Rodinné Vazby [CZ překlad]

36. Nejhlubší obavy a útoky

3730 slov 

„Mozkomorové," odplivl si Severus a zadíval se do hořícího krbu. „Přísahám, že vždycky, když se otočím zády, je Popletal hloupější a hloupější." Harry jen poslušně přikývl. Nebylo to poprvé, co se Mistr lektvarů rozčiloval nad tím, jakého hlupáka mají za Ministra. Smutné bylo, že nejspíš ani naposledy. V průběhu posledního měsíce se tyto stížnosti staly součástí jejich každodenního života.

Nijak nepomáhal fakt, že Severusova nálada byla pod bodem mrazu od toho kouzelného incidentu, který zahrnoval Siriuse, zelené zbarvení vlasů a neúspěšný žertík, který byl plánovaný na první vyučovací den. Severusovi se podařilo tomu vyhnout jen proto, že Harry slyšel svého kmotra vyprávět o žertíku rozhořčenému Remusovi. Zelenooký čaroděj se hned rozběhl do Severusovy kanceláře, aby ho informoval o tom, co má Tichošlápek v plánu, dřív, než zamíří do sprchy. Sirius byl samozřejmě zklamaný a Severus se po zbytek dne mračil jako bouřkový mrak. Harry se jim oběma smál společně s Nevillem, se kterým se o tajemství podělil.

Neville, jak od něj Harry očekával, se stále víc a víc dostával ze své skořápky, aniž by si to uvědomoval, a díky zelenookému čaroději se stále viditelněji otvíral světu. Harry překvapil sám sebe tím, s jakou lehkostí se mu s Nevillem mluvilo o Severusovi, Minnie, dokonce i Silbreithu a celém svém životě. A poprvé od doby, co si vzpomínal, to nebyl Adrian, komu chtěl říct svoje velké tajemství. Někdy, když ležel v posteli, si přál, aby mohl se svým nejlepším a možná jediným opravdovým přítelem sdílet vše, co se mu honilo hlavou.

Možná právě proto se během jedné říjnové noci rozhodl, že jestli by měl někdy někomu odhalit svoje tajemství, tím někým by měl být Neville. Tajemství znali jinak už jen Severus a Flamelovi, a nikomu z nich by to nevadilo, když už nejednou dokázal, že je opravdovým přítelem.

Během října se také dočkali nejspíš nejzajímavějšího tématu hodiny Obrany proti černé magii, co kdy měli. Bubáci. Harry už o nich samozřejmě slyšel, ale nikdy neměl příležitost se nějakému postavit.

Jako první ze všech šel proti bubákovi Neville. Bubák na sebe vzal podobu jeho samotného, ale s prázdnýma studenýma očima, rezervovaným postojem a prázdným výrazem. Chlapec se zhluboka nadechl a vyslal potřebné kouzlo, načež jeho dvojník zmizel v oblaku bílého kouře. Harry se na něj povzbudivě usmál a jak kolem něj procházel, pošeptal mu, že si promluví později. Pak už se připravil na vlastní souboj.

Popravdě řečeno, byl hodně znepokojený, když se dozvěděl, že bude muset čelit bubákovi. Věděl, co jsou jeho největší strachy – že selže v ochraně svého bratra, ztratí ty, co má rád, že zamrzne v situacích, kdy bude potřeba pohotová reakce. A že jich už bylo.

A pak, jak stál v řadě, se jeho mysl vrátila zpátky ke Quirrelovi a k tomu, co mu udělal. S tím ho roztřásl další strach, který se v sobě snažil pohřbít. Co když se stane mužem, kterého se snaží zastavit? Vrahem?

Ukázalo se ale, že všechny jeho předpoklady byly špatně, protože když se postavil před bubáka, objevil se mozkomor. A i když skončil zamotaný ve svém plášti, teď jasně růžovém a chlupatém, jak ho zasáhlo kouzlo Riddikulus, Harry zůstal zmateně stát. Ze všech věcí, kterých se bál, ho mozkomorové ani nenapadli.

Ještě to odpoledne si Harry promluvil s Nevillem o tom, v co se změnil jeho bubák. Jestli očekával, že se stane něco takového, tak to čekal u sebe, a upřímně řečeno, byl nesmírně zvědavý, co se Nevillovi honilo hlavou, když svému strachu čelil. Odpověď byla odzbrojující a jen ještě víc posílila jejich pouto přátelství.