You are my everything.

Kapitola 14.

Budím se do deštivého rána což mi ani nevadí,mám ráda to když kapky deště stékají po okně.Pomalinku otevírám oči když v tom mě zarazí můj bratr Josh stojící u mého pracovního stolu.„Dobré ráno,ospalče."Směje se s papírem v ruce,který si pečlivě prohlíží.„Co to máš v ruce?"Ptám se ho ještě rozespale a mnu si u toho oči.„Nádhernou kresbu zvanou 'Zamilovaná krajinka'"Papír otočí směrem ke mně a já mu ho hned běžím vytrhnout z ruky.„Co to děláš?"Zuřím.Tohle neměl nikdo najít,nekreslím pěkně a navíc je to jen nákres.„Máš nadání,jde ti to."Mírně se na mě usměje,ale já obrátím hlavu do země.„Nejde."Říkám uraženě,ale stále si prohlížím můj včerejší výtvor.„Jsi opravdu nadaná!Musíš toho využít!V časopise jsem viděl jednu soutěž v kreslení,mohla by ses přihlásit."Říká s velkým nadšením.„To těžko.Do žádné soutěže se v žádném případě hlásit nebudu!"Zvyšuji malinko hlas,protože prostě do žádné soutěže nechci.Nemám nadání jak tvrdí,jsem jen amatérský malíř,který si kreslí pro radost,nic víc.

„Zlato,jsi v pohodě?"Chytne mě za rameno Carol.„Ani ne."Říkám a obracím se k ní zády,dnes nemám chuť s nikým mluvit,stále bych myslela jen na to jak dnes našel Josh mou včerejší kresbu.„Můžeš mi říct co se děje."Řekne a já se na ní v rychlosti obrátím zpět.„Nevím zda chci abys to věděla."Vyjede ze mě v rychlosti,nechci jí to říct,ale něco mi říká,řekni jí to!Pomůže ti. „Jsme přeci nejlepší kamarádky."Pohladí mě po ruce což ve mně vyvolá pocit,že jí to musím říct,hned teď.
„Myslíš,že umím malovat?"Ptám se,ale po chvíli toho lituji,tohle znělo jako kdyby se ptalo malé dítě mámy zda se jí líbí jeho výtvor.
„Umíš!Už několikrát jsem ti to říkala.Proč?"Usměje se na mě. „Josh našel nějaké mé kresby a chce mě přihlásit do nějaké soutěže."Hlavu skloním k zemi a hlasitě polknu. „A co ti v tom brání?"Ptá se. „Nic,tedy...Nemyslím si,že umím malovat.Nemám nadání." Carol mi zvedá palcem bradu a usmívá se na mě. „Zkus to."

„Takže abychom měli jasno,tomuto rozumí všichni?" Svůj pohled obracím v tu chvíli na učitelku,ta na mě kouká jako na nějaký hlavolam.„I slečna Gray?"Nadzvedává její naprosto černé obočí,které mi připomíná dva velké slimáky.„Ano."Mírně se na ní usměju i když nevím o čem je řeč.O učení?Nebo o čem?
Mé dnešní myšlenky totiž míří stále k té soutěži.Hrozně bych se po dlouhé době chtěla věnovat tomu co mě bavilo dříve,ale přijde mi,že není čas.Blíží se Vánoce a mě by mělo zajímat nakupování dárků pro rodinu a ne nějaká přiblblá soutěž pro malé děti.
„Měla by ses radši věnovat hodině."Mrká na mě Carol s mírným úsměvem na rtech.„Kdyby to šlo tak už dávno poslouchám."Promnu si oči a svůj pohled věnuji učitelce u tabule.

Dnes už mám naštěstí po škole a tak se mířím podívat za Calebem,měl by mít teď volnou hodinu takže toho využiji a pozvu ho někam na oběd.Má cesta míří k jeho skříňce kde by teď měl být takže rychle sbíhám dlouhé schody přímo ke skříňkám.Caleb má skříňku úplně nakonci chodby takže se ještě stíhám rychle převléct do bundy u své skříňky.
S plnýma rukama různých učebnic pomalinku popobíhám k jeho skříňce a už se těším až zase uvidím jeho nádherný úsměv,úsměv na který se těším celý den.Úsměv,který mi dokáže zlepšit celý den.
Konečně.Řeknu si v duchu když ho konečně vidím,jeho nádherné tělo.Chci si ho prohlédnou z dálky celého,ale něco mi brání...Partička holek ze starších ročníků.
Koukají na něj jak na něco co v životě neviděli a každá má slabost jen pro jeho nádherné oči,jeho nádherný úsměv a tělo.Poslouchají jeho historky ze života,ale stejně si myslím,že ani jedna je nevnímá,zajímá je jen on.
Když byl s Amandou jsem úplně zapomněla jaký to byl vždy největší hezounek na naší škole,každá holka ho dříve chtěla.Buď jen na chození aby se s ním mohla vytahovat nebo jen na...ehm.Hrátky v posteli?Říkejme tomu třeba takhle.Ale když měl Amandu žádná se o něj nehlásila,už asi chápu proč,báli se jí,přesně jak jsem se jí bála já...

Cítím pocit jako kdyby mi teď bouchlo srdce a tak se k nim obracím zády a mířím k východu.Celá zdrcená jako po rozchodu s nějakým klukem běžím domů a stále nemohu zapomenout na to co jsem viděla,co to se mnou je?!Žárlím?To ne.Ani náhodou,je to kamarád.Jen kamarád.

Stojím před domem a rychle odemykám,chci se rychle zabouchnout do mého pokoje a už nevylézt.Když se konečně otevřou dveře všechny mé věci letí na zem a já za sebou hlasitě zabouchávám dveře.Běžím k sobě do pokoje s tím,že si půjdu lehnout,ale něco mě zarazí.To něco je papírek na mém stole.Rychle ho beru do své ruky a čtu si ho.

Hledáme šikovné malíře,které baví malovat a chtěli by využít svého talentu.Je zde soutěž,která jim to umožní.Baví tě malovat a chceš za to i něco vyhrát?Namaluj něco podle libovolného tématu a pošli nám to na naši e-mailovou adresu.A teď to hlavní.Vítěz vyhrává zájezd do Benátek pro dvě osoby!Neváhej a hned teď  si vezmi do ruky tužku a začni  kreslit nějakou pořádnou pecku!

Po přečtení si papírek dávám do desek s důležitými věcmi a popadám tužku s papírem.Napadá mě tolik věcí co bych mohla nakreslit,ale nakonec vyberu téma co je mi teď asi nejbližší,sad girl/smutná dívka.Nemyslím si,že to vyhraji,ale zkusit to můžu,ne jenom,že se odreaguju od života,ale navíc můžu vyhrát rodičům úžasný dárek k Vánocům.No co.Zkusit to můžu.

Kreslím už snad 2 hodiny a konečně jsem začala myslet na něco jiného než na Caleba,proč jsem tohle nevzala dříve?Měla bych se více začít věnovat svým koníčkům než řešit naprosté blbosti.Teď budou mé myšlenky směřovat jen k tomu abych vyhrála tuhle soutěž,hrozně bych si přála vyhrát něco pro rodiče.Vždy jsem pro ně chtěla něco hezkého,něco je potěší a tohle by mohl být nejlepší dárek co bych jim dala.
Snažím se zde zakreslit každý detalil,každou maličkost.Chci aby mé dílo bylo jedinečné a porota si při koukání na můj výtvor řekla jedno velké WOW.Na to abych jim to odeslala mám ještě dva dny,ale stejně si myslím,že to dodělám dnes.

Je půl druhé ráno a já stále kreslím.Dnes jsem sice neudělala nic jiného než tohle,ale chci to dodělat.Chci aby to bylo do puntíku dokonalé.Kreslím poslední detaily a za chvíli konečně končím.Vypínám všech asi pět zapnutých světel v mém pokoji a zalehávám do postele,celá rozlámaná z toho jak dlouho jsem jen seděla na židli.

Miluju to.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Ahoj všichni:)
Hrozně bych vás chtěla přivítat u další kapitoly a doufám,že se líbila.Pokud ano,podpořte mě prosím votes/hvězdičkou či jakýmkoliv komentářem;)Hrozně mě to vždy potěší.Tímhle bych vám taky hrozně moc chtěla poděkovat za hezké komentáře co píšete a také za votes,moc mě to vždy zahřeje u srdíčka.
Miluju vás z celého mého srdce,vaše Candy.