Následující ráno se probouzím s tužkou a štosem papírů s návrhy.Včerejší večer a dnešní ráno(opravdu brzké ráno) jsem celé promrhala malováním obrazu do soutěže.Stále jsem s ničím nebyla spokojena a tak jsem začala kreslit znovu i po tom co jsem šla asi ve dvě ráno spát.Nešlo mi prostě usnout,stále ve mně byl pocit,že to musí být lepší a lepší.Nakonec jsem to tedy dodělala,ale naspala jsem snad jen hodinu a půl což je neskutečně málo!Už se vidím dnes ve škole,stálé pohlehávání na lavici a poslouchání toho jak na mě učitelé křičí ať se ihned vzbudím.Miluju to.
Snad dvakrát jsem usla u čištění zubů,jednou při česání a dělají make-upu a při cestě do školy snad pětkrát takže dnes ve škole to bude opravdu katastrofa.Stojím před obrovskou černobílou budovou,jménem škola,já bych to ale spíše nazvala hororem či mučírnou.
V hlavě se mi promítá hromada testů co mě dnes čekají a já se na ně ani trochu nepodívala.Vždy jsem se to alepsoň trochu naučila,ale tentokrát nevím vůbec nic,ani ťuk.Tohle bude špatné.Z chemie dnes píšeme opravdu důležitý test a já ho neumím,ještě lepší je to,že z chemie mám asi ty nejhorší známky tipu za čtyři,za tři,za čtyři,za dva.Jo a teď ještě přibude pětka.Super.
To zvládneš Stacey!To zvládneš.
Opakuji si stále v duchu,ale myslím,že to ani trošku nepomáhá.Teď přemýšlím zda mělo smysl začít kreslit ten podělaný obraz a přihlašovat se do té soutěže.Stejně to projedu na plné čáře stejně jako test z chemie a dalších předmětů.
Po delším stání a koukání na školu jsem se rozhodla pohnout se a vstoupit do té šílené budovy.Mé kroky míří k mě skříňce,která je hrozně daleko,asi tam nedojdu,chci jen spát.Už mi zbývá jen pár kroků když v tom u mé skříňky zachytím obrys nádherného těla,které jednoznačně patří tomu nejlepšímu klukovi na světě,Calebovi Grace.Hned na to se ale probudím ze světa plného Caleba(samozřejmě ten svět je plný jen toho jaký úžasný kamarád je...Nic víc.) a v tom vzpomínám na včerejší den,Caleb společně s těmi největšími krávami na škole.Bože,měla by ses mu vyhnout a ihned zamířit ke své skříňce.Okřiknu se v duchu a rychle cupitám ke své skříňce,která je obklopena miliony holek z naší školy.
Všechny mají na sobě krásné věci,všechny značkové,jen já dnes vyčnívám z řady.Černé džíny,černé triko a černá mikina...Dobře,teď si ale připadám opravdu trapně.Vypadám mezi nimi jako bezdomovec.„Mohla bych?"Otáčím se na Mayu Stock.Maya je opravdu krásná dívka,všichni kluci jí vždy chtěli a vždy byla druhá nejhezčí holka na škole,tou první vždy byla Amanda.Maya pohodí jejími nádhernými zrzavými vlasy a mírně se na mě usměje.„Teď tady stojím já,takže ne."Stále se směje a já mám chuť hodit po jejím popihovaném obličeji kámen.Je sice krásná,ale je to i naprostá mrcha.
„Mám tady skříňku,"Ukazuji prstem na mou černou skříňku polepenou různými nálepkami a plakáty.„A já se odtud nehnu."Opět se usměje a obrátí se na mě i zbytek holek.
Jedna z nich ke mně přistoupí blíže a chce něco říct jenže jí zarazí Caleb,který se postaví mezi mě a ní.„Sidney,"Mírně se na ní usměje.„Calebe,"Odpoví dívka nevinně a poté zavelí Maya rukou na znamení toho,že by měly všechny radši odejít.„Měly by se klidnit."Směje se jako kdyby se nic nestalo a já ho jen bez odpovědi obejdu abych se dostala ke své skříňce.„Děkuju,"Říkám potichu když si vyndavám věci ze skříňky a stále čekám,že odejde.Chci aby zůstal,ale zároveň nechci aby si myslel,že je vše v pořádku.Ty holky ho jen zneužívají.Slíbil mi,že už bude jen můj.Tedy ne takhle přesně,ale slíbil to.
„Měl bys jít,za chvíli začíná hodina."Říkám stále k němu obrácená zády.„Asi jo."Řekne nechápavě.Poslouchám zda už odešel a když už konečně vím,že odešel,obracím se.Zabouchávám svou skříňku a beru si batoh na záda.
Vstupuji do třídy a chci se ihned omluvit za mé dvou minutové zpoždění,ale bohužel jsem vešla z toho stresu do špatné třídy.Do třídy ve které měl zrovna hodinu Caleb a jeho třída.„Ehm..."Prohrábnu si ze stresu vlasy.„Omlouvám se,spletla jsem se."Plácnu rychle a v tu chvíli navážu oční kontakt s Calebem,usmívá se a tak se usměji také.Zírám jen na něj a všichni ti co na nás kolem zírají mi jsou úplně někde...No,vy víte kde.Teď mě zajímá jen on...
„Slečno,možná byste měla jít než zameškáte půlku hodiny..."Mrkne na mě učitel,kterého znám jen z pohledu.„Asi jo."Stále se usmívat,ale pomalinku vybíhám ze dveří.Jakmile se za mnou zabouchnou dveře tak jsem myšlenkami úplně někde jinde.
Chtěla jsem se Calebovi vyhýbat,dát mu najevo,že měl být jen můj.Měli jsme spolu po Amandině odchodu strávit více času,ale on mi to nedopřál.Opět nic nedodržel.Nedá se na něj spolehnout,je tipický kluk.Holek nemá nikdy dost.Počkat?!Vždyť teď melu blbosti jako kdybych byla nějaká jeho bláznivá fanynka.Stacey!Vzpamatuj se.
Stále sleduji ty bílé dveře do kterých jsem před chvílí omylem vešla a za kterými je kluk,který mě umí vždy rozesmát.Kluk,kterého znám jako nikoho,připadám si jako kdybych ho znala už od narození.Je to můj kamarád,hrozně dlouho a já o něj nikdy nechci přijít.
Když už konečně uznám za vhodné odejít do třídy tak mě začne hrozně bolet hlava.Chytám se za ní a neslyším nic jiného než pískání.Jako kdyby mi právě někdo pískal v hlavě.Ten zvuk mě drtí a najednou upadám na zem.Stále mám své ruce na mé hlavě a modlím se aby ten zvuk přešel,ale akorát se postupně zesiluje.
Ležím tady hrozně dlouho,nemám ponětí o času,ale hrozně chci aby ta bolest už přešla.
Ke zvonění v mé hlavě se přidává školní zvonek,který mě zároveň trochu zklidní,protože vím,že mi někdo snad pomůže,ale zároveň je to další otravný zvuk.Zacpávám si uši a pomalu usínám.
„Stacey!"Slyším zvuk,který je mi už velmi povědomý,hlas Caleba.V tuhle chvíli už nic upadám do hlubokého spánku a nic nevnímám.Naprosto nic...
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Ahoj!!
Zdravím vás u dnešního docela takového nakonec smutného a hlavně napínavého dílu.Ale nebojte,budu se snažit vydat další část co nejdříve :)
Každopádně vám HROZNĚ moc chci poděkovat za 1K views!Pamatuji si jak jsem vám před několika díly děkovala za 60 views a teď je to o 940 víc!!!Nikdy jsem tohle nečekala a jsem z toho úplně na větvi!
Protože je to pro mě opravdu obrovské číslo tak mi pod tuto kapitolu můžete psát jakékoliv otázky,buď ohledně příběhu nebo jen otázky na mě:)
Budu hrozně moc ráda za votes a krásné komentáře!
MILUJU VÁS.
ČTEŠ
You are my everything.
Romance„Napadlo by tě někdy,že my dva?"Ptá se stydlivě s úsměvem na rtech. „Poslední dobou mě to napadá čím dál tím víc."Říkám a zadívám se na hvězdy,které nad námi nádherně svítí. „Věděl jsem,že my dva nemůžeme být jen kamarádi."Zašeptal mi do ucha a naje...
