,,Počkej!" ,,Ne!" ,,Říkám kurwa počkej!" ,,Ne! Nebudu na nic čekat, jdu, měj se!" práskla jsem jeho dveřmi a rozeběhla se po tmavé ulici. Zase jsem cítila tu ukrutnou bolest v mé hrudi. Myslela jsem, že mi srdce exploduje každou chvíli. Neměla jsem v sobě už žádnou sílu, žádnou vůli se dál pohnout. Svalila jsem se na své kolena a dlaněmi se dotýkala chladného asfaltu. Oči jsem měla plné slz, přes které jsem neviděla. Slyšela jsem jen, jak jede nějaké auto. Bylo mi to jedno, jestli mě zajede, jestli umřu. Zvuk motoru se blížil stále blíž a blíž. Najednou ale utichl a já uslyšela bouchnutí dveřmi. ,,Terko?" ,,Nech mě být. Nedožaduju od nikoho pomoci." ,,Co se stalo?" ,,Štěpáne nech mě!" vykřikla jsem a rozbrečela se ještě víc a hlasitěji. Ucítila jsem mírné chlazení na rukou. Mrkla jsem silně, abych viděla trochu lépe. Byly to bílé kousky, sníh. Jeho ruce se dotly mých ramen, za které mě povytáhl, abych se postavila. Když jsem stála, otočila jsem se k němu a hlavu zarazila do jeho hrudi. Ruce jsem měla v pěst svisle zpuštěné vedle mého těla. Byla jsem naštvaná na Matěje, na sebe. Rukou mi sjel od hlavy až k zádům. ,,Pojď." zašeptal mi a vedl k autu. Nastoupila jsem a hned se začala dívat z okna. Nasedl též a rozjel se. Bylo strašné ticho. Venku byla tma. Nic nešlo vidět, i přesto jsem se z okna dívala. Dívala jsem se na sebe v odrazu. Vlasy rozcuchané, řasenka po obličeji i oblečelní. Oči, které vypovídaly za vše. ,,Zavezu tě domů, dobře?" řekl váhavým hlasem. ,,Nechci domů, chci pryč, pryč odtud!" odpověděla jsem ubrečeným hlasem. Jen mlčel a po chvíli vyjížděl nějaký kopec. Dívala jsem se před sebe. Viděla jsem jen rozbitou cestu, kterou lemovaly stromy, jak listnaté, tak i jehličnaté. Najednou nebylo nic, jen tmavá cesta. Otočila jsem se na něho a koutkem oka uviděla něco zářit přede mnou. Hned jsem se otočila zpátky. Bylo to celé město, které zářilo. Najednou Štěpán zastavil a vystoupil. Šel směrem k tomu světlu. Vystoupila jsem a běžela hned za ním. Utírala jsem si přitom slzy, které mi stále stékaly po obličeji. Zastavil se a otočil se na mě. Když mě viděl, že jdu za ním otočil se zpátky. Přibližovala jsem se k němu. Záře stále sílila a já viděla město lépe a lépe. V jeho září se lemovala i lavička opodál. Byli jsme na nějaké hoře, nebo, co to bylo. Stála jsem kousek od kraje, pod kterým se rozplývalo celé město. Štěpán stál vedle mě. Chytl mě za ruku a otočil se na mě. Udělala jsem to samé. ,,Co se ti stalo? Mám pocit, jako by tě ten kluk ničil, užíral, zabíjel." Podívala jsem se zpět na svit města ,,Ničí mě. Říká, jak mě miluje, že jsem jeho vše," zhluboka jsem se nadechla ,,ale nejsem. Vidím ho venku s jinou, vidím, jak mi lže do očí. Nemiluje mě. Miluje tu zasranou hru. Říká, že jsem jeho jediná, ta milovaná, ale nejsem. Je to ta zkurvená hra, kterou tak miluje. Nemá na mě čas kvůli ní." vytrhla jsem se mu z jeho ruky a spadla na zem, na kolena. ,,On ani neví, jak mě užírá, jak mě ta hra sere." křičela jsem. Klekl si vedle mě ,,Terez, nech ho jít, nech ho. Vždyť máš na lepšího. Vím, že je těžké opustit někoho koho tak moc miluješ, ale je to tak." Rukou jsem si dala vlasy, které mi padaly do obličeje za ucho. ,,Už ho nemiluji, už dávno ne, jenom se přemlouvám, že to bude mezi námi lepší, že se to napraví." Jeho ruce lemovaly mé ramena, za které si mě přitáhl k sobě. ,,Už to bude dobrý, slibuji." Jenom jsem ho více stiskla a na souhlas kývla. ,,Notak, podívej se na mě, usměj se. Chci se taky usmát, ale né sám." ,,Ne!" odpověděla jsem mu. ,,Proč ne?" řekl zklamaným hlasem. ,,Protože tvý oči jsou jako dvě tůně, tak hluboký, že se bojím, že když se do nich ponořím, už nikdy nevyplavu ven. A tvůj úsměv, před ním samo slunce bledne závisti a odmítá vyjít z podmarků, protože ví, že nezáří ani způlky tak jasně." Mírně jsem se od něho odtrhla a zvedla hlavu. Jeho pohled visel na mě. Vypadal, jak by mu došel dech. Měl bledou tvář, na které se začal dělat malý úsměv. Pousmála jsem se též. ,,Terko j.." vletěla jsem mu do toho ,,Nic neříkej, prosím."
Tak jo :D Další díl je tady, omlouvám se, že před tím nevyšel, ale každý má i jiné starosti.😄
