You are my everything.

Kapitola 20.

O půl roku později:
„Šíleně se na to těším!Za chvíli jsou prázdniny a konečně bude volno.Tak se na to léto těším!"Zasní se Carol a já se nad tím jen usměji.Také se na ně těším.
„Měli bychom jet s Lukem někam ven.Sliboval mi Paříž nebo Anglii."Usměje se a upije si šálek svého čaje.
„Co ty?Plánuješ něco?Třeba si nabrnknout nějakýho kluka?"Mrkne na mě což mě rozesměje.
„No tak na tohle opravdu teď nemám náladu.Po té aféře s Calebem už na kluky nemám ani trochu náladu."Polknu.Asi se ptáte jak to teď s Calebem mám.Máme to asi tak,že se nebavíme.Od prosince jsme spolu nepromluvili ani slovo a když už ano tak to bylo většinou kvůli nějaké kravině ve škole.
„To věřím,ale alepsoň by ses od toho odreagovala.Neříkej mi,že bys nikoho nechtěla."Mrkne na mě.
„Když já..."Nestačím nic doříct,protože do kavárny přijde Caleb s Mayou.Drží se za ruce a vypadají jako nejšťastnější pár na světě.
„Poprosím dva jablečné džusy."Ohlásí Caleb na baru a chytne Mayu okolo pasu.

„Neměla by sis jich všímat.Dostaneš z nich nějakou nemoc."Zavtipkuje Carol,ale mně to moc vtipné nepřijde.Abych byla upřímná stále ke Calebovi něco cítím.
„Dobře,dobře.Už se nemohu koukat na to jak trpíš když jí chytne za ruku nebo ji obejme tak za ním prostě někdy zajdi a zeptej se ho zda s tebou nepůjde třeba ven.Třeba se sblížíte a...No vždyť víš."Usměje se na mě Carol.
„Asi máš pravdu.Pozvu ho,ale jen jako kámoše,nikdy by z nás nic víc nebylo."Úsměv jí oplatím.
„Asi už půjdu domů,čeká na mě spoustu práce."Zalžu Carol abych se na ně už nemusela dále dívat.Vytáčí mě to!
„Jo,jasně.A nezapomeň."Mrkne na mě a nenápadně ukáže na Caleba.

Cestou domů přemýšlím o tom jak bych Caleba asi měla pozvat ven.Přeci jenom jsme se půl roku vůbec nebavili.A půl roku je dost velká doba.Tak jak ho asi pozvat ven?
Ahoj Calebe,hele...Nešel bys se mnou ven?Já jen,že jsme se teď delší dobu nebavili a chyběl jsi mi.
Ne tak takhle asi ne.
Ahoj Calebe,hele napadlo mě jestli by jsme někam po tak dlouhé době třeba nezašli.Třeba si jen pokecat co je novýho a tak.
Tak takhle asi taky ne.
Ach bože,nikdy ho nikam nepozvu.Nemám na to.Jsem tak stydlivá...Kéž bych byla jako holky co se před klukama nestydí.Nechci být takováhle.
•••
Momentálně ležím na posteli v teplákách a lituji svého života.Ještě před půl rokem můj život byl úplně normální.S Calebem jsme se normálně bavili a já byla šťastná.Všechno bylo tak hezké.
„Je všechno v pořádku?"Vyjde mi do pokoje mamka v zástěře.Nechápu jak může být tak krásná i v ušpiněné zástěře a ještě k tomu nenamalovaná.Kdybych já byla ve špinavé zástěře a ještě k tomu nenamalovaná tak by se mě všichni lekli.Škoda jen,že jsem svou 'krásu' zdědila po otci.
„Jasně.Akorát...Byla bych ráda sama."Usměji se na ní aby si nedělala starosti.Mamka se na mě jen trošičku usměje a pak hned zabouchne dveře.

Zadívám se do okna a v tu ránu mě něco napadne.Co kdybych od něj chtěla pomoct se tříděním starých knih?
Asi to zní divně,ale tohle jsme vždy dělávali společně s Calebem.Oba nás to moc bavilo a vždy jsme se u toho moc zasmáli.Nemyslím,že by zrovna tohle odmítl.

•••
„Fakt bych nevěřila,že tě napadne zrovna tohle."Zasměje se Carol když jí zrovna líčím co jsem včera vymyslela.Ano,je to možná dost riskantní,ale alepsoň bych s ním mohla zase navázat kontakt.Vím,že z nás nikdy nebude nic více než přátelé.Vím to.
„Já vím...Je to divný a asi mi to nevyjde,ale za zkoušku nic nedám."Maličko se nad tou představou,že by to nevyšlo otřesu.Nechci abychom už nikdy nebyli přátelé.On byl vždy kus mého srdce,který tam teď chybí.

„Vidím,že tady řešíte něco holčičího,ale rád bych ti ukradl Carol."Usměje se na mě šibalsky Luke,který se mi najednou objeví za zády.
„Určitě,můžeš.Stejně si potřebuju něco vyřídit."Usměji se na ně a rychle odběhnu na chodbu kde vždy bývá Caleb.

„Stejně nedoflusneš dál než já."Křičí na Caleba blonďatý kluk jehož jméno neznám.Každou velkou přestávku kluci totiž pořádají něco jako závody o to kdo doflusne dál a většinou vítězí tenhle blonďák.Je to nechutné,ale stejně to některé holky bere natolik,že se pak chodí koukat kdo vyhrál aby s tím kdo vyhrál potom mohli někam zajít a pochlubit se tím.Jsou to takové dost ubohé holky,ale za to jsou pěkné takže jim kluci jako Caleb neodolají.Taky kdo by odolal holce s velkýma prsama a zadkem...
„Vsadíš se?"Mrkne na něj odhodlaně Caleb a flusne.Flusnul nejdále a to vyvolá obrovský rozruch.
„A vítězem se stává...Caleb!"Zařve vysoký kluk z Calebova ročníku a zvedne jeho ruku.
„A prý,že nedoflusnu dál!"Zasměje se Caleb na naštvaného blonďáka.
Tak jo.Měla bych tam jít.

„Gratuluju.Zasloužil sis to."Přijdu k němu blíže a dám u svou ruku na jeho rameno.Nechápe.
Kouká na mě jako na někoho koho v životě neviděl,ale v to se zasměje aby to nevypadalo divně.Vsadím se,že je ale rozrušený ještě víc než já.A to mi buší srdce rychlostí světla.
Caleb nic neřekne a proto musím zakročit co nejrychleji.
„Dneska po škole?Potřebuju roztřídit knihy."Usměji se na něj.Dobře,Stacey.Teď vypadáš dost odhodlaně!Pochválím se v duchu.
„Jasně."Zašeptá a v tu chvíli se mi rozbuší srdce ještě víc.Počkat?!Co to teď řekl?!Že přijde?Cože?

Beze slova odejdu,celá se třesu a myslím,že jsem se znovu zrodila.Opravdu se po půl roce budeme zase normálně bavit?(doufám)

„Zeptala jsem se ho!"Zakřičím na Carol přes celou třídu.Upřímně se teď vůbec nestydím.Jsem z toho tak nadšená,že bych se tady kvůli tomu klidně i ztrapnila co nejvíc to jde.
„Já věděla,že to v tobě stále je."Mrkne na mě a já se musím zasmát,nahlas.

On přijde.Budeme spolu.Sami.U nás doma.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Ahojky!
Je tu další už dvacátý díl a doufám,že se líbil!Pokud ano,podpořte mě komentářem nebo votes(už budeme mít skoro 200 votes :O)
Samozřejmě mě můžete i sledovat zda chcete.
Ještě jednou bych vám chtěla poděkovat na komentáře a votes,protože si toho neskutečně vážím.Nikdy bych nevěřila,že se někomu budou mé příběhy takhle líbit.Jste úžasní!Hrozně ráda bych vás objala,protože ty komentáře mě vždy šíleně potěší.Miluju vás!!
Užívejte zbytek volna,vaše Candy.
•Omluvte případné chyby•