Byla jsem doma asi do sedmi minut. Zavřela za sebou vchodové dveře a ucítila vůni maminčiných domácích špaget. Nechci nic říkat, ale má máma dělá vynikající špagety. Zamířila jsem tedy přímo do kuchyně. U stolu seděl táta a hned, jak viděl pohyb, tak se na mě podíval. Usmál se a řekl ,, Ahoj Terezko. Na večeři jsou špagety." ,, Jo ucítila jsem to, jen jak jsem přišla." skočila jsem mu do řeči. Mamka dodala ,, Už se to nese." Posadili jsme se všichni k stolu a začli jíst. Dojedla jsem, dala talíř do dřezu a šla do pokoje. Vzala si pyžamo, které jsem měla pod polštářem a štrádovala si to přímo do koupelny. Když jsem do ní vcházela zařvala jsem ,, Jdu se koupat." bouchla dveřmi a zamkla se. Napustila jsem si vanu s pěnou a vlezla do ní. Ležela jsem v ní a přemýšlela nad věcmi. Nějak tak všeobecně, ale mé myšlenky se zaměřily na toho kluka, který mě má zítra vyzvednout a odvést do Prahy. Začaly mi hlavou proudit otázky. Bude hodný? Jaké bude mít asi oči? A jaké vlasy? Doufám, že ne blond, protože na blonďáčky nejsem. Přemýšlela jsem stále nad ním víc a víc. Musela jsem se zas uklidnit. Nadechla se a potopila jsem se pod vodu. Jediná věc, která mě dokáže na 100% uklidnit, uvolnit, cítit bezpečí, volnost. Veliké ticho, které přerušuje jen moje pravidelné bití srdce. Miluju ten pocit, ten zvuk, ale moje plíce to už nevydržely a já se musela vynořit. Umyla jsem si hlavu a tělo. Vylezla jsem, převlékla se, vyfoukala fénem vlasy, umyla zuby a šla zpátky do pokoje. Sedla si na postel, vzala mobil do ruky a projížděla sociální sítě. Poslední jsem se dívala na instagram. Projížděla InstaDays a fotky. Narazila jsem na Pavlíka, který tam dal fotku ještě s dvěmi dalšími kluky a popisek byl ,, Chystáme věci na Silvestra." Pousmála jsem se a dala tomu srdíčko. Ještě jsem si nastavila budík na 9 hodin a vypla mobil. Dala ho pod polštář a snažila se usnout. Po chvíli, co jsem se už propadala do spánku mi zabrněl mobil, protože mám vyplý zvuk. Psal Pavel.
P: ,, Srdíčko jo?"
J: ,, Jaké srdíčko?"
Poslal mi screen fotky, kterou dával na instagram a pod ní bylo, že se mi to líbí.
J: ,, Nemůžu dát? Pěkná fotka ne?"
P: ,, Kdo je na ni nejpěknější? "
Dělá si prdel? Nemůžu jen tak?
J: ,, Nikdo."
P: ,, Terkoo...já to tak nemyslel."
Jen jsem si to zobrazila a nechtěla mu už psát, ale on ještě psal dál.
P: ,, Mimochodem ten co je po boji pravici tě zítra dopoledne vyzvedne. Ještě mu musím napsat v kolik se pro tebe staví. Bydlíš pořád v Brně ne?"
J: ,, Jo bydlím. Stále v tom stejném baráku."
P: ,, Hned mu to řeknu ať nezapomenu."
J: ,, Oukej. Jdu už spát. Dobrou."
P: ,, Dobře, dobrou."
Chtěla jsem už konečně ten mobil vypnout, ale najednou se mi z hlavy vynořilo ať se na toho kluka podivám. Jak vypadá. Byl menší než Pavel. Měl tmavě hnědé oči a i vlasy. Jeho úsměv byl mírný, spokojený. Usmála jsem se. Aspoň, že to není blonďák. Byl i v označených na fotce, tak jsem to rozklikla. Jmenoval se Baxtrix, tedy pravým jménem Štěpán. Projížděla jsem jeho fotky. Takže taky "jůtuber" a usmála se ,, Pěkné, pěkné." šeptla jsem si sama pro sebe. Vypla KONEČNĚ mobil a šla spát.
Ráno
Budík mi začal zvonit. Já po něm sáhla pod polštář a vypla ho. Vyskočila jsem z postele a šla hned dolů. Nikde nikdo. Rodiče v neděli rádi pospávají. Udělala jsem si čaj, protože jsem na kafe neměla chuť. Vzala si bábovku, co udělala ještě včera mamka.
Po snídani
Vešla jsem do pokoje a začala se oblékat. Neměla jsem ponětí v kolik tu tak může pro mě být. V koupelně jsem ze sebe udělala člověka. Moc se nemaluju, takže jen řasenka. Šla jsem zpátky do pokoje a vzala mobil do ruky. 2 nepřečtené zprávy.
P: ,, Ahoj Terko. Kámoš pro tebe přijede okolo 10:30. Jen ať víš."
P: ,, Bude mít tmavé auto."
J: ,, Čauky. Jo dobře budu nachystaná čekat."
Ještě jsem si do kabely dala hřeben, kartáček a řasenku. Zapla kabelu a chytla jí do pravé ruky. Levou jsem si držela mobil a ještě přibrala sluchátka. Kabelu jsem si dala vedle hlavních dveří, obula se vzala si bundu, do které jsem si strčila sluchátka a podívala se na mobil kolik je hodin. Bylo 10:32 a on nikde. Najednou jsem uslyšela auto. Šla jsem se podívat přes okno, které bylo vedle dveří. U našeho baráku stálo tmavé auto a vystoupil z něj on. Štěpán, ten, který mě má vyzvednout. Otevřela jsem dveře a vyšla i s kabelou v ruce. Jak uviděl, že vychazím zastavil se a já k němu došla. ,, Ahoj." pozdravila jsem ho, jako bych ho znala dlouho. ,, Ahoj." odpověděl na zpět. ,, Můžu? Dám ti to do kufru." ,, Ano'' odpověděla jsem mu mile a usmála se na něj. Sedli jsem si do auta a bylo na chvíli ticho. Jak startoval otočila jsem se na něho, natáhla ruku a řekla ,, Jinak ja jsem Terka." podíval se do mých zeleno-hnědých očí, pak na mou ruku a potřásl si se mnou. ,, Štěpán." Řekl sebevědomě. Já se otočila, abych si zapla pás. A on ještě dodal ,, Si připravená na cestu do Prahy?"
