YOUTUBE není nic pro MĚ (Dokončeno)

Procházka

***pohled Anet***
"Jdu se projít" usmála jsem se na Sandru. "Ach, dobře. Ale až se budeš blížit k pláži tak se okamžitě vrať. Je to tam moc nebezpečné," řekla s úsměvem Sandra. "Tady je pláž?!" vykřikla jsem s nadšením. "Ano, ale půjdeme tam až se situace uklidní, dobře?" usmála se na mě. Kývla jsem když jsem si obouvala boty. "Ahooj!" křikla jsem ještě do domu a odešla jsem.
***pohled Davida***
Kurva. Kurva. Kurvaa. Musím okamžitě zavolat Vadimovy. Jsme v prdely.
***pohled Vadima***
Nevím co to do mě vjelo. Miluju ji. Vždy jsem ji svým způsobem miloval.. Ach bože, jsem takovej kretén. Musím se okamžitě vrátit domů a omluvit se jí. Najednou mi někdo začal volat. David.
"Haló?"
"No Vadime?! Kde kurva jsi? Kolem v lese je asi 5 Tomasových poskoků. Okamžitě se sem vrať!" řval do telefonu David. Přidal jsem do kroku. " Jsou všichni doma?" řekl jsem. "Jo, pojď" řekl a zavěsil. Rozběhl jsem se domů. Za 2 minuty jsem tam byl.

Sandra se na mě ani neusmála. Chápu jí. S Anet si hodně padly do oka. Povzdychl jsem si. "Kde je Anet?" řekl jsem klidně. "Šla se projít" řekla Sandra se stejným klidem. "Cože?!" zařval jsem. Bála se mě. Okamžitě jsem se otočil. Vzal jsem z poličky nad věšákem zbraň, a vyběhl jsem ven. Slyšel jsem vzlyky. Byla to Anet. Moc se teda projít nešla, jelikož byla hned za barákem. "Anet?" řekl jsem jemně. "P-promiň Vadime" zavzlykala a podívala se na mě. Probohaa. Nekoukej na mě tak. Obejmul jsem ji. Konečně. "Jsem tu jen na obtíž" vzlykla mi do ramene. Měl jsem celou dobu zavřené oči. "Tak té obtíže Vadima zbavíme Ne?" řekl někdo. Ani jsem nestihl otevřít oči a ucítil jsem tupou bolest na hlavě. Omdlel jsem.

***po probuzení***

Byl jsem v nějaké místnosti. Vedle mě vzlykala Anet. Uff. Nic se jí nestalo. Doufám. "Anet?" Zeptal jsem se.
"V-váďo?"šeptla. Byly jsme přivázání k néjakému tlustému sloupu. Seděli jsme skoro vedle sebe. Podíval jsem se jí do očí. Viděl jsem jen smutek. Bolest naštěstí ne. Usmál jsem se na ni. Prosím ať nebrečí.

Najednou někdo otevřel dveře o kterých jsem ani nevěděl že tam jsou. Byl to samotný Tomas. "Šípková růženka se probudila?" Udiveně se na mě koukl. Zavrčel jsem a on se jen zasmál. Čupnul si k Anet aby hlavami byly ve stejné úrovni. Chytl ji za tvář. Začal jsem ho probodávat pohledem. "A co ty princezno? Co by jsi si přála?" Usmál se na ní. Začal jsem sebou cukat. "Pusť nás" šeptla. " To asi nepujde zlatíčko, jen tvému kamarádovy vracím něco co on kdysi udělal mě" řekl a zase se usmal na Anet, a ta se na mě ublíženě otočila. Kdyby jen věděla. Začala se celá klepat. "Ale neboj honey, tobě bych nikdy neublížil" řekl a dal jí pusu na líčko. Grr jak já to oslovení nesnáším. A co si vůbec dovoluje šahat na moji Anet?! "Za chvili ti donesu jídlo" řekl, pohladil ji po vlasech a odešel. "Váďo?" Otočila se na mě. "Ano?" "Zabije nás?" "Prosimtě, z tebe je úplně udělanej, ten ti nezlomí ani vlas" řekl jsem hnusně i když jsem nechtěl. Povzdychla. "Nový Vadim je zpět" šeptla. Ou, tak to bolý. To zatraceně bolý. "Au" řekl jsem se smíchem. "Promiiň" dodal jsem. " To hodláš dělat zase jak dlouho? Seš na mě hnusnej a pak řekneš jen promiň. Kurva Vadime! Co se s tebou stalo? Víš jak jsi mi hrozně chyběl? A teď se ke mě chováš takhle?" Řekla. Sklopil jsem hlavu. "Jasně, to jsem si mohla myslet. A já se lekla že mě ještě miluješ" řekla. Tak to kurva hodně bolý.
"Že já kráva ti kdy odpouštěla" šeptla. Do prdele. Nech toho už. Tohle mě ničí.
"Byla jsem jedna z těch co ti krátila čas jako Carrie že?!" Lehce po mě vyjela.
"O Carrie takhle nemluv!" Vyjel jsem po ní úplně. Carrie je moje kamarádka, a Anet nemá právo o ní takhle mluvit.
"Tak když jí tolik miluješ tak proč tu teď nesedí místo mě?" Řekla. "Protože miluju tebe a Tomas je z tebe udělanej?" "Tak ty mě miluješ? To miluješ každou druhou co ti dá ne? Počkat! Já ti vlastně ještě nedala! Jak je možný žese tu semnou vůbec bavíš?"řekla ironicky. Tak jsme se hádaly ještě chvíli. "Kurva! Pochop to! Měl jsem kvůli tobě tolik starostí že jsem na tebe skoro neměl čas! Víš proč to všechno dělám?! Protože tě miluju! A ty mi to všechno vyčítáš! Jak kdybych za všechno mohl jen já!" Zařval jsem na ni s brekem. Už jsem to prostě nevydržel. Sklopila hlavu. "Váďo?" Šeptla. "No?řekl jsem lehce otráveně. "Omlouvám se". Neodpověděl jsem. "Váďo?" Řekla o něco veseleji Anet. "Noo?" "Ten idiot mi dal k tomu jídlu nůž" otočila se na mě. Přísahám že jsem viděl jak se jí rozšířily rozničky, je tak sladká. Hned ho vzala a začala s ním řezat provaz. Asi za 10 minut jsme byly volní. Přišli jsme ke dveřím. Nezamčené. Jsou to fakt idioti. Byla tu menší chodba a jedny dveře na straně a jedny co vedly někam úplně pryč. Pomalu jsme se plížilyk těm na straně. Začaly jsme odpouslouchávat. "Hej ty vole, pak se běž kouknout na tu holku co je svázaná v tom sklepě. To je jiná kost ty vole" řekl někdo. "Ty vole! Takhle o ní nemluv! Tu už mám zabranou já! Vadimovy takovou kočku nenechám!"zasmál se tam někdo. Moje nervy to asi za chvíli nevydrží. Anet jen znechuceně zakroutila hlavou a zatahala mě za ruku, na znamení toho abychom už odešli. Potichu jsme šli. Dostali jsme se ven. To to bylo fakt tak easy? Věděl jsem kde jsme. Bylo to kousek od pláže. Vzal jsem Anet za ruku a rozešel se s ní směr pláž. Najednou jsem uslyšel výstřel. Anet padla k zemi. Proboha...

Ou šiiiiiiiiiiiit