•Follow Your Dream•
Viky McDownell je obyčejná teenagerka, která si jde za svým snem. Vlastně není zase tak obyčejná. Jde si jen a jen za svým snem a nic okolo ji nezajímá. Nejspíš proto nikdy neměla kluka, kamarády a z minulé školy ji vyhodili. Co...
,,Ať nepřijdeš pozdě!" křičí na mě taťka mezitím co vybíhám schody.
,,No jo pořád" odseknu a hodím svou tašku na postel. Celou cestu od Harryho jsem běžela a to jenom proto, abych stihla "schůzku" s Bradleym. Dám si rychlou sprchu, po které následuje výběr oblečení. Dneska není tak hezky jak bylo posledních pár dnů, ale pořád to ujde. Proto zvolím černý crop top s dlouhým rukávem a obyčejné, modré jeansy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zkontroluji čas a zjistím, že jsem na to líp než jsem předpokládala. Ještě si uklidím věci z tréninku a s mobilem v ruce seběhnu schody do kuchyně.
,,Neměla by si se obléct trochu líp? Třeba podpatky by ti slušely" mrkne na mě taťka a dál čte něco na tabletu.
,,Tati o co ti jde? Ty chceš abych s Bradleym chodila nebo co?" naštvaně rozmáchnu rukama kolem sebe a málem Angele vyrazím tác s čajem, který právě nesla.
,,Viky" povzdechne si. ,,Bradley je hodný kluk. Víš, že pro tebe chci to nejlepší a navíc znám se s jeho otcem" pokračuje s úsměvem. Chci něco namítnout, ale zrovna mi zapípá mobil. Esemeska? Od koho? Odemknu mobil a přečtu si zprávu od....Bradleyho.
From: Bradley
Doufám, že jsi na mě nezapomněla ;)
,,Tati už musím jít, takže" nechám větu vyznít do ztracena, zatímco odepisuji Bradleymu, že už jsem na cestě.
,,Užijte si to" projde kolem mě máma a já s úsměvem odcházím. Obuji si bílé conversky a jdu směr Tower Bridge. Cesta tam netrvá ani deset minut a já se cítím provinile vůči Harrymu. Vlastně jsem mu o téhle "schůzce" ani neřekla. Mám mu to říct? Bojím se ani nevím proč. Přece jenom jsme kamarádi, tak co?
,,Hey" ozve se vedle mě mezitím co se opírám o zábradlí na mostě.
,,Bradley" leknu se a prudce se postavím.
,,Promiň nechtěl jsem tě vyděsit" omluvně se usměje.
,,It's ok" přikývnu taktéž s úsměvem. ,,Tak kam půjdeme?"
,,No napadlo mě co třeba kino?" mrkne na mě s úsměvem. Pouze přikývnu a ve chvíli kdy je ke mě otočen zády dám oči v sloup a potichu zaúpím. Nesnáším "schůzky" v kinech, restauracích a na různých "romantických" místech. Cesta do kina trvá asi dvacet minut a po celou dobu si s Bradleym povídám. Musím říct, že je fajn, ale Harry je Harry. Bradley vybral nějaký horor - jak nečekané - a už po prvních deseti minutách filmu jsem myslela, že ho zabiju nebo mu při nejlepším rozdrtím ruku.
****
,,Příště už žádný horor prosím" křičím, když vybíhám z kina, zatímco Bradley se tím náramně baví.
