Černé stříbro

Rána pěstí pro vítěze

Další den se Sirius s Christiane viděli jen chvilku u snídaně a oběda. Odpoledne se pak setkali dřív než včera, jakmile si Christin udělala domácí úkoly. Asi hodinku se věnovali procvičování ve vodní magii, Christin by totiž další den bez cvičení nepřekousla a poté se věnovali jeden druhému. Na večeři se opět rozdělili a setkali se pak až na astronomii, po které se oba zdrželi v přítmý astronomické věže a loučili se dlouhými a vzrušujícími polibky.

Sirius jinak nedal než, že Christin doprovodí do sklepení. Samozřejmě jak předpokládala, nechtěl jí jen tak pustit, vzájemně se loučili polibky a dalšími něžnůstkami.

Ani neslyšeli příchozího. Za zády se jim najednou objevil Severus. Prudce je od sebe odstrčil.

„Ty jeden hajzle!" Zachraptěl Severus, který byl bledý vzteky a v očích měl opovržení. Napřáhl se pěstí a uhodil Siriuse do břicha.

Christin vyděšeně vykřikla.

Sirius ránu nečekal, zavrávoral a klesl na kolena, chytil se za postižené místo. Severus však útočil dál, následovali další rány.

„Zabiju tě jak prašivýho psa!"

Sirius se bolestivě zvedal z podlahy a snažil se dostat na nohy, ale Severus využil momentu překvapení dokonale.

Znovu udeřil, tentokrát pěst mířila do obličeje. „Co si o sobě myslíš ty šmejde?"

Sirius se namahavě škrábal na nohy.

„Severusi nech ho být!" Křičela Christin a snažila se ho chytit za ruku a odtáhnout, ale byl jako rozzuřený býk.

„Nech mě," sykl směrem k ní a dál útočil na Siriuse. Strefil se přímo do nosu a Siriusovi z něj okamžitě začala crčet krev a znovu se zhroutil na zem.

Christin opět vykřikla a přiskočila k Siriusovi a ustaraně se k němu sklonila. Severus se napřahal k dalšímu útoku, ale Christiane se napřímila před Siriuse a odhodlaně mu pohlédla do očí. Severus se zarazil v poslední chvíli. Z jeho černých očí však metali blesky a byly tak chladné, že z toho Christin přejel mráz po zádech.

Severus zaskřípal zuby a vyrazil k otvoru do společenské místnosti. Po jeho odchodu se Christin znovu sklonila ke krvácejícímu Siriusovi.

„Pojď, zajdeme na ošetřovnu."

„Ne! To v žádném případě." Protestoval Sirius.

„Neblázni, vždyť se na sebe podívej." Christin tedy aspoň vytáhla kapesník a otírala mu krev z tváří. „Určitě máš zlomený nos."

„To je teď jedno." Sirius se na ní usmál na půl pusy co mu to jen dovolila bolest.

„Proč?" Nechápala Christin.

„Protože teď už jsi jenom moje," něžně jí pohladil po tváři.

Christiane se zářivě usmála. „Hlupáčku, to bych byla i bez toho, aby jsi se musel nechat zmlátit."

Sirius jen pokrčil rameny a přimáčkl si její kapesník silněji k nosu, který stále hodně krvácel.

„Ukaž," Christin vytáhla z hábitu hůlku a namířila jí na jeho nos. „Episkey."

Nos se mu dal okamžitě do původního stavu, otřel si ještě zbytek krve z tváří a brady.

„A teď už zase vypadám normálně?"

„Až na tu modřinu na oku, roztržený a umazaný hábit..." Zachechtala se Christin.

Sirius se opatrně dotkl postiženého oka. Měla pravdu, začalo trochu natékat a vybarvovat se do modra až fialova, vypadal velice komicky.

„Bolí to moc?"

„Ne víc než to kdybych tě ztratil." Christin ho za tak krásnou odpověď musela políbit.

Do postele se nakonec dostala až ve tři v noci. Sirius jí slíbil, že si na oko dá studený obklad, ale ještě dlouho nad tou roztržkou přemýšlela.

Byla zklamaná ze Severuse, nechtěla, aby se to dozvěděl právě takhle. Nemohla si však pomoct, to co cítila k Siriusovi převažovalo i jejich dlouholeté přátelství a bylo to den ode dne silnější. Nedokázala cítit ani žádné zklamání, jen lítost. Litovala Severuse, teď zůstane sám jen s těmi hloupými stoupenci temného černokněžníka. Její láska k Siriusovi jí však prostupovala do morku kostí. V tu chvíli si vzpomněla na babičku, která jí kdysi vyprávěla o vílách. Když se prý zamilují do toho pravého poznají to jednoznačně. Nemilují totiž jen srdcem, ale celým tělem. A právě to teď Christin prožívala, opravdovou lásku.

Ráno u snídaně byl Sirius středem zájmu. Jeho oteklé a vybarvené oko neušlo pozornosti a tak se ho každý vyptával kde k tomu přišel. Christin se jen potutelně usmívala a tu a tam na něj mrkla. Sirius nikomu nic nevysvětloval jen se pobaveně šklebil.

Severus u zmijozelského stolu seděl jako zařezaný, nejedl ani nemluvil jen se zaťatými pěstmi hleděl do prázdna.

Na lektvary si Christin sedla s Tímeou, ale když šli po školních pozemcích do skleníků přidala se k Siriusovi a chytla ho za ruku. Sirius se na ní tázavě podíval se zdviženým obočím, jeho výraz naznačoval jestli to opravdu chce a Christin jen s úsměvem pokrčila rameny. Jejich dvojce, tím pádem neušla pozornosti jak zmijozelským tak nebelvírským.

James se k nim přitočil a udiveně na ně hleděl. „To jako myslíte vážně?"

„Něco se ti nelíbí Pottere?" Usmála se na něj Christin.

„Právě naopak Silverová, myslím, že je vše v nejlepším pořádku." Mrkl na ni.

A taky že bylo, Lily se k nim totiž přidala a chytla za ruku pro změnu Jamese. Teď to byl Sirius co se udiveně díval na ty dva.

„To jako myslíte vážně?"

Lily se mírně začervenala a zahihňala se. „Něco se ti nezdá Blacku?"

„Jistěže ne Evansová." Oplatil jí se zářivým úsměvem Sirius.

A tak byla jejich čtveřice tématem až do Vánoc.

Doufám, že se Vám moje prvotina líbila. Nosila jsem jí v hlavě poměrně dlouho a strohý obsah mi ležel v počítači už víc jak rok. Teprve teď jsem se odhodlala, dopsala jsem ji a zveřejnila. Jak už jsem psala, je to má první kniha, proto mi snad odpustíte jakousi kostrbatost dialogů. Všem přeji krásné počtení a Vaše komentáře mě potěší, ať mám nějákou zpětnou vazbu. S pozdravem Mirinius.