Černé stříbro

Den poté

Ráno potom večeru, kdy se Christin líbala se Siriusem, se probudila a okamžitě pocítila tíhu okolo žaludku. Věděla, že dělala něco co neměla, ale to něco bylo tak krásné.

Jakmile se ve společenské místnosti potkala se Severusem měla výčitky svědomí a nemohla se mu podívat do očí. Naštěstí po ní, jí pouze pozdravil a políbil na tvář. Bavil se totiž s Rosierem a na Christin neměl čas. Přišlo jí to trochu divné, proč se jí nevyptává kde byla, vždyť přišla dlouho po večerce. Myslela si, že čas na otázky ještě přijde, ale když Severus domluvil s Evanem s naprostou samozřejmostí ji vzal za ruku a zeptal se: „Půjdeme na snídani? Mám strašný hlad."

Christin přikývla a pokusila se o úsměv, aby na ní nic nepoznal. Když vešli do Velké síně, Christiane se automaticky podívala k nebelvírskému stolu. Sirius jí spatřil okamžitě, však se nedala přehlédnout, ale jeho úsměv mu zmrzl na tváři když viděl jak se drží ruku v ruce se Snapeem. Christin raději odvrátila hlavu.

Měla rozporuplné pocity, nevěděla jestli chce se Siriusem mluvit nebo ne. Stejně, ale dnes chtěla dělat úkoly, na které jí teď nezbývalo moc času a večer mají astronomii. Dnes prostě na společnou práci do Obrany nebude čas.

Celou snídani se Christin přemáhala, aby se nedívala na Siriuse, ale neubránila se aspoň letmým pohledům. Viděla, že už má dávno dojedené své jídlo, jak se k němu James skláněl a něco mu říkal a Sirius odmítavě vrtěl hlavou a tak James odešel sám. Zůstal tam a sledoval ji. Čekal na ni, věděla to.

Severus, ale naštěstí chtěl jít na Věštění z čísel s ní a tak vyšli z Velké síně společně. Sirius si před Severusem mluvit s Christin neodvážil.

Celý den Zmijozel s Nebelvírem neměli žádné společné předměty, takže Christinin plán vyhýbat se Siriusovi, vycházel vskutku geniálně. Při obědě zopakovala přesně to co u snídaně, odcházela společně se Severusem. Ve společenské místnosti se vrhla rovnou na úkoly. Severus jí dělal společnost a pracoval na úkolech s ní, ale po celou dobu spolu promluvili sotva pár slov. Divné, ale bylo, že naštvaný na ní nebyl, právě naopak, měl dobrou náladu a ani se jí na nic neptal. Tak to nechala být. Na večeři šli také spolu a pak se opět uchýlili do společenské místnosti, kde si sedli na gauč u krbu a chtěli tak přečkat dobu do setmění. Oba si vytáhli své knihy. Severus se začetl, ale Christin pouze předstírala, že čte. Nemohla se soustředit a tak přemítala a posledních pár dní, které jí pomalu začali měnit život.

Čas kdy měli jít na astronomii uběhl příliš rychle. Většina zmijozelských sedmáků se vydali na astronomickou věž současně. Christin šla společně s Tímeou, Severus se zase bavil s Evanem a Arnoldem. Připravili si své dalekohledy a profesorka Sinistrová, která právě přicházela už jim zadávala práci. Měli zapsat aktuální postavení planet Merkuru, Jupiteru, Saturnu, Pluta a Měsíce.

Po dvou hodinách usilovné práce konečně měli hotovo. Severus si stále povídal s kluky a tak šla Christin opět s Tímeou.

„Jé já si tam zapomněla malý dalekohled." Pleskla se Christin dlaní do čela.

„Tak si tam zajdi, já na tebe počkám."

„Jen běž, já tě doběhnu Timi." Usmála se na kamarádku. Tímea kývla hlavou a Christin se vydala zpátky na astronomickou věž. Když se vracela zpátky uviděla ve výklenku pod točitými schody tmavou postavu. Dál si jí však nevšímala, ale postava vykročila směrem k ní. Christin se trochu vystrašila, to však už postava vyšla ze stínu a poznala v ní Siriuse.

Vyděšeně se chytla za pusu, aby nevykřikla nahlas. „Teda, tys mě vylekal."

„Promiň to jsem nechtěl Christin, ale ty se mi celý den vyhýbáš." Omlouval se Sirius a blížil se stále k ní.

Christin znervózněla, byly tu samy. „To se ti jen zdá, Siriusi. Hele, zítra se sejdeme zase v knihovně ve čtyři jo?" Couvala.

Sirius jí však stačil chytit za paži. „Christin proč se schováváš?"

Christiane se mu snažila vytrhnout, ale držel jí pevně. Zavřela oči a zběsile zakroutila hlavou. Sirius si jí přitáhl blíž a jemně jí políbil na ústa. Christin se ještě chvilku pokoušela odolávat, ale marně. Sirius jí nemínil pustit a Christin už ani nechtěla. Opřela si čelo o to jeho a nešťastně si povzdechla.

„Proč to děláš?" Zašeptala zoufale a pak ho políbila ona. Jeho horké rty si pohrávali s těmi jejími, pak sjel na její hebkou kůži na krku a při tom jí hladil po vlasech, zádech a bocích. Christin se oddávala rozkoši, kterou jí způsoboval. Její mysl byla jako v mlžném oparu, ale najednou-. Otevřela oči a prudce ho od sebe odtáhla.

„Siriusi, to ne ...tohle nemůžeme!"

„Proč ne?" Zeptal se ochraptěle.

„Prostě nemůžeme! Já přeci chodím se Severusem." Vysvětlovala zoufale, ale uvědomila si, že to spíš přesvědčuje sama sebe než Siriuse.

Sirius si pohrdavě odfrkl a bezradně si zajel rukama do vlasů. Nevěděl co dál říct, Christin raději na nic nečekala. „Zítra ve čtyři." A zmizela ve tmě, nechala ho tam stát jako solný sloup.

„Kde jsi byla?" Zeptal se Severus, když došla do společenské místnosti.

„Zapomněla jsem si malý dalekohled. Vracela jsem se." Odvětila, o své krátké zastávce však pomlčela. „Jsem unavená, jdu spát, dobrou noc." Ani se nenechala políbit a rychle vyhopsala schody do ložnice.

Sirius byl poprvé odmítnut a nebylo to pro něj příjemné. Cítil se nešťastně a navíc měl zvláštní pocit jako by něco ztratil. Vždyť taky ano, mohl mít tu nejhezčí holku na škole a místo toho ji má umaštěný Snape.