Rodinné Vazby [CZ překlad]

74. Poslední dny léta

17 423 slov 

Sebrat se z podlahy Gauntova domů a vrátit se zpátky na Silbreith jim pak nezabralo příliš času. Severus potřeboval několik dokrvujících lektvarů a Harry už na tom místě jednoduše nemohl vydržet. S prstenem bezpečně ukrytým v kapse podepřel svého tátu a společně se přemístili domů. Tam už je čekala Minnie, aby je přivítala. Zbledla, když uviděla svého pána.

„Pan Severus je nemocný?"vykvikla vyděšeně. Mistr lektvarů se unaveně usmál.

„Budu v pořádku, jen potřebuju nějaké dokrvovací lektvary, Minnie, jestli tě můžu poprosit," požádal ji. „A také, prosím, nějakou večeři pro nás všechny do knihovny."

„Samozřejmě, pane Severusi!"

Samotná cesta do knihovny jim trvala déle než obvykle. Profesor nakračoval opatrně a jeho syn ho podpíral stále jaksi omámeně. Minnie už tam na ně čekala s naservírovaným jídlem, u jednoho z talířů byly vyskládané čtyři lahvičky s dokrvujícím lektvarem.

„To bude všechno, Minnie, děkujeme," usmál se na ni Harry.

„A já jsem opravdu v pořádku," dodal Severus, když viděl její ustaraný výraz. „V budoucnu bych asi neměl být tak spontánní, ale brzo budu jako rybička." Minnie se zatvářila poněkud nevěřícně, ale už nic neříkala a odešla z místnosti.

Mistr lektvarů se ještě chvíli s úsměvem díval na místo, kde zmizela, než se otočil ke stolu, nalil si první pohár a opatrně se s ním posadil do křesla, kde ho třesoucíma se rukama pozvedl k ústům.

„Tohle už nikdy nebudeme opakovat," navrhl Neville, než se sesypal na nejbližší gauč. Harry dychtivě přikyvoval, zatímco pozoroval zívajícího Severuse. Musel se ujistit, že opravdu vypije všechny lektvary, které potřebuje.

„Souhlasím," přidala se Ginny, viditelně se otřásla a pevně se objala pažemi. Pak se posadila vedle Nevilla a rozhodně zavrtěla hlavou. Pořád jim zbývalo hodně práce a ona už nechtěla dovolit Tomu Raddleovi, aby řídil její život. Slyšet jeho hlas znovu bylo dobrým nakopnutím, ale tentokrát musela vidět jeho duši mizet. Cítila, jako by za sebou kreslila tlustou čáru, když opouštěla Gauntův dům, jako by zlo, které se jí drželo od událostí v Komnatě, konečně povolilo. Ale dokud Voldemort nebude pryč nadobro, nedojde klidu.

„Tak," promluvil Draco poté, co si dopřáli několik minut ticha, „jeden viteál je pryč."

„Jasně, parto," protřel si Neville unaveně oči. Severus se unaveně usmál a přikývl na souhlas.

„Dva ze šesti," připomněl jim a zavrtěl znechuceně hlavou, čehož okamžitě zalitoval, když mu v hlavě začalo bušit kladivo. Evy si jeho bolesti všimla a soucitně se na něj usmála.

„To nebylo moudré. Žádné rychlé pohyby, dokud lektvar nezačne účinkovat."

Harry se kriticky podíval na množství jídla, které stále zůstávalo na Severusově talíři.

„Tati, měl bys jíst," napomenul ho tónem, který nesnesl odporu. Severus si pobaveně odfrkl a teatrálně si nabral další lžičku.

„Není to moje práce, říkat ti, že máš jíst?"

„Teoreticky ano," připustil Harry, „ale prakticky je Miniina práce říkat to nám oběma. Vzhledem k nedávnému vývoji jsem udělal výjimku. A nevymlouvej se. Jez." Profesor protočil oči v sloup, ale poslechl ho.

„Tak zpátky k viteálům," pobídl je Severus, když dojedl a vypil druhou dávku lektvaru, takže už se mu hlava motala o něco méně.

„Ukázal jste tam určitě nadání k vyslýchání, pane Pottere," řekla Ginny, zatímco si prsty kreslila kolečka na spánky. Harry nad jejím komplimentem jen pokrčil rameny.