YOUTUBE není nic pro MĚ (Dokončeno)

Tak si to užíjte.

OK, teď jsem dostala geniální nápad a Musím se s vámi o něj podělit. 😂 pak nwm.
*** ráno ***
Probudil mě nějaký rámus.
Vztala jsem a šla se podívat co se děje. Hned jak jsem stoupla do prostřed obýváku, tak kolem mě proletěl Matúš. "Co to.." řekla jsem než vyběhl Peter z kuchyně s úplně bílou hlavou. Než jsem se stačila pořádně rozkoukat tak jsem na hlavě ucítila tupou bolest. Všude byla mouka. "Ty idiote!" křikli jsme na ráz s Peterem. Matúš se hlasitě smál. Ok, dneska ho asi zabiju. "Jdu si to umýt.." povzdychl si Peter. "Ani náhodou!" křikla jsem. Peter se na mě zmateně podíval. "Pokud se toho co máš na hlavě, dotkneš vodou tak to těsto co tam pak budeš mít nesundáš nikdy!" řekla jsem lehce pobaveně. "Aha.. A jak teda?" zeptal se Peter. "To musíme vyfénovat"povdychla jsem si a rozešla se směr Peterova koupelna.
***po dlooouhém fénování***
Zrovna jsem procházela kolem Matúšova pokoje. "Tohle jsi po..!"zasekla jsem se. "Proč si balíš?" řekla jsem smutně. "My zítra odjíždíme do Ameriky"řekl smutně Matúš. "Kdo my?"zeptala jsem se trochu naštvaně. "Ja a Peter".,Najednou mě ze zadu někdo obejmul. "Promiň že jsme ti to neřekly.."řekl smutně Peter. "A na jak dlouho?" "Na měsíc.."
*** další den na letišti***
"Slib mi že se v pohodě vrátíte" řekla jsem a stiskla jsem mu víc ruku. "Neboj" řekl. "Nezapomenete na mě?"řekla jsem smutně. "To ani nepůjde, je to jen měsíc" uchechtl se. "Budeš mi volat?" zeptala jsem se. "Neboj" řekl.
"Musíte tam jet?". "Ano". "Proč mi dáváš pouze takové chabé odpovědi?" "Mám co dělat abych se nerozplakal. Sice to bude jen měsíc ale i tak mi budeš chybět.."řekl.

*** o půl hodiny později***
Někdo mi zakril oči. "Ťuk Ťuk" řekl neznámí. "Kdo tam?"řekla jsem dětinsky pořád se zakritými oči. "Láska tvého života" řekl neznámí. "Pizza mluvit neumí a Calum Hood bohužel asi taky nejsi takže.." "To jsi mě teda urazila!" řekl hlasitěji Vít a stoupl si přede mě. "Sorry jako" řekla jsem ironicky a zasmála se. Hned se ke mě Vít přidal. "Kam jdeš?" usmál se na mě. "Domů" uchechtla jsem se. "Můžu s tebou?" řekl jako malý klučina. "Jasně" zasmála jsem se.
***u Anet doma***
"Dáš si něco?" usmála jsem se na Víta. "Máš nějakej džus?" úsměv mi opětoval. "Podívám se.." řekla jsem a otočila se do ledničky. "Bohužel ne, ale máme tu minerálku" řekla jsem smutně. "Tak tu minerálku prosím" uchechtl se Vít.
(Jsem jediná komu přijde že se tak Vít doopravdy nechová? Sorry jako, ale já totálně nevím jak to mám napsat aby to na něj sedělo, tak si když tak představte že je to jinej Vít :D)
Musela jsem se tomu usmát. Nalila jsem minerálku do skleniček a dala je na stůl.
Vít se koukal do telefonu. Usrkla jsem si ze své skleničky se sladkým bublinkovým nápojem. "Anet?" zeptal se trochu sekavě Vít. "Ano?" trochu jsem ho napodobyla a zasmála se. "Nepojedem na výlet?" zeptal se s trochou smíchu. "Na jakej?" zeptala jsem se se smíchem. "asi na tři týdny..."řekl nejistě."To by bylo super! Kdy jedem?! A kam pojedem?!" křikla jsem vesele. Nechápavě se na mě Vít usmál. "Ehm.. Jedem za 2 hodiny. Kamarád pro nás přijede dodávkou. Pojedeme do takové větší modernější chaty uprostřed lesa." řekl. "Nevěřil jsem že budeš hned souhlasit"dodal. "Neměla bych?" "nebudeme tam sami" "a to něčemu vadí? "Ne". Vztala jsem. "Pomůžeš mi zabalit kufr?"
"Jasně" zářivě se na mě usmál a Vydal se za mnou.

Omgg kam asi pojedou? A s kým tam budou? Omgg tak ráda bych vám to řekla ale pak by to nebylo takové překvapení :3 ale někteří z vás mě začnou uctívat! Ale upozorňují.. Čekejte tak 12 kapitol. Pak to ukončím + epilog. Ano, i tahle knížka bude mít konec. Jste nečekaly Coo? :D