Černé stříbro

Jeden blbý, druhý tajemný

Další den ráno se Christiane srazila se třemi nebelvíry hned u snídaně. Ve dveřích, vedoucích do Velké síně, narazila na Pottera, Blacka a Lupina.

„Čau Christin, jak se vede?" Začal nenuceně Remus.

„Ahoj Reme, skvěle, vede se mi fakt skvěle." Usmála se na něj trochu křečovitě Christiane.

„Když řekneš v jedné větě dvakrát skvěle, tak se ti asi moc skvěle nevede." Poznamenal posměšně Sirius.

Christin ho prvně sjela opovážlivým pohledem a až posléze odpověděla: „To možná platí o tobě Blacku, ale já se mám prostě skvěle!"

„Dobře, jestli je to pravda tak ti to fakt přeju Silverová." Vzdal se Sirius. A James s Remusem stříleli pohledem z jednoho na druhého.

„Tak zatím Reme, Pottre." Pokynula jim hlavou Christiane a vznešeně odešla.

„Ta na tebe bere Tichošlape." Drbnul do kamaráda Potter se smíchem.

„No tak zrovna o tom značně pochybuji." Zamručel Sirius a díval se jak Christin odplouvá ke zmijozelskému stolu a sedá si ke Snapeovi. O včerejším setkání se jim vůbec nezmínil. Bylo mu z toho úzko. Christin se mu líbila, asi jako každému. Nechápal co měla znamenat ta včerejší scéna, vypadalo to totiž jako by žárlila, přitom ona chodí se Srabusem. Jeho včerejší rozhovor s tou roztomilou mladinkou Mrzimórkou přece neznamenal vůbec, ale vůbec nic.

Christiane vyrazila společně se Severusem a další zmijozelkou Philipou na Věštění z čísel. Poté ještě přežít další nudnou hodinu s Binssem a pak už se těšila na poslední hodinu Péče o kouzelné tvory, které vyučoval profesor Kettleburn. Dnes večer budou mít ještě po večerce dvě hodiny astronomie s Nebelvírem a do té doby mají volno, které se Christin se Severusem rozhodli strávit společně.

Za ty dva roky co spolu chodili, si našli jednu opuštěnou učebnu v prvním patře kde se dlouhá léta nevyučovalo. Byla to malá tmavá místnost s klenutým stropem, bez oken. Severus pokaždé zabezpečil dveře protihlučným a zamykacím kouzlem, Christin vyčarovala pár svíček a stolek s občerstvením.

„Co s tebou pořád probírají Rookwood, Rosier a Yaxley?" Zeptala se Christin když po jídle popíjeli u stolku rybízové víno.

Severus tuhle otázku čekal. „Nic zlato, kluci mi jen předávali nějaké informace." Chytil jí za ruku a svůdně se na ní usmál.

„Pojď za mnou." Zaprosil něžně.

Christin se nenechala přemlouvat, ladnou chůzí k němu přešla a posadila se mu na klín. Chvilku si hleděli z očí do očí. Pak mu Christin načechrala jeho černé vlasy a něžně ho políbila. Severus se okamžitě zapojil, pevně jí objal a líbal. Po chvíli kdy z nich obou vášeň přímo sálala Severus mávl hůlkou a místo stolku se objevila postel. Lehce ji vzal do náruče a přenesl do peřin. Nepřestával jí však líbat a Christin se těšila až mu zase bude úplně nejblíže.

Potom ještě dlouho leželi v horkém objetí a užívali si blízkost toho druhého.

Sirius seděl u večeře jako kakabus. Všichni už byly u stolu, ale Christiane se Srabusem nikde neviděl. Určitě jsou někde spolu a nechtěl si ani představit co spolu právě dělají. Jak moc Srabusovi záviděl, že je to právě on kdo se jí může dotýkat, mluvit s ní, líbat ji...

Z jeho truchlivých myšlenek ho vytrhl James. „Šo je bácho? Ty shad nemáh had?" Huhlal s plnou pusou.

„Ty seš takový čuně Dvanácteráku! Podívej," rozčiloval se Sirius a sklepával si z hábitu rýži, kterou na něj James naprskal.

„Jé sorry brácho." Uchechtl se James, když spolknul své sousto. „Tak co je s tebou?"

„Nic Jamesi, jen nemám hlad." Zalhal Sirius, James jen pokrčil rameny a dál se cpal rýžovým nákypem.

Po večerce se dostavili do astronomické věže. James zrovna vyprávěl nějakou osvědčenou fintu z famfrpálu, když do věže přišla skupinka zmijozelských. Sirius však Snapea ani Christin neviděl. Jeho depresivní nálada se tím ještě více prohloubila. Za chvilku opět uslyšel kroky stoupající po schodech otočil se a konečně jí uviděl. Jeho srdce zaplesalo a v okamžiku se propadlo někam do hlubin. Christin sice spatřil, smějící se a krásnou jako vždy, ale za sebou táhla za ruku toho slizkého Snapea. Když vyhopkala schody připojila se ke zmijozelským a Snape jí majetnicky objal kolem pasu. Dál tu scénu naštěstí nemusel pozorovat. Dostavila se profesorka Sinistrová a zahájila výuku.

Ráno po snídani měli profesora Křiklana a pokračovali v přípravě lektvaru Predimenzální vichr. Tentokrát už se Christin plně soustředila na přípravu lektvaru a byla stejně jako Severus za svou píli ohodnocena V.

„Výtečně, moji dva nejlepší studenti ani tentokrát nezklamali," usmíval se Křiklan, spiklenecky se naklonil ke Christiane a ztišil hlas. „Slečno Silverová jste samozřejmě i s panem Snapeem příští týden zváni na můj malý soukromý večírek k zahájení školního roku, souhlasíte?"

Christin s úsměvem zdvořile přikývla. „Bude nám potěšením pane."

Při cestě do skleníků si Christin vykračovala ruku v ruce se Severusem. Najednou se kolem prohnal Black s Potterem, všechno se seběhlo tak rychle, že Christin nevěděla co přesně se stalo, ale najednou Severus ležel jak široký tak dlouhý na zemi. A Black s Potterem se o kus dál pochechtávali. Severus se ztěžka sbíral.

„Já vás zabiju." Supěl Severus.

„Co je Srabusi?" Smál se Sirius.

„Copak my můžeme za to, že jsi takový nemehlo Snape?" Rozřehtal se James.

„Jste akorát dva puberťáci co neumí nic jiného než pořád někoho provokovat a posmívat se druhým." Rozkřikla se na ty dva Christin vzteky bez sebe. „Strhávám Nebelvíru za každého deset bodů."

„To jako za co Silverová?" Ušklíbl se Sirius.

„Však moc dobře víš Blacku, nedělej ze sebe většího blba než ve skutečnosti jsi."

Ještě než James a Sirius stačili něco odpovědět tak k nim došel Remus s Peterem.

„Kluci neblbněte a pojďte." Usměrňoval je Remus a tlačil je před sebe směrem ke skleníkům.

Severus se oklepával a pořád něco mručel. „...takový zlosynové, ...šmejdi, ...vyvrhelové, ...nezaslouží si nic jiného než krutou smrt..."

Christin volila poněkud mírnější slova, ale zlobila se stejně.

Na hodině bylinkářství se trochu uklidnila a pak už měli jen dvě hodiny kouzelných formulí s Havraspárem.

Večer šla opět do knihovny tentokrát i s Philipou. Když přišla do zmijozelské společenské místnosti Severus byl opět v družné konverzaci s Rookwoodem, Rosierem, Yaxleym, mladším Blackem a Lestangerem. Christiane došla až k nim a v tu chvíli přestali všichni hovořit.

„Kvůli mě přeci nemusíte přestávat mluvit." Usmála se Christin a opřela se Severusovi o ramena. Všichni přítomní na něj pohledli.

„Ty dnes nepůjdeš spát Chris?" Otočil se na ní Severus.

Christiane pochopila, že před ní nechtějí mluvit. „Jo Seve, jdu. Dobrou!" Otočila se na podpatku a šla spát, ani polibek mu nedala.

Ještě v posteli přemýšlela co před ní asi tají.