Otevřela jsem oči a viděla jenom bílou barvu. Strop. Zrak jsem přesunula na můj mobil, který se nějak dostal vedle mě. Bylo teprve osm ráno a já už byla vzhůru. Chtěla jsem ještě spát, ale převalovala jsem se z jedné strany na druhou a nešlo mi usnout. Sedla jsem si na postel a promnula si oči. Najednou mi zabrněl mobil. Odemkla jsem ho a na mě vyskočila zpráva z messengeru.
N: ,,Terezkoooooo! Dnes ti je 20! OMG, jak to rychle utíká. Jsem strašně ráda, že jsem tě potkala! Hlavně si dnes svůj den užij! Ráda bych dnes s tebou šla ven, ale jsme u babičky. Je jí nějak blbě a my jsme jediní, kdo se o ní postará."
J: ,,Nikolko! Děkuji moc! Chápu, tak hlavně ať se co nejdřív uzdraví! A ano, určitě zajdeme."
Vlasy, které mi padaly do očí jsem si dala za uši a vstala. Mé vyhřáté nohy z peřiny se dotkly chladné podlahy a mnou proběhla husí kůže. Otevřela jsem dveře a uslyšela dole v obýváku hlasy. Sešla jsem schody a vešla za hlasy do obýváku. Seděla tam mamka, taťka a brácha, kteří zmlkli a podívali se na mě. Najednou vstali a šli směrem ke mně. Mamka mě obešla a šla do kuchyně. Zatím mi Ondra vzal ruku a stishl jí do té své. ,,Takže Terezo. Přeji ti vše nejlepší k tvým 20tým narozeninám. Hodně štěstí, zdraví a lásky." ,,Děkuji." odpověděla jsem mu a objala ho. Přišel na řadu táta, který měl levou ruku za zádami. ,,Terezko. Všechno nejlepší! Hodně zdraví, lásky a ať tě ten tvůj kamarád nezlobí." ,,Jaký kamarád?" Vmísil se do toho Ondřej. ,,Žádný." štěkla jsem po něm a začala se opět věnovat tátovi, který mi svou levou rukou mával před obličejem. Držel v ní klíčky od auta. ,,Co-cože?" vykoktala jsem ze sebe a on na to jen přikývl. ,,Terez." ozvalo se mi za zády a já se hned otočila. Stála tam mamka s krásným čokoládovojahodovým dortem. Přistoupila ke mně a ruku mi jemně ovinula tou svojí. ,,Zlatíčko naše. Je už z tebe dospěla žena. Uteklo to tak rychle. Byla si ještě před chvilkou malinká holčička, která se na celý svět usmívala svým sladkým úsměvem bez zubů." rozplakala se. ,,Mami. Děkuji moc, za všechno." obejmula jsem jí a ona mi opětovala své obejmutí. Přesunuli jsme se na dort, na kterém bylo jahodama poskládané číslo 20. Celý obvod dortu ozdobovaly hořící svíčky, které jsem sfoukla. Mamka poté rozkrojila dort a každému dala po kousku na talíř. Krásná snídaně.
Pouklízela jsem s mamkou nádobí po snídani a šla ke schodům. Zazvonil zvonek od dveří a já, jako ta nejblíž k nim jsem je musela otevřít. Trochu jsem se upravila v zrcadle, které máme vedle věšáku. Otevřela jsem dveře, ve kterých stál Štěpán. ,,Štěpáne?" skočila jsem mu kolem krku a pevně jsem ho sevřela. ,,Ahoj!" pozdravil mě a políbil na čelo. ,,Co tady děláš?" zeptala jsem se ho, jako bych vůbec nevěděla. ,,Přišel jsem ti popřát a dát dárek." řekl klidným a sebevědomým hlasem. Po popřání mi vrazil do ruky taštičku, ve které jsem zahlédla jen krabičku. ,,Otevři to až u sebe v pokoji." dořekl a pousmál se. Já jen kývla na souhlas a usmála se taky. ,,Tak zatím ahoj." ,,Ahoj" odpověděla jsem mu. Když jsem vycházela schody uvědomila jsem si, že řekl ,,Zatím." proč zatím? Zrychlila jsem svůj krok. Byla jsem v pokoji a sedla jsem si na židli, která byla pokrytá mým oblečením. Otevřela jsem taštičku a vyndala z ní krabičku a dopis. Přečetla jsem si nejdřív dopis, ve kterém bylo: ,,Doufám, že se ti to bude líbit. Jinak si pro tebe příjdu v šest, tak buď nachystaná." Co? Proč? Neváhala jsem a otevřela krabičku, ve které byl řetízek, na kterém vysely písmenka. Skládaly se z T, E, R, E, Z, K, A. Dávalo to dohromady mé jméno. Bylo to hodně roztomilé. Stále mi vrtalo hlavou, co v šest hodin. Bude to asi součástí dárku. Vysvětlovala jsem sama sobě v hlavě. Řetízek jsem si hned dala na krk a lehla si zpátky do postele. Za tu dobu mi přišly na mobil zprávy z messenger a Facebook a milion upozornění, že mi přál na mou stránku. Takže jsem měla co dělat, abych odepsala a poděkovala všem.
