co dneska dělám pro svou pleť a vlasy.
Vezmu si jen obyčejné černé legíny,černé triko a vínovou mikinu.
                                   •••
Sedím v lavici a přemýšlím nad mým životem,co vlastně chci?
„Otevřete si sešity!"Křičí naše učitelka a já jí naprosto ignoruji,dnes opět nemám náladu...
„Slečno Gray!"Křikne na mne učitelka a já konečně něco zaregistruji.
Otevírám sešit a místo toho abych si zapisovala poznámky si jen kreslím blbosti.

Hodina skončila a já mířím do další třídy kde bych měla mít další hodinu.
Jdu po chodbě,poslouchám hudbu a znovu nic nevnímám,jen tu hudbu.
Poslouchám mou oblíbenou písničku Shape of you,ale najednou do mě někdo strčí a já ležím na zemi.
Spadnou mi i sluchátka takže zařvu přes celou chodbu „Proboha,kdo?!"Křičím naštvaně.
„Omlouvám se ti,já...Jsem tady poprvé a moc nevnímám."Otočím se a za mnou stojí blonďatý kluk s úplně modrýma očima.
„Vlastně se nemáš za co omlouvat,já se omlouvám za to jak jsem zakřičela."Trochu se na něj usměju a on na mě.
„Kde máš teď hodinu?"Ptám se ho.
„V angličtině."Říká a oba spolu jdeme do horního patra.
„Asi budeme mít angličtinu spolu."Usměju se na něj a oba se ještě zasmějeme.

Je po hodině angličtiny a já jdu s Lukem na oběd,po dlouhé době jdu do školní jídelny se naobědvat.
Stojím s Lukem ve frontě a já mu vyprávím celkově o škole a o Carol,která dnes nedorazila do školy.
„Pokud bude stejná jako ty tak se mi bude určitě líbit."Smějeme se s Lukem když v tom mě zarazí Caleb,projde kolem mě a ani mě nepozdraví.
„Půjdu nám zabrat místa."Šťouchnu do něj trošku a odkráčím rychle za Calebem.

Sednu si k němu a zadívám se mu do jeho nádherných očí,které teď obzvlášť pod těmi světly svítí.
„Calebe?Děje se něco?"Začínám trochu moc zhurta,ale nic jiného mě v tuhle chvíli nenapadlo.
„Amanda...Amanda se děje."Říká naštvaně a jeho výraz mluví za vše,pohádali se.
„Vy jste se pohádali,že ano?"
„Nech mě alespoň chvíli Stacey,alepsoň chvíli mě nech žít,všichni mě nechte žít!"Řve přes celou jídelnu a najednou je tam obrovské ticho.
Caleb běží pryč a já ho jen sleduji.

Vycházím ze školy společně s Lukem a jen mlčím.
„Stacey,nemusíme o tom mluvit jen alepsoň něco řekni abych se nebál."Chce se zasmát,ale moc mu to nejde jelikož ho trápím.
„Omlouvám se ti,měla bych už jít domů."
„Chápu tě,rád jsem tě poznal,jsi moc fajn."Usměje se na mě mírně.
Jen se na něj také trochu usměju a odcházím domů.

Cestou domů jsem stále přemýšlela,mrzí mě to jak se postupně od Caleba vzdaluji.
Dříve mi vše řekl,jeho starosti,věci ze kterých se radoval a které miloval.
A teď?Říká mi úplné prd,nic o něm nevím a mrzí mě to,tak hrozně mě to mrzí.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Ahoj,hrozně bych se ze začátku chtěla omluvit za to,že opravdu dlouho nebyla kapitola,ale teď už se budu snažit aby kapitoly vycházely častěji.

Jinak přes tu dobu mi přibylo asi 100 shlédnutí takže moc děkuji jen bych vás prosila aby jste mi také dávali najevo to jak se vám příběh líbí votes,hvězdičkami.
A také bych tím chtěla poděkovat těm co mě podporují a dávají mi votes.

Ještě jednou moc za vše děkuji a krásný zbytek neděle.