You are my everything.

Kapitola 21.

Tak jo.Klid Stacey.Dýchej.
Dýchám nahlas,protože se šíleně bojím.Bojím se toho jaké to bude po půl roce.Najdeme vůbec nějaké společné téma?
„Stacey!Máš tady Caleba!"Křičí na mě z kuchyně mamka.A je to tady.
Pomaličku sbíhám schody když v tom konečně vidím Caleba.Stojí ve dveřích a vítr mu upravuje vlasy.Jeho nádherné tmavé vlasy mu vlají v rytmu větru a i přes to vypadá úžasně.Jeho modrozelené oči mu na obličeji vynikají a září přímo na mě.Jeho oči jsou jako hvězdy.Miluju se do nich koukat,vždy to ve mně vyvolá pocit jako kdybych se dívala na noční nebe s mnoha hvězdami.S očima mu vyniká ještě jeho modré triko,které mu také vlaje ve větru.Vítr si s jeho trikem hraje a to udělá i to,že mu jsou vidět jeho svaly.Jeho vyrýsované břicho a prostě všechny ty svaly na jeho těle...Bože!On je tak dokonalý!

Schody seběhnu a cupitám přímo k němu.Jeho pohled věnuje přímo mně.Prohlíží si mě od shora přímo dolů.Alespoň nejsem jediná kdo takhle kouká.
„Ahoj."Vydám ze sebe,ale nemůžu se na něj ani trochu podívat.
„Ahoj."Řekne totéž a pak chvíli oba mlčíme.
„Tak kde máš ty knihy?"Zeptá se mě s mírným úsměvem na jeho neodolatelných rtech a já mu jen prstem ukážu nahoru.
„Dobře,tak jdeme."Řekne nervózně a jeho oči sjedou přímo dolů.Kouká se do země a to mě začíná fascinovat.Oba mlčíme a já jen tiše doufám,že ještě někdy otevře své ústa a řekne mi nějaké hezké slova.Nějaké slova co by mě zahřály a byla bych maximálně spokojená.Stačila by mi tři slova,chyběla jsi mi.Ani netuším co vlastně chci a co chce on,ale nemyslím si,že to co si přejeme je to abychom spolu třídili mé knihy.Je v tom něco víc.Nesouhlasil by jen aby se mnou mohl třídit knihy,muselo v tom být něco více.

„Posaď se."Ukážu prstem na postel a on si potichu sedne na mou měkkou postel plnou různých sešitů.
„Omlouvám se."Odkašlu si a zadívám se na sešity ležící vedle nádherného Caleba.Caleb jen potichu sedí na mé posteli a kouká se po mém pokoji.Je zde trapné ticho a tak vymýšlím co bych mohla říct.
„Tak jdeme na to?"Zeptám se ho velmi nervózním tónem.Jsem nervózní snad ještě jako nikdy.
On přikývne a já začnu pomaličku vyndavat z mé knihovny knihy,které už považuji za staré a opotřebované.

Oba jen mlčíme a vytahujeme knihy.Všechny ty knihy co jsem považovala za nepotřebné jsme už naskládali do dvou velikých krabic.A bohužel jsme ani za tu dobu nenašli žádné společné téma na povídání si.Je to dost zvláštní.Oba jsme vždy byli strašně ukecaní a tomu ještě přidávalo to když jsme byli sami.Kecali jsme a kecali.Teď jen mlčíme a mlčíme.Připadám si jako ve vězení.Jako někde kde se nesmím s nikým bavit,ale za to musím dělat práci co nechci.Možná nebyl dobrý nápad ho sem tahat.

„Četl jsi někdy tuhle?"Ukážu mu na knihu pokrytou prachem.Je to kniha po mém pradědečkovi.Dal mi jí když umíral a jelikož vím jak se Caleb o tyto staré knihy zajímá chtěla bych mu jí věnovat.
„Ne!Je úžasná!"Jeho oči začnou zářit při pohledu na zaprášenou knihu.Prach odfouknu a podám mu jí do jeho pomalinku do ruky.Když mu jí podávám dotku se jeho ruky a oba se na sebe podíváme.Je ticho a jen si hledíme do očí.Tohle je přesně ta situace při které nikdy nevím co dělat.Zpanikařím a zahledím se do země.
„Nech si ji."Usměji se na něj a on mi úsměv s radostí oplatí.
„Děkuju.Klidně ti jí zítra vrátím."Mrkne na mě a začne si listovat v knize.Musím se usmívat když vidím jak je kvůli obyčejné knize šťastný.Šíleně mi chyběl,jeho úsměv mi chyběl.Jeho rty jsou dokonalé,jeho tělo je dokonalé.On je dokonalý.On je ten princ o kterém sní každá dívka z naší školy.Akorát jim v tom vždy brání nějaká jeho dívka,zrovna teď Maya...Kéž bych byla ona.Chci být obklopována jeho polibky a jeho doteky.Chci aby se mé rty dotýkaly těch jeho.Chci s ním trávit alepsoň kus svého života a to jinak než jen jako jeho kamarádka.Šíleně bych si přála chodit s ním a být jeho princezna.Jen on a já.

„Stacey?"Šťouchne do mě mírně prstem a já se pomaličku začnu vzpamatovávat.
„Jo?"Podívám se mu hluboko do očí.
„Chyběla jsi mi."Cože?Opravdu řekl,že jsem mu chyběla?
„Já...Ty mi taky.Šíleně moc."Řeknu radostně a po obličeji se mi skutálí malička kapka slzy.
„Pojď sem."Otevře svou náruč a já mu do ní hned skončím.Kéž by tohle nikdy neskončilo.Chci být stále v jeho teplém objetí.
„Neplač."Stiskne mě a já jeho.Je to tak krásné být v objetí někoho koho tak šíleně milujete.Do teď jsem si to ani neuvědomovala.Neuvědomovala jsem si to,že ho šíleně miluju a že bez něj nemůžu žít.On je ten kus mého srdce,který tam teď po dlouhé době konečně je.Půl roku tam chyběl.

„Tak co?Máme to?"Ptá se mě Caleb s krabicí v ruce.Naplnili jsme snad čtyři krabice a z toho si jednu Caleb bere domů.Bylo mu těch knih líto a proto si nějaké vybral a vezme si je domů.
„Máme."Ještě se podívám zda jsme vytřídili všechny a vezmu další krabice.

Tři krabice vyhodíme a jednu si Caleb nese domů.
„Už bych měl jít."Oznámí mi a já na něj udělám psí oči.
„Zůstaň."Nutím ho a při tom dělám psí oči.Musí se nad mým výrazem zasmát.
„Chtěl bych,ale musím domů.Máma mě čeká na večeři."Řekne smutně a já se mu vrhnu okolo krku.
„Horší půl rok jsem ještě nezažila."Pošeptám mu do ucha a on si mě přitiskne blíže k sobě.
„Já taky ne."
Šíleně mi chyběl.Chybělo mi jeho objetí a upřímně mi v téhle chvíli nevadí ani to,že má holku.Teda vadí,ale ne zrovna teď.Teď mám vše co jsem chtěla.Jeho.
„Tak tě alepsoň doprovodím."Usměji se a on se smíchem přikývne.

•••
Nacházíme se před jeho domem a hledíme si navzájem do očí.Tahle chvíli je jedna nejhezčí v mém životě.Jeho modrozelené oči teď patří jen a jen mně.Udělá to samé jako před třičtvrtě rokem.Jeho dlaně dá podél mého těla a opře mě o zeď jejich domu.Opírám se a poslouchám jeho dech.Oba mlčíme a čekáme co ten druhý udělá.Upřímně vůbec nevím co mám teď udělat.Hrozně bych ho chtěla políbit,dotknout se jeho měkkých rtů.
„Jsi neuvěřitelně krásná."Vypadne z něj a mně se tu chvíli rozbuší srdce jako nikdy.Řekl,že jsem krásná.
Stále mlčíme když v tom se ke mně přiblíží blíže a podívá se mi na rty.Vím co chce.To samé jako já.

Přiblíží se co nejblíže to jde a své rty položí na ty mé.To po čem jsem toužila se právě teď děje!Začnu ochutnávat jeho nádherné plné rty a on ty mé.Vychutnávám si tu chuť a to teplo.Líbáme se strašně dlouhou dobu a já se odhodlán natolik,že svou rukou mu zajedu pod triko.Dotýkám se jeho vyrýsovaného těla a líbám ho.Oba si to nesmírně užíváme a chceme aby tento moment neskončil.Je to má první opravdová pusa.Pusa po kterém jsem toužila.Kluk po kterém jsem toužila.Rty po kterých jsem toužila.Tohle všechno je teď mé.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Ahoj!!
Tak je tady díl na který asi každý z vás čekal(neříkám,že já ne...),dala jsem si na něm velice záležet takže bych byla ráda kdybyste mi napsali nějaký komentář či mi dali votes.
Jo a ještě děkuji holčině co mi psala v minulém díle o to abych vydala dnes ještě jednu kapitolu,protože bych se k tomu dokopala ještě bůh ví kdy.Děkuju ti moc!
Každopádně teď už příběh bude jen a jen zajímavější takže pokud se vám líbí tak ho čtete dál a čekejte na další díly.
•Omlouvám se za chyby•
Krásný večer přeje Can.