Rodinné Vazby [CZ překlad]

64. Spád

6290 slov 

Od chvíle, kdy Harry vešel do bludiště, uplynuly tři hodiny, dvacet sedm minut a dvanáct sekund. Severus to věděl přesně. Prožil každou vteřinu, během níž se mu hroutily zdi zabraňující jeho mysli zbláznit se. Zhruba každé dvě minuty se díval na hodinky.

„Severusi, musíš se uklidnit," apelovala na něj Minerva přes svoje brýle. Společně strážili východní stranu bludiště, aby se ujistili, že nedojde k žádnému podvodu nebo sabotáži.

„Jsem naprosto v klidu," odsekl, i když nevěřil ani slovu, stejně jako profesorka Přeměňování. Od začátku úkolu byl v pohotovosti a asi před hodinou se o něj pokoušel infarkt. Když se nad bludištěm objevily červené jiskry, málem zkolaboval. Cítil se provinile za ohromnou úlevu, která ho zaplavila, když z bludiště vynesli Fleur. Dívka byla zraněná a stále v bezvědomí - madam Pomfreyová ji poslala na ošetřovnu, ale odmítala ji vzbudit dřív, než si pořádně prohlédne její zranění. Jinak ale byla v pořádku. A nebyla Harry. To přinejmenším znamenalo, že ten je stále ještě schopný bojovat a s každým dalším krokem se blíží k poháru a konci tohoto nekonečného turnaje.

„Severusi, jestli si vzpomínáš, byl jsi mým studentem. Snadno poznám, když lžeš," trvala na svém Minerva. Severus se pousmál a pokrčil rameny.

„Snažím se přesvědčit sám sebe," přiznal a opět pohledem přejel živý plot.

„Protože vidím, že se ti to nedaří, pokusím se tě zaměstnat," nabídla. Severus se nevesele zasmál.

„Můžeš to zkusit." Jeho oči stále bloudily po živém plotu, jako by se z něj měl Harry každou chvílí vynořit, říct mu, že je v pořádku, a vrátit se ke svému úkolu.

„Ty se o Harryho opravdu bojíš," konstatovala profesorka. Severus se poprvé od začátku úkolu usmál opravdu upřímně.

„Samozřejmě," odpověděl prostě. „Vychoval jsem ho, Minervo," pokračoval. Otočil k ní pohled. „Nemohl bych... nemiloval bych ho víc, kdyby byl mým biologickým synem." Hlavu nebelvírské koleje jako by to prohlášení zaskočilo, pak ale našla svoji rovnováhu.

„Dobře," přikývla rozhodně. „Harry je skvělý mladý muž. Dlouhou dobu jsem si myslela, že bude trpět ve stínu svého bratra. Loni mi samozřejmě dokázal, že se mýlím." Severus nad jejím přiznáním povytáhl obočí. Minerva McGonagallová nebyla ženou, která by plýtvala slovy.

„Nezbývá mi než souhlasit," souhlasil Severus a usmál se - pořád si nezvykl mluvit o Harrym tak otevřeně. „Je to skvělý mladý muž."

„Jak jsem řekla, loni se mé obavy ukázaly jako neopodstatněné," přikývla. „Žádné dítě by se nemělo cítit utlačované, zvlášť když má takový talent," pokračovala. Severus si všiml, že mluví spíš sama k sobě. Přikývl.

Za všechny ty roky v Bradavicích posbíral kousky Minerviny minulosti. Byl poblíž, když její manžel zemřel, a jednou nebo dvakrát mluvil s jejími bratry. Z toho, co slyšel, se zdálo, že měla těžké dětství. Respektoval ji ale natolik, že se na to nikdy nezeptal. Pokud si s ním bude chtít promluvit? Jistě. Když ne, no, taky tak. Severus moc dobře věděl, že by některé věci měly zůstat soukromými, a toho se držel. Jeho vlastní dětství bylo skvělým příkladem.

Objevily se před nimi tribuny, když dokončili sedmé kolo kolem bludiště. Diváci seděli na okrajích svých sedadel, dychtiví vidět, co se děje uvnitř bludiště. Severusovi ne poprvé prolétlo hlavou, kterou brilantní mysl napadlo všechny události skrýt před jejich zraky. Z celého turnaje jen první úkol vycházel vstříc obecenstvu, další dva jim ke zhlédnutí nenabízely téměř nic. Napřed jezero a teď tohle. Druhý úkol byl aspoň omezen časem. Po třech a půl hodinách zírání na bludiště už byl každý trochu paranoidní ohledně toho, co se děje uvnitř. A Mistr lektvarů nejvíc.