Černé stříbro

Sirius X Severus 1/2

Sobotní noc probděla jak Christiane tak Sirius.

Ona měla smíšené pocity provinění a štěstí, celé hodiny nad těmito pocity přemýšlela. I když byla naštvaná na Severuse, chodila s ním přeci už více jak dva roky a znala ho od dětství. Siriuse naopak teprve poznávala, ale i to málo co o něm věděla jí nesmírně přitahovalo a způsobovalo to podivné mrazení. A to co s ním prožila v té učebně se Severusem ještě nikdy nezažila.

On nemohl pochopit její chování. Chvilku se zdálo, že je pro, že je s ním ráda a něco se mezi nimi odehrává. A pak takový obrat, chladné chování, odejde a ani se nerozloučí, nepromluví, neotočí se... Byl velice zoufalý. Nevěděl co má dělat. Chtěl na to zapomenout a tak se nad ránem vydal tajnou chodbou do Prasinek.

V neděli udělala Christin jen s největším sebezapřením, aby se soustředila na to co má, zbytek úkolů. Severus si jí ani nezkoušel usmiřovat, měl pocit, že teď je na řadě ona. Většinu dne strávil s kluky v družném hovoru a pokaždé když se na ně Christin podívala začala jí vřít krev v žilách. Kdo ví co mu vtloukají do hlavy o tom černokněžníkovi. Zamračila se. Musí si s ním o tom znovu promluvit.

Christin se hrozila toho až Siriuse uvidí po víkendu. V něděli se totiž ve Velké síni vůbec neobjevil. V pondělí ráno ho však u snídaně také nezahlédla, až u oběda. Vypadal jako by si ho do parády vzal horský troll. Byl rozcuchaný, bledý, s kruhy pod očima a tvářil se tak nepřítomně až z toho šel strach. Christiane viděla jak se James vedle něj tváří velice ustaraně a něco mu neustále šeptal do ucha. Remus, který seděl z druhé strany od Siriuse na ně zhlížel s velice unaveným pohledem. Sirius, ale vypadal, že ani jednoho kamaráda nevnímá. Nepřítomně hleděl do stolu a za celou dobu co se Christin snažila obědvat nezvedl hlavu.

Po obědě měli Zmijozel a Nebelvír společnou dvouhodinovku lektvarů, Sirius se ale nedostavil. James s Remusem a Peterem se k učebně přišourali těsně před profesorem Křiklanem. James se k němu přitočil a důvěrně mu něco sděloval. Profesor se přitom mírně mračil a pokyvoval hlavou. Oba pak nakráčeli do učebny a začala výuka.

Christin to bylo celé divné, proč Sirius nepřišel na hodinu, co se mu stalo. Po skončení lektvarů se zdržovala při poklízení přísad a vymývání kotlíku co to šlo a špicovala uši, aby slyšela to o čem si povídali James s Remusem a Peterem.

„...pořád to nemůžu pochopit, takže ty jsi ho dneska ráno našel úplně namol?" Ujišťoval se Remus.

„Jo, vždyť už jsem ti to říkal Náměsíčníku. Neviděl jsem ho od sobotní noci a dnes ráno jsem se probudil poměrně brzy a Sirius nebyl ve své posteli. Copak o to, myslel jsem, že je zas u nějaké roštěnky, ale už jsem nemohl spát, chtěl jsem zajít do sovince a cestou jsem ho našel u tajné chodby do Prasinek, dovlekl jsem ho do postele dřív než si ho mohl všimnout někdo další a dál už to znáš. Zřejmě strávil celou neděli u Tří košťat." Mračil se James.

„Ale proč to udělal?" Ptal se Peter s nechápajícím výrazem.

„No Červe, to bych taky rád věděl." Povzdechl si James. „K tomu, aby se takhle zlynčoval musel mít sakra pořádnej důvod. Ale nic jsem z něho nedostal. Celý dopoledne mlčel jak zařezanej."

„Měl štěstí, že to na něm nepoznala madam Pomfreyová. Kdyby zjistila, že to má z ohnivý whisky tak by to hned běžela říct profesorce McGonagallové a měl by z toho akorát průšvih velkej jak dračí vejce, pitomec jeden." Rozhorlil se Remus.

James smutně pokýval hlavou. „To máš pravdu Náměsíčníku. Tak jdeme."

Christiane zůstala v učebně sama, koukala na zavřené dveře, kterými odešli kluci a nemohla se hnout. Tak on se opil, jen kvůli ní. Bylo jí z toho příšerně úzko.

Vyšla ven z hradu, potřebovala si vyčistit hlavu. Procházela se po zasněžených pozemcích a uvažovala. Po hodině došla akorát k závěru, že je z toho všeho nešťastná. Musela si sama sobě přiznat, že k Siriusovi něco cítí, ale byl tu Severus, kterého i přes to, že na něj byla naštvaná, měla ráda.

Když přišla do společenské místnosti Severus seděl obklopen opět svými kamarády a Christin nepochybně věděla o čem se baví. Došla k nim a dívala se přímo na Severuse.

„Seve můžeš na chvilku?"

Pomalu se zvedl, omluvil se klukům a vyšel za Christin ze společenské místnosti do sklepení chodby.

„Severusi, měli bychom si promluvit."

„Jo to měli, ale," Severus se samolibě usmál a přitáhl si Christin za ruku blíž k sobě. „Já už se nezlobím a tvoji omluvu přijímám."

Christiane na něj hleděla s pootevřenou pusou. Severus se naklonil a chtěl jí políbit, ale ona se odtáhla.

„Ale já se nehodlala omluvit. Chtěla jsem si promluvit."

Zdálo se, jakoby se Severus trochu naštval, ale zůstal nehybně stát a vyčkávavě se na ni podíval.

„O čem tedy?"

„Víš to moc dobře Seve. O tom černokněžníkovi, lordu Voldemortovi."

„Prosím tě nekřič Chris, jsme na chodbě."

„No dobře," ztišila tedy hlas. „Seve chtěla jsem ti říct, že já se k němu rozhodně nepřidám a ty bys taky neměl."

„Proč ne?"

„PROČ?! Ty se musíš ptát? Vždyť to co chce, prostě nejde... Kolik je ještě opravdu čistokrevných rodin? A jak myslíš, že svého cíle bude chtít dosáhnout? Přemlouváním jistě ne!!"

Severus na ni jen mlčky hleděl a tak Christin začala mírněji. Položila mu ruku na paži a šeptem k němu promlouvala.

„Prosím tě, Seve slib mi, že se k nim nepřidáš."

„Tak to nemůžu." Severusovi ztvrdli rysy v obličeji a najednou se Christiane zdálo, že jeho černé oči jsou tak chladné až jí to vyděsilo.

„Jak– nemůžeš?" Řekla lehce nervózním hlasem.

„Chris... já se k nim přidám, už je to domluvené."

„CO?" Vykřikla.

„Nekřič! Slyšela jsi dobře, přidám se k Smrtijedům. A jestli se ti to nelíbí..."

„Tak co?" Přerušila ho znechuceně a ustoupila o krok dozadu. „Vidím Severusi, že už si nemáme co říct."

Zklamaně svěsila hlavu a zamířila ke schodišti. Na schodech se ještě otočila v poslední naději. „Pokud si to teda nerozmyslíš...?"

„Ne, to rozhodně ne!" Jeho hlas i pohled byl tvrdý. Dívala se na něj a připadal jí úplně cizí, jako by ho vůbec neznala.

Otočila se tedy a utíkala po schodech pryč. Ani nevěděla kam běží, chtěla jen dál od něj. Po tvářích se jí koulely stříbřité slzy. Ve třetím patře trochu zvolnila a rozhodla se, že se vydá na astronomickou věž.

Když procházela kolem ošetřovny dveře se najednou otevřeli a Christin do někoho vrazila.