1. Jednou na Halloween

1.8K 34 0
                                    

2354 slov 

Pán zla přemýšlel. Měl před sebou volbu, které se nemohl nijak vyhnout a v každém případě musel volit moudře. Jeho problém byl prostý. Před dvěma lety bylo vysloveno proroctví, které se ho týkalo. Naštěstí to nebylo nic, co by nečekal. Koneckonců, měl v úmyslu zanechat nepřehlédnutelnou jizvu v historii světa kouzel a tak musel někde na své cestě na nějaké proroctví narazit.

Nebylo to však proroctví samotné, kvůli čemu teď hluboce přemýšlel. Byl to jeho obsah; pouhá představa, že by on, Lord Voldemort, největší čaroděj tohoto století, mohl být přemožen pouhým dítětem. Dítětem, které se narodilo na sklonku sedmého měsíce, dítětem rodičů, kteří se mu třikrát postavili a přesto zůstali naživu, aby o tom mohli vyprávět. K jeho nespokojenosti a částečně taky kvůli předlouhému seznamu jeho nepřátel, jsou kandidáti hned tři.

Narozený jako první, časně ráno 31. července před patnácti měsíci, byl Neville Longbottom, syn Alice a Franka Longbottomových, dvou z nejobávanějších bystrozorů, kteří kdy napadli Smrtijedy. Teprve nedávno mu vzdorovali potřetí a naposledy. Voldemort se při té vzpomínce ušklíbl; Bellatrix byla trochu příliš horlivá, když z těch dvou tahala informace a tak se ti dva ocitli, s trvalými následky po kletbě Cruciatus pod zámkem na psychiatrickém oddělení Nemocnice sv. Munga. To Voldemortovi nahrávalo, protože tak nechali svého syna nechráněného, jen v péči babičky. Najít a zabít toho chlapce by pro Pána zla bylo pouhou rutinou. Ale je Longbottom to dítě, před kterým byl varován?

Jako druhý se narodil Adrian Orion Potter, syn Lily a Jamese Potterových, starší z dvojčat. Přišel na svět jen pár minut před půlnocí posledního července a spolu se svým mladším bratrem byl lepším kandidátem k naplnění proroctví s ohledem na to, že se narodil blíže konci – smrti – sedmého měsíce.

Třetím kandidátem byl nejmladší Potterův dědic, chlapec, který se narodil jen několik sekund před tím, než udeřila půlnoc, jak dodal jeho špeh a blízký přítel Potterových Peter Pettigrew. Dvojčata se tedy narodila mnohem blíže k času určenému proroctvím a navíc – byli nečisté krve, stejně jako Pán zla, přestože to bylo něco, na co chtěl jednou pro vždy zapomenout.

Musel to tedy být jeden z těch dvou. S touto myšlenkou se Lord Voldemort objevil před teoreticky chráněným domem Potterovy rodiny v Godrikově Dole. Jak přiléhavé jméno místa, kde žijí, pomyslel si Pán zla kysele. Rodiče nebyli doma a s dětmi zůstal jen Pettigrew, který je měl hlídat, zatímco byli Potterovi pryč. Co se týče dalších dvou, kteří by mohli ohrozit jeho plány, Peter ho ujistil, že nic nehrozí. Byl úplněk, takže vlkodlak, i se svým přítelem zvěromágem, teď běhal někde venku.

Voldemort prošel skrze silná ochranná kouzla, kterými byl dům chráněn, jakoby ani žádná nebyla. Rozpadla se pod tíhou zrady. U předních dveří ho uvítal Pettigrew. V mysli si udělal poznámku, že tuhle krysu musí v blízké budoucnosti zabít. Nenáviděl zrádce a tento tlustý skrček za chvíli splní svůj účel a už pro něj nebude nijak užitečný. Možná to nechá udělat Bellu, ať si užije trochu zábavy. K smrti nesnáší hlodavce.

„Jsou v druhém patře, můj Pane," řekla krysa s úklonou. Voldemort se ušklíbl.

„V dětském pokoji." Aniž by dal najevo, že ho ještě poslouchá, došel Pán zla ke schodům, jeho černý plášť za ním zlověstně vlál. Zatracená proroctví! Ale tohle by se mohlo stát silou, se kterou by musel v budoucnu počítat. A tomu se muselo zabránit. Dokud je ještě čas.

Dveře do dětského pokoje byly otevřené dokořán, další Červíčkova pozornost. Voldemort vešel dovnitř a zastavil se před dvěma dětskými kolébkami. V nich ležely dvě děti, obě s divoce rozježenými černými vlasy. Voldemort neměl ani tušení, který z nich je který. Na tom ovšem nezáleželo, protože on je klidně zabije oba. Jen pro jistotu.
Stačilo lehké mávnutí hůlky a obě děti byly umlčeny. Voldemort absolutně nesnášel pláč. Odpor k dětskému pláči se v něm vypěstoval v době, kdy žil v sirotčinci. Nepřál si ho slyšet zrovna teď. Dalším ostrým pohybem hůlky vylétli oba chlapci do vzduchu, tváří k němu. Probudili se.

Rodinné Vazby [CZ překlad]Kde žijí příběhy. Začni objevovat