Černé stříbro

Prázdniny už skončili

Po hodině Dějin, čar a kouzel, která Christin připadala delší něž jindy, měli dvouhodinovku kouzelných formulí a odpoledne další dvouhodinovku lektvarů s profesorem Křiklanem, jejich kolejním ředitelem. Lektvary měli spojené s Nebelvírem.

Christin se při práci snažila nevnímat jejich přítomnost nebo spíš jen přítomnost jednoho nebelvíra, ale zrovna dvakrát dobře se jí to nedařilo. Udělala by několik chyb kdyby vedle sebe neměla mistra lektvarů.

Křiklan jim zadal přípravu lektvaru Predimenzální vichr. Hned na začátku Christiane nekontrolovala teplotu vody v kotlíku a nechala by ji klidně přivést do varu, přitom drcená mandragora se musí přidat jen do vlažné vody. Pak jí Severus musel upozornit, aby dala více divizny a jaterníku, kterého tam dala málo. Nakonec místo třikrát doleva, dvakrát doprava a sedmkrát doleva to Christin málem obrátila.

„Co je to dneska s tebou?" Divil se Severus.

„Promiň, ...nevím, jako bych se pořád nemohla vzpamatovat, že už je škola a ne prázdniny." Pokrčila provinile rameny a její pohled zase zaletěl o tři lavice dozadu, a opět se setkal s tím Siriusovím, u kterého právě stál profesor Křiklan.

„Pane Blacku, dávejte přeci pozor, to už je dnes podruhé co vás napomínám, málem jste udělal fatální chybu a musel by jste začít od začátku. Bylo by to zbytečné zdržení. Soustřeďte se!" Křiklan Siriuse zastavil právě včas, když chtěl hodit do svého kotlíku jednobarevné lístky Anady místo žíhaných.

„Jistě pane profesore." Přikývnul Sirius a znovu se podíval na Christiane.

Profesor Křiklan dál obcházel své studenty. Když došel k lavici Severuse a Christin doširoka se usmál. „Výborně pane Snapee, váš lektvar je připraven k uležení. A co slečna Silverová? Samozřejmě taktéž, jak jinak, že?" Krákoravě se zachechtal. Christin se zdvořile usmála.

Oddechla si, když si balila své věci. „Půjdeme ještě před večeří do knihovny?" Obrátila se na Severuse.

„Promiň Chris, ale Yaxley a Rosier se mnou chtěli něco naléhavého probrat. Sejdeme se u stolu." Omlouval se, krátce jí políbil a otočil se k odchodu.

Christin se tedy vydala ke knihovně sama. Vlastně byla ráda, nechtěla s nikým mluvit, potřebovala být chvilku o samotě. Měla v hlavě takový zmatek. Ještě včera jí Black připadal protivný, pubertální, nesnesitelný, ale dnes... Povídalo se s ním tak lehce a jednoduše, jako by si takhle bavili už dlouhá léta. Navíc to podivné chvění pokaždé když slyší jeho hlas, nebo ty pohledy při hodině lektvarů. Co to má všechno znamenat?

Na večeři se jí nějak nechtělo. Naštěstí Severus byl stále zabrán do hovoru s Arnoldem a jejího příchodu si ani nevšiml. Christin se tedy chtěla v klidu najíst, ale cítila na své tváři něčí pohled. Byla zvyklá, že vzbuzuje velkou pozornost jako částečná víla. Věděla, že je krásná a zajímavá, proto si na zvědavost a pozornost ostatních už zvykla. Tohle byl však jiný pohled a moc dobře věděla komu patří, oči však nezvedla. Nimrala se ve svém rizotu, v krku měla podivně těsno.

Yaxley konečně nechal Severuse najíst, ten se pak otočil ke Christiane.

„Půjdeme?" A tak s ulehčením přikývla. Chtěla zmizet ze Siriusova dohledu, jeho pohled jí přímo propaloval.

Ve společenské místnosti bylo pár lidí, většina byla ještě ve Velké síni. Christin by nejraději zalezla do postele a vyspala se z toho všeho. Naštěstí ji paradoxně zachránil Black. Regulus Black, Siriusův mladší bratr. Zběsile mával na Severuse.

„Severusi, Severusi můžeš na chvilku?" Severus se tázavě podíval na Christin.

„Jen běž Seve, já si půjdu lehnout." Usmála se na něj. Severus jí tedy políbil na rozloučenou, popřál dobrou noc a přisedl si k Regulusovi.

Christiane oblečená do noční košilky, připravena ke spánku, se ještě podívala do rozvrhu a v duchu zaúpěla. První dvouhodinovka Obrany proti černé magii s Nebelvírem, další dvouhodinovka bylinkářství taktéž, po obědě mají volitelný předmět Starodávné runy a pak opět dvouhodinovka Přeměňování s nebelvíry. To se má na co těšit.