You are my everything.

Kapitola 6.

S Lukem jsme si přes ten týden začali obzvlášť rozumět,protože ve škole byl jediný s kým se dalo normálně bavit,Caleb je úplně jiný.
Teď máme sobotu a já momentálně sedím nad mou oblíbenou knihou a čtu si,už jen pár stránek a budu jí mít celou přečtenou.
Čtu posledních pár stran,ale nedokážu jí dočíst do konce,protože vím,že to skončí smutně a opět bych u toho brečela.
Zavírám knihu a zadívám se do zdi.
Co se děje s Calebem?To se snad rozešel s Amandou a viní za to mě?Nesnáší mě?Co když už nikdy nebudeme přátelé?!

Cink,cink..
Slyším zvuk,který mi dává najevo,že mi někdo zapsal a proto si mobil hned beru do ruky.
Rozkliknu zprávu a najednou vidím,že mi napsal Caleb.

Caleb:
Můžeme si promluvit?Jsem u tebe před domem.

Neodpovídám a hned běžím dolů otevřít mu.
Otevírám dveře a v nich vidím smutného Caleba,chci aby byl šťastný.
Chci aby se smál.
Chci aby jsem opět viděla jeho úsměv.
Chci ho obejmout.

„Já...Omlouvám se.Prosím odpust mi Stacey."Říká smutně a při tom vidím jak se jeho dlaně třesou.
Nic neříkám,jen se mu vrhám kolem krku a silně ho stisknu.
Tohle mi tak chybělo.
„Tohle už mi nikdy nedělej."Zašeptám mu do ucha.
Po nějaké té době se od něj odtrhnu a on se usměje.
„Stacey,chyběla jsi mi."Usměje se ještě jednou a mně se chce začít z toho všeho brečet.

Sedíme spolu na mé posteli a já mu hledím do očí,do jeho nádherných očí ze kterých toho vždy tolik vyčtu,jen teď mi to nejde.
Hrozně bych chtěla vědět o něm vše,co ho trápí,co si myslí...
„Calebe?Co se děje?"Říkám a při tom se dívám do zdi.
„Nevím,Amanda mi neodpovídá na zprávy a ve škole mě ignoruje,jenže...Já...Miluju jí."Po tváři se mu začíná kutálet pár slz a já mám co dělat abych se také nerozplakala.
Je těžké neplakat když vidíte kluka co pláče kvůli dívce,jen kvůli jiné.
„Určitě se to spraví,ona tě taky miluju a ty to víš."Usměju se na něj,ale vím,že mu to nepomůže.
„Jsem rád,že jsi tady se mnou."Vrhá se mi kolem krku a já ho opět silně stisknu.
Chci aby tahle chvíle nikdy neskončila,jeho vůně,jeho nádherné voňavé tmavě hnědé vlasy a to tělo,chci aby to vše patřilo jen mně.
Chci aby on patřil jen mně,chci být Amandou,tou kterou miluje,chci být milována Calebem Gracem.
Proč zrovna já musím být jen jeho BFS a ne jeho holka.
Chci ochutnat jeho rty,chci aby patřily jen mně.

Počkat?!Co to melu?!

Je to už hodina od toho co Caleb odešel a já stále přemýšlím nad tím co jsem si vytvořila v hlavě o mně a Calebovi,i kdybych co nejvíce chtěla nikdy spolu nebudeme,jsme jen kamarádi.
Jsem zadívaná do zdi a přemýšlím když v tom mě přeruší můj starší bratr Josh.
„Nevím jak se zapíná myčka."Říká zpruzele a já nad tím jen zakroutím očima,sice je starší,ale nikdy se tak opravdu nechoval,někdy si připadám jako jeho matka.

„A tady to jen zmáčkneš!"Ukazuji mu na červené tlačítko s nápisem 'start'.
„Já to samozřejmě věděl."Zakroutí nad tím jen hlavou a zmáčkne to.
„Ještě něco?"Ptám se ho s ironickým úsměvem na rtech.
„Ještě bys mi mohla vyprat tohle triko."Hodí po mně hnusné smradlavé triko ve kterém každý den sportuje.
„Fuj!Vyper si ho sám."Hodím ho na něj zpět a opět zakroutím očima,horší bratr snad už ani neexistuje.

Dnes bych opět mohla vyprávět sto věcí co se mi stalo,částečné dočtení knihy,smíření s Calebem,neschopný Josh a hlavně...Hlavně to,že nevím jak vidím Caleba,je to jen kamarád,ale někdy mám chuť políbit ho,vidět jeho tělo.
Nechápu to.Nikdy jsem se svými city problémy neměla,vždy jsem věděla co chci,ale teď?Nevím,nic nevím.
Když jsem si myslela,že Caleb bude opravdu jen můj kamarád mýlila jsem se?
Už dlouho se mi líbí,je nejhezčí kluk na škole,ale že bych se do něj zamilovala?Blbost.Naprostá blbost.Vyloučeno.

Zaklapávám můj 'deník' a dívám se z okna,na zahradě pracuje Mike a je bez trika,nic to se mnou nedělá a tak se na jeho tělo dívám stále a stále abych si ověřila zda to nebyl jen 'první pohled'.
Nic!Naprosto nic!
Radši od okna odtrhávám oči a seběhnu dolů,protože vidím jak už přijela mamka z nákupu.

„A koupila jsi mi něco?"Mírně se na ní usměju a ona se nad tím zasměje.
„Tady máš,"Podává mi do ruky mou oblíbenou čokoládovou tyčinku.
„A mně?"Ozve se za mnou Josh a mamka se na něj usměje.
Hází mu proteinovou tyčinku,on si jí bere a odchází cvičit do svého pokoje,cvičí snad každý den a hrozně dlouho takže jeho tělo je tak nabouchané.
Josh je na jeho škole vlastně něco jako na mé Caleb,ten krásný a nabouchaný hezounek co okouzlí každou jen když se na ní podívá.

Pomáhám mamce vybalovat nákup když v tom uslyším zaťukání na dveře.
„Jdu tam."Říkám mamce a ona jen kývne hlavou.
Znovu otevírám dveře,ale tentokrát tam stojí Mike.
„Co potřebuješ?"Ptám se ho opravdu potichu,protože nechci aby mamka věděla,že jde za mnou.
„Nemůžu zapomenout na to jak si mě odmítla,stále se mi líbíš."
„Miku,promiň,ale už k tobě nic necítím,promiň,ale je konec."Polkne a zadívá se do země.
„Chápu to,ale kdyby..."Nedořekne to,protože ho zastavím.
„Promiň,měla bych jít."Zavírám dveře a vracím se k mamce.

Právě jsem odmítla i Mika,mého sexy souseda,co se to se mnou děje?
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Ahojky:)
Zdravím vás tady u dalšího dílu a doufám,že se vám opět líbil.
Pokud ano podpořte mě votes/hvězdičkou nebo mi napište nějaký hezký komentář,ani nevíte jakou mi tím vždy uděláte radost:)
Přeji vám krásný dnešní den a miluju vás!
-Omlouvám se za případné chybičky-