Brněla mi hlava, jako kdyby mi měla každou chvíli vybouchnout. Jemně jsem si ruku přitiskla ke své hlavě a po chvíli sní sjela trochu níž a protřela si oči. Otočila jsem se na levý bok. Ležel tam Štěpán. Zády ke mě. Přikrytý do půlky pasu. Nevěřila jsem, co jsem to udělala. Vzalo mě to. Začala jsem se jemně klepat. Vzala si svoje oblečení, které bylo skoro všude po pokoji. Navlíkla jsem ho na sebe. Rozbrečela jsem se, hned jsem si zakryla pusu rukou. Vyšla jsem potichu z pokoje, zavřela dveře. Bylo všude ticho. Odkryla jsem si pusu a začala rychleji, ale přesto potichu dýchat. Šla jsem dolů ze schodů s myšlenkou v hlavě "Vem si věci a radši vypadni". Měla jsem namířeno do obývaku. Vzala si svou kabelu. Jenže, když jsem se otočila všimla jsem si Radka, který seděl v kuchyni u stolu. Díval se celou tu dobu na mě. Najednou jsem nic nemohla udělat. Sledoval mě svým pohledem přímo do mých očích. Jediné, co dělalo na mém těle pohyb. Byly kapky slz, které mi stékaly po tváří. ,,Stalo se něco?" vyřkl ze svých úst a já si vzpomněla na dnešní noc a na jeden večer v Praze. Začala jsem brečet ještě víc. Sklonila jsem hlavu dolů a dívala se na své ruce, které držely kabelu. Prudce se zvedl ze židle a rychle kráčel ke mě. ,,Terez co se ti stalo?" na takovéhle otázky se rozbrečím ještě víc. ,,Notaak." nejistě mě obejmul, ale já stále držela svou kabelu. Vyčítala jsem si to, celý ten včerejšek. Najednou se na schodech objevil Pavel. ,,Co je?" řekl ještě přiospalým hlasem. Když mě spatřil, sešel schody. Radek se ode mě odlepil a nechal Pavla, aby se ke mě přiblížil on. Jak stál přede mnou pustila jsem kabelu a narovnala se. Dívala jsem se na něj tím pohledem, který znal jen on. Byl to pohled strachu, beznaděje. Přitiskl si mě k sobě. Obmotala jsem mu své ruce kolem hrudi a hlavu zaryla do jeho důlku na rameni. Hladil mě po vlasech. Naklonila jsem se k jeho uchu a pošeptala rozstřaslým hlasem ,,Chci pryč. Prosím." pak jsem se zase rozbrečela. Odstrčil mě od sebe a dodal ,,Dobře obleču se a pojedeme aute.." ,,Ne to nejde. Pil jsi včera hodně. Nechci o někoho jako jsi ty riskovat." pousmál se nad tou větou a zeptal se ,,Vlak?" ,,Jo." špitla jsem. Dobře, tak dej mi minutku. Vyběhl po schodech nahoru a zašel do svého pokoje. Radek stál opodál s rukama v kříží na hrudi. Koukla jsem se na něho. Vypadal ustaraně, ale usmál se na mě, aby to zamaskoval. Pavel se objevil na schodech a jemně mi přikázal ,,Jdeme." Vzala jsem si kabelu a vydala se k hlavním dveřím. Radek nás doprovodil. Když jsme byli na odchodu rozloučila jsem se s ním. ,,Tak ahoj Ráďo." ,,Ahoj Terko. Určitě se někdy zastav!" věnoval mi úsměv, který po chvíli zmizel za dveřmi. Vyšli jsme na ulici ,,Dej. Vezmu ti to." řekl Pavel a natáhl ruku k té mé, ve které jsem pevně svírala kabelu. Podala jsem mu ji bez sebemenšího slova. Došli jsme na vlakáč. Měli jsme ještě patnáct minut, než to mělo přijet. Sedli jsme si na lavičku, co byla trochu stranou. ,,Terez, co se stalo?" Dívala jsem se před sebe. Nevěděla jsem, jak začít. ,,Ty víš, co se mi stalo v té Praze. Od té doby...jsem měla sice vztah, ale bála jsem se. Nevím čeho, nevím, co to včera bylo. Prostě byl nějak jinačí, výjimečný, záhadný. Mám velký strach, že se mi to stane znovu, ale s ním jsem se najednou přestala bát. Byla jsem i opilá..já prostě nevím." Chvíli byl ticho, ale po chvíli si zeptal ,,S kým ses nebála?" ,,Se Štěpánem." podívala jsem se mu do oči, po chvíli jsem zrak obrátila před sebe a slzy se mi zase valily do oči. Objal mě z boku a já jen dala hlavu na tu jeho. Seděli jsme tiše až do příjezdu vlaku. Odprovodil mě až k němu. Když jsem nastoupila zeptal se mě ,,Mám mu to nějak vysvětlit? Říct?" ,,Já nevím." dveře se zavřely a já se pomalu začala rozjíždět. Sedla jsem si do kupé dala si sluchátka do mobilu, pustila písničky a poslouchala celou cestu.
