YOUTUBE není nic pro MĚ (Dokončeno)

Nechápu co tě to napadlo

***pohled Petera***
Slyšel jsem hlasité bouchnutí hlavními dveřmi.
"Jsme tu!" křikl retardovaně Martin.
"A budeme mít pizzu!" křikl nadšeně Matůš.
Vyšli jsme s Anet z pokoje. Šlo vidět že jsme úplně zničení. "Stalo se něco?" zeptal se zmateně Matúš.
"J-jo" řekla rozklepaně Anet.
"Vadim jel do nemocnice" dodal jsem, ale zlomil se mi hlas.
"Bože a co se stalo?!" křikl úplně rozhozený Matúš.
"On se žezal" řekl jsem potichu.
"A proč ku*va?!" úplně vyjekl Matůš a balil si věci na cestu.
"K-k-kvůli mě" rozplakala se Anet.
"Ale to není pravda" obejmul jsem ji.
"No... Tak jedem" řekl né moc nadšeně Matůš. Všichni jsme se naskládaly do auta a jeli sme směr nemocnice.

***pohled Anet***

Hned jak sme zastavily tak jsem vyběhla z auta a běžela k recepci. Martin s Peterem běželi hned za mnou. Hned jak jsem doběhla k recepci tak jsem vyhrkla na blonďatou,přemalovanou, a určitě šíleně chytrou sestřičku "kde je Vadim Tkačenko?"(nemám nic proti blondýnám , ale snad víte jaké tip blondýna myslím) "Cože? Ještě jednou prosím!" řekla namyšleným hlasem blondýna. "Na jakém pokoji je Vadim Tkačenko prosím" řekla jsem, ale to už jsem fakt zuřila. "Aha, vy myslíte toho kulíška že?" zasmála se zasněně. "Tak ten je na pokoji číslo 34" usmála se falešně , a podívala se zamilovaně na Petera. Chtělo se mi z ní zvracet. Chytla jsem Petera za ruku a šli jsme, protože fak nestojím o to aby ještě byla např. U nás v chatě.

***pohled Petera***

Anet mě chytla za ruku a šli jsme k pokoji číslo 34. Anet chvíli stála jen tak před dveřmi a chtěla chytnout kliku, ale asi na to neměla odvahu tak jsem dveře otevřel za ní. Naskytl se mi pohled na dvě postele. Na jedné byl probouzící se Vadim a na druhé byl kluk se... Zelenými vlasy? To je Honza! (MenT) Chudák měl tak poničenou tvář že to nešlo ani poznat.
"Jé čau Petere!" křikl na mě. "Ahoj Honzo!" řekl jsem. Pomalu jsem přišel k probouzícímu se Vadimovi.
"K-k-kde to jsem?" zeptal se. Anet mu hned dala facku. "Ooo" zasmál se Honza. Anet si ho nevšímala. "Děláš si ze mě srandu Vadime?! Jsi v nemocnici! Proč asi?!" lehce na něj křičela Anet. Vadim se podíval na svoje ruce. "Doprdele, já to fakt udělal?"šeptl si pro sebe Vadim.

***pohled Vadima***
Pane bože já jsem debil. Podíval jsem se na peřinu kterou jsem byl zakrytí.
Začaly na ní padal kapky. Slzy. Podívala jsem se na Anet. Brečela. A to kvůli mě. Jsem takovej debil. Najednou se do pokoje vřítil Martin s...

Koneec! Tak co ? Kdo přišel s Martinem? Pište mi to do komentářů! :) Skusí dneska napsat ještě jeden díl :)

•••Ancenie••• :)