,,Večeře!" ozvalo se shora. Štěpán se ode mě odtáhl a posadil se. Udělala jsem to samé a prohrábla si vlasy. ,,Jdeme?" řekl po chvíli. Kývla jsem a zvedla se. Došli jsme do kuchyně, kde už seděla jeho maminka s připravenou večeři. ,,Doufám, že jíš vaječinu." Usmála jsem se na ni a odvětila jednoduše ,,Ano." Usedli jsme a začli jíst. Donesla nám ještě teplý ovocný čaj. ,,Budeš tady i spát?" podívala jsem se na ni překvapeným pohledem ,,Jen ať vím, jestli mám povléct peřinu a polštář." Svůj pohled jsem obrátila do talíře ,,Ne nebudu. Musím mamce doma pomoct, protože za dva dny mám narozeniny a už dělá dort. Slíbila jsem jí to." ,,Ano chápu."
Po večeři
Pomohla jsem sklidit mamince od Štěpána špinavé nádobí do myčky. Štěpán zrovna začal natáčet video, ale já mu do toho vlezla. ,,Štěpáne? Odvezl bys mě už domů?",,Samozřejmě," Zvedl se a přistoupil ke mně ,,ale budeš mi tu chybět." Začala jsem si hrát s jeho rukou ,,To vydržíš." a pustila mu ji. Vyšli jsme schody a mířili ke vchodovým dveřím. ,,Děkuji za večeři byla výborná!" Trochu jsem zvýšila hlas na zdůraznění věty. Maminka přiběhla z obýváku a dodala ,,Nemáš vůbec zač Terezko. Zase se někdy stav." Rozloučila jsem se s ní a vyšli jsme ven z domu. Štěpán přidal do kroku, aby mi otevřel dveře od auta. ,,Prosím." řekl pobaveným hlasem. ,,Děkuji." odpověděla jsem egoistickým tónem a nasedla. Rozjeli jsme se a já zanedlouho ucítila jeho ruku na mém stehnu. Mým tělem proběhla malá husina. Jenom jsem se usmála a užívala si jeho přítomnost. Po chvíli jí ale sundal, protože musel přeřadit. Za celou cestu jsme toho moc nenamluvili. ,,Tak jsme tu." řekl smutným hlasem. ,,Snad ti nebudu chybět." Jen se na mě podíval smutným výrazem. Políbila jsem ho na rozloučenou a vystoupila z auta. Přistoupila jsem ke dveřím a otočila se na Štěpána. Musela jsem ho ještě naposled vidět. Zavírala jsem dveře, když v tom přiběhla máma ,,Kde si byla? Víš kolik je hodin? Proč jsi nezavolala?" Otočila jsem se na ni. Mám ji lhát, že jsem byla u Štěpána? Nemůžu ji lhát. ,,Byla jsem u Štěpána." a odvrátila jsem svůj pohled vedle ní na zem. Byla..ani nevím, co si teď o mně myslela. Mamka totiž neví o tom, že jsem se s Matějem pohádala. Myslí si, že s ním pořád jsem. ,,Jedla jsi aspoň?" změnila téma. ,,Ano," sundávala jsem si mikinu ,,jdu si už lehnout. Dobrou." ,,Dobrou." odpověděla a já odešla nahoru.
Temná ulička, na kterou si dobře pamatuji. ,,Hej holčičko." zdrhej! ,,Neboj se, já ti neublížím." ,,Ne! Nechte mě být!" Utíkala jsem do podchodu. Vyběhla nahoru, kde jsem se najednou ocitla v Brně a vedle mě stál Matěj. ,,Lásko! Tak moc si mi chyběla." Vystrašeně jsem ho projela pohledem. Byl opilý. ,,Broučku, pojď ke mně!" odtrhla jsem se z jeho objetí. ,,Ne! Nech mě." Jeho grimas se změnil na naštvaného hajzla. ,,Chci si zajebat. Vždyť tě miluju." řekl chladným tónem až mi přejel mráz po zádech. Začala jsem utíkat. ,,Ty kurvo stůj!"
Probudila jsem se celá zpocená, srdce mi neskutečně rychle bilo a po tváří mi pomalinku stékaly slzy. Proč se mi to zdálo? Proč se mi vybavili zrovna ti dva? Zašla jsem si dolů pro pití. Sedla jsem si s ním na postel a podívala se na mobil. Teprve 02:17 ? Měla jsem zprávu od Štěpána, která mi přišla už před čtyřmi hodinami.
Š: ,,Musíš zase někdy přijít, protože teď o tobě moje máma pořád básní."
J: ,,Přijdu ráda a ne jen za ní...."
Š: ,,Jakto, že nespinkáš?"
J: ,,Měla jsem žízeň, tak jsem si zašla pro vodu."
Š: ,,Dobře. Mám to brát, jako nějaký návrh?"
J: ,,Uvidíme, ale už zase půjdu jsem ospalá."
Š: ,,Jasně! Ať jsi vyspaná. Dobrou noc a hezké sny."
J: ,,Dobrou noc a tobě taky!"
