Princezna a rytíř

,,Ty?" ,,Já?"

Uběhl rok a půl a já už měla za sebou přijímačky, které jsem dala na výbornou. Doma se toho změnilo poměrně hodně.

Brácha s námi už nebydlí. Chodí na vysokou stovky kilometrů od domova. Na pokoji jsou prý super parta a už si našel i holku. Když se občas bavíme přes Skype, je tam někdy s ním a já si s ní ráda povídám. Jmenuje se Cassie a je to blonďatá drobná (je ale stále větší než já) sympatická holčina a já jsem moc ráda, že se s Nickem dala dohromady. Studují spolu obchodku. Brácha chtěl jít sice na sportovní školu, ale kvůli autonehodě ji bohužel musel zavrhnout.

Táta si našel přítelkyni. Je to primitivní blondýna bez mozku, ale je hodná. A dokonce si dokáže tátu i zkrotit. Já mám tedy klid. Opět chodí do práce a pije nebo kouří jenom výjmečně. Né že by se mohl hlásit do soutěže Táta roku, ale už mě moc nemlátí. Dá mi někdy facku, ale to se dá přežít.

Androwovi jsem přestala psát dopisy od té doby, co od nás zmizela mamka. Stejně mi neodepisoval. Takže jsem nakonec přestala doufat, že se ještě uvidíme, ale to se změní.

--------

Školní rok uplynul jako voda a já se už těšila na prázdniny. Měla jsem je celé strávit u babičky na statku. Dlouho jsem tam nebyla a Figaro už je taky dost velký na to, abych na něm už mohla sedět!

Táta se chystá jet na Bahamy s Mellisou a to že chci zůstat u babičku mu vyhovuje. A mě konec konců také. Nicky slíbil, že se s Cassie staví minimálně na týden. Nemůžu se dočkat až ho znovu uvidím. Tak dlouho nás nenavštívil. Naposledy to bylo na Vánoce. Ani mé narozeniny nestihl. Prý mi to všechno vynahradí.

První týden jsem musela ještě zůstat doma a vše si pobalit, ale teď už sedím ve vlaku a jedu vstříc vysněným prázdninám. Vlak jel dvě hodiny a pak jsem musela přestoupit. Teď už jen pět hodin v rychlíku a dvě hodiny pěšky a budu v cíli. Naštěstí mi děda slíbil, že pro mě dojede, takže se nemusím trmácet s tunovými zavazadly. ,,Mohu si přisednout?" Vytrhl mě hlas z myšlenek. ,,Jistě!" Vzpamatovala jsem se a prohlídla si chlapce, co nastoupil. To snad není možný!!! Vždyť to je...,,Ty?" Zeptal se překvapeně kluk naproti, dřív než jsem se stihla zeptat já. ,,Já!" To už jsme stáli v přátelském objetí, dokud se znovu nerozjel vlak a neshodil nás na pohovku. ,,Tommasi!" Ani nevíš, jak ráda tě zas vidím!" Usmála jsem se na něj, hned jak jsme se posadili na proti sobě. ,,No jo, dlouho si nebyla na statku!" Vzpomínal Tommas. Tak a teď abych vás uvedla do obrazu! Tommasovi je stejně jak mě a dělá na babiččině statku podkoního. Dvakrát do týdne jezdí do města navštěvovat svou nemocnou matku. A tímto vlakem se vrací zpět. Známe se už od raného dětství. Když jsme byli na staku ještě s Andym, byli jsme nerozlučná trojka. Když už jsme ale byli větší, kluci se kvůli něčemu škaredě pohádali a už spolu nepromluvili.

,,Jak se má mamka?" Zeptala jsem se. Pamatuju si jeho mamku, jak s tou mou vždy prokecala celé hodiny. ,,Jo, je to lepší, ale stále hrozí riziko, že se nemusí další den probudit, ale prý to mají pod kontrolou." Pověděl sklesle a podíval se z okna. ,,A jak se má Figaro?" Odvedla jsem řeč  radši jinam. Otočil se zpátky na mě a nyní už s úsměvem se mi díval do očí. ,,Má se skvěle a  nemůže se dočkat až tě zase uvidí!" Usmála jsem se nad představou, jak čeká každý den v ohradě, kouká na vstupní bránu a čeká, že jí vstoupím. ,,Poslední dobou jako by věděl, že přijedeš a nenechá nikoho, aby na něj sáhnul." Smál se a já s ním. Celou tu dobu ze mě nespouštěl oči. Vyprávěl vtipné historky z farmy a vyprávěl mi o babičce a dědíkovi. Jeho světle hnědé vlasy se za svitu letního slunce leskly až do zlata. Jeho mechově zelené oči zazářily vždy, když jsem se usmála. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak moc hezký je. A možná proto, že jsem ho brala za druhého bratra a nejlepšího přítele. Andyho jsem brala zase trochu jinak. Nedokážu říct přesně jak, v té době jsem to neřešila. Byl pro mě prostě druhá polovička, ale jinak než Nicky nebo Tomm. Teď už byl pro mě jenom vzpomínka na krásné dětství. Na dětství, kdy jsem měla oba rodiče, skvělého bratra, přátele a první a poslední dětstkou lásku. Po zbytek cesty jsme si povídali, smáli se a prostě byli rádi, že se opět vidíme.