Princezna a rytíř

Dostala jsem první pusu!

Poprvé jsem otevřela slepená kukadla. Hned jsem je zavřela, protože mě cosi osvětlilo. Tak dlouho jsem si hověla v teplíčku a ve tmě, že jsem se nemohla dočkat jak vypadá svět. Když se má víčka opět otevřela, spatřila jsem nad sebou usměvavou tvář a hned chtěla zkusit, co je to za tu špičatou věc uprostřed jejího obličeje. Natáhla jsem ručku a snažila se dosáhnout na tu podivnost. A hele ono to je měkké. Osoba se začala ještě více smát a pohladila mě po líci. Řeknu vám, že nic lepšího jsem nezažila. ,,Vítej Jenny!" Řekl někdo za mnou a já se na něj otočila. Stál tam vysoký muž s vlasy pod pusou a nad ní. Chtěla jsem zjistit jaké jsou. Jestli tvrdé, měkké nebo pichlavé, a tak jsem natáhla tentokrát obě ručky. ,,Hele chce k tobě!" Řekla ta žena, co mě do teď držela v náručích. Muž ke mně natáhl též vlasy porostlé ruce a přitiskl si mě na hruď. Já se ale chtěla dotknout těch vlasů a když se mi to konečně podařilo, zjístila jsem že jsou pohodlně měkké a že v nich ráda budu usínat. ,,Líbí se jí tvoje vousy!" Smála se žena na lůžku. Takže vousy, hmm. ,,Mami?" Promluvil další hlas v místnosti a já se za ním opět otočila. Malý rozespalý chlapec sedící na židli u okna se právě protáhnul a přiskočil k ženě, tedy k mámě a nechal se pohladit. ,,Podívej se Nicky. Támhle máš sestřičku!" Pověděla máma a ukázala na mě. ,,Jéééé!" Vykřikl radostně chlapec, ale já se ho hrozně lekla a začala plakat. ,,Pššš!" Snažil se mě uchlácholit muž, ale já se chtěla vrátit zpátky k mámě, tam mi bylo nejlíp. Ani jsem se nenadála a opět jsem byla v její náruči, což mě opět uklidnilo. ,,Nicky musíš být potichu!" Řekla máma a zase mě pohladila. Na to si zvyknu rychle. ,,Promiň maminko, já jsem jen hrozně rád!" Omluvil se už tišeji. Takže maminka, to mi zní lépe. A Nicky bude můj... ,,Jenny nechceš jít na chvíli k bráškovi?" Zeptala se maminka. Takže je to brácha a to je co? Než jsem stihla cokoli udělat, už mě držel Nicky. Musím uznat, že to s ním nebylo nejhorší, ale měl opět tu divnou věc uprostřed obličeje. Snažila jsem se na ni dosáhnout a podařilo se! Zmáčkla jsem ji a držela. Najednou se celou místností ozval smích všech osob. Udělala jsem něco? To už mi ale někdo sundával ruku z té věci. ,,Vypadá to že se jí líbí nosy!" Řekl ten muž a pobaveně na mě koukal. Nosy? Ta špičatá věc se nazývá nosy? Dál jsem to neřešila a znovu se po něm natáhla.

-----------------

Po nějaké době jsme se měli prý stěhovat, nebo co. Táta, jak jsem stihla zjistit, mě položil do křesílka a zapásal. Říkali tomu sedačka, ale já to brala jako vězení. Chtěla jsem být u maminky v náruči a né svázaná v "sedačce". Také jsem to dávala dost hlasitě najevo. ,,Ale no tak. Pššš! Za chvíli budeme doma a zase budeš volná!" Mluvila na mě maminka ze předu té obrovské věci, do které mě dali. Nestichla jsem do té doby, dokud mi nedali gumovou věcičku do pusy a nepustili písničky. Ihned jsem začala pokopávat do rytmu. ,,Vypadá to, že tu máme budoucí popovou hvězdu!" Zvolal tatínek zepředu. Nelámala jsem si hlavu s tím, co to znamená, ale spíše se už těšila na Nickyho. Chodil za mnou každý den a pokaždé mi něco povídal, ale dnes nepřišel. Co když ale přijde tam, odkud jsme právě odjeli a už ho neuvidím?! Začala jsem posmrkovat a za chvíli z toho byl nehoráznej pláč, až jsme museli zastavit. ,,Ale copak se děje, zlatíčko?" Ptala se mě mamka. Já ale tentokrát plakat nepřestala. Plakala jsem tak dlouho, že jsem z toho usnula. Když jsem se probudila, stále jsem byla ve "vězení". A když jsem zjistila, že nikde nevidím Nickyho, hned jsem se znovu rozbrečela. ,,Už jsme tu a já se hned podívám, co se děje!" Pověděla rozhodně, ale zárověn mile a povzbudivě maminka. To ale už vyběhl z domu před námi Nicky a běžel přímo ke mně. Okamžitě jsem přestala plakat a natáhla obě ruce pod záminkou obětí. Maminka s tatínkem se začali smát a hned mě šli odkurtovat. Nicky mě vzal do náručí a dal mi pusu. Dostala jsem první pusu! A od Nickyho!! Ano těch pusinek bylo spousty, ale od Nickyho to bylo nejlepší! ,,Tak my se strachujeme, co se to s tebou děje a ty ses jen těšila na Nickyho. Ale jsem ráda, že k sobě máte tak blízko!" Řekla po chvíli maminka úlevně a spolu s tatínkem a Nickym jsme vyrazili ke dveřím domu. Vevnitř to bylo užasné. Tolik věcí na prozkoumání! Nicky mě nesl docela dlouho, dokud jsme neskončili v nádherném pokoji s hračkami. Jeho stěny byly světle růžové a na nich nakreslené žluté klobouky se špičkou a kamínkem na konci. Bílá dřevěná postýlka s růžovým závěsem nad ní a chlupatým kobercem.