Princezna a rytíř

,,M-maminko"

K mému nesmyslnému žvatlání nejde nic dodat. Žvatlám si každou chvíli a kdekoliv. Navíc mě začaly otravovat malé ostny v puse a já se pořádně nevyspím. Z plazení jsem přešla na lezení a že to jde hned rychleji! Když se ale navečer usadíme v obýváku, zkouším ťapkat i po dvou, ale bez maminky nebo tatínka to nedávám. Zrovna jsme s maminkou venku a já si opět žvatlám a důkladně pozoruji okolí. S maminkou jezdíme na výlety každý den a ona mi vždy ukazuje, kde co je. Dneska jsme zabočily k budově, kde se maminka setkává s jinými ženami a mě nechává v herně s ostatními dětmi. Ráda si hraju s ostatníma. Ikdyž naše hraní vypadá tak, že se většinou pereme o jednu a tu samou hračku, ale maminky to vidí jako roztomilé pošťuchování.

Očkama jsem vyprosila sušenku a dolezla zpět k ostatním. Všichni si hráli spolu a já neměla s kým se rozdělit o svou kořist. Pak ale došla ještě jedna maminka a spolu s ní i její černovlasý syn. Ten už dokázal chodit po dvou a dokonce řekl mami. Zkoušela jsem to také, ale nikdo mi ještě nerozuměl. Amatéři. Kluk si sedl ke mně a ukázal na sušenku, které jsem se ještě ani nedotkla. Rozlomila jsem jí a s úsměvem mu ji podala. ,,Já jsem Andy. Ty?" Sekavě se zeptal, ale já neodpověděla. Přibližně jsem mu rozuměla. Takhle mluvila maminka, když se s někým srazila v obchodě. Měla bych asi říct jméno, ale já nemohla. Jen jsem naklonila hlavu na bok, jako babičin pes, když něčemu nerozumí.  Mávl rukou a odešel. Myslela jsem, že se urazil jako tatínek, když si z něj dělá maminka legraci. Ale on se vrátil a v rukou měl pastelky a papír. Také jsem malovala, ale nejraději na stěnu a né na papír. On se ale na mě díval tmavým pohledem, jako bych neměla na výběr. Uraženě jsem vzala papír a chtěla namalovat něco na truc, jak jsem to ráda dělávala, ale po chvíli mě to začalo bavit. Malovala jsem sluníčko a pod ním Andyho. Hotový obrázek jsem mu dala. On si ho vzal a na oplátku mi do rukou vrazil ten svůj. Byl na něm obličej, nejspíš můj a pak něco, co bývá na všech papírech v obalu, myslím že tomu říkali kniha. Zářivě jsem se na něj usmála a pak jsem mu žvatla svou. On ale neodešel a nešel si hrát s někým, kdo uměl mluvit, zůstal se mnou a vypadal, že mi i rozuměl. Po chvíli jsem ale už musela jít, protože maminka se prudce zvedla od stolu, až židle na které seděla, spadla. Chňapla mě do náručí a posadila do kočárku. Stihla jsem Andymu jenom zamávat a pak už jsme byly opět v parku. Maminka se posadila na jednu lavečku a začala plakat. Maminka nikdy neplakala, ani když jsem rozbila její oblíbenou vázu, a ani když jsem ji omylem kousla. Ale teď plakala a vzlykala tak hodně, ža jsem se na to nemohla koukat. Chtěla jsem ji nějak rozveselit, ale ona mě nevnímala. A tak jsem se odhodlala a několikrát se zhluboka nadechla ,,M-maminko" Pošeptala jsem, ale když nezaregistrovala můj pokus o první slovo, řekla jsem to znovu a hlasitěji ,,Maminko!" To už zmateně zvedla hlavu. Když viděla, že se na ni dívám a mám slzy v očích, ihned vstala, odjistila mě a vzala do náručí. ,,Tvé první slůvko. Ve chvíli, kdy to nejvíce potřebuji! Jsi mé malé zlatíčko!" Pověděla mi maminka a usmála se tak, jak to umí jen moje maminka. A ikdyž jsem ji nechápala, nemohla jsem se nesmát s ní. Zbytek cesty domů jsem zase jenom brebendila, ale maminka se už jenom smála.

Doma jsme si spolu hrály a když přišel Nicky byla ještě větší zábava! Malovala jsem výjmečně na kreslicí destičku, když ke mně přiběhl Nicky a smazal mi to. ,,Nicky!" Vykřikla jsem naštvaně. On se na mě zaraženě díval a pak odběhl za mamkou do kuchyně. Nestihla jsem namalovat ani jednu čárku, když přiběhla maminka s Nickym a úsměvem na tváři. ,,Řekneš to slovíčko jako před chvílí ještě jednou?" Nechápavě jsem se na ně dívala. Cože po mně chtějí? ,,Ehhe", dostala jsem ze sebe a čekala pochvalu. ,,Né, to jak jsem ti to smazal a ty ses ozvala." Pověděl Nicky a nedočkavě se na mě díval. Nevypadalo to, že mu odpovím, a tak se nahnul k mé destičce a opět zopakoval proces mazání. ,,Hej Nicky! Nech toho!" Řekla jsem uraženě. Ale oni se začali smát a v náručích se se mnou točili. To se jim líbilo, když jsem řekla Nicky? A tak jsem to začala opakovat dokola a dokola a oni se smáli víc a víc. ,,Nicky, Nicky, Nicky, ..." ,,Co je to tady za bugr?" Ozval se tatínek ode dveří. Vešel do obýváku a sledoval smějící se mamku, Nickyho a nakonec i mě. ,,Tati, tati, Jenny mi řekla jménem!" Chlubil se Nicky. A mě nenapadlo nic jiného, než zopakovat to, co jsem řekla před tím. ,,Nicky! Nech toho!" Opět uraženě jsem se otočila zády k nim a už chtěla dolů, ale v tom se ozval...