Ice Hockey || H.S. | P.E.

Chapter One

VIKY'S POV 

Nový školní rok, nový den, nová škola, ale stejný vopruz. Fakt nechápu jak mě ta fůrie mohla nechat rupnout z matiky. Podle mě mi ten průměr vycházel úplně jinak a to jsem to počítala. 'Vždyť víš, že to nebyla jenom matika'  okřikne mě mé podvědomí, ale dost už o mě. Ze skříně vyndám čisté oblečení, což je černé tílko,  k tomu bílý overal, který je pocákaný barvami a společně s batohem seběhnu schody do kuchyně, kde na mě čeká jen další vzkaz. 

Když ho čtu, tak si jen povzdechnu. ,,Hlavně nezlob" přečtu poslední větu hlasem mé mámy a při tom se ušklýbnu. Jako bych snad někdy zlobila. Aby jste to pochopili moji rodiče jsou jedni z nejlepších právníků, takže jsou skoro pořád v práci, z toho vyplývá že spolu moc nejsme. Jak jsem pochopila, tak jim šlo/jde hlavně o kariéru jako mě, ale já jsem jim to kapánek překazila. Prostě odjeli na dovolenou a bum! Byla jsem z toho já. Když jsem byla malá starala se o mě chůva, ale od mých patnácti let jsem se postavila na nohy sama. Teď mi je devatenáct, ale na nové škole nastoupím do třeťáku. Proč? Protože když jsem byla malá, tak jsem si dupla, že do školy ještě nechci a měla jsem odklad. Jsem prostě paličaté dítě a díky tomu taky teď dělám to co mě baví. Zároveň díky tomu nemám žádné kamarády a ani kluka jsem neměla, ale hlavní je, že dělám to co mě baví. Hokej! Hraju ho už od svých čtyřech let a rodiče už mě od něj přestali odrazovat a podporují mě. Díky nim jsem se taky dostala do spoustu týmů, do kterých by mě normálně nevzali, protože jsem holka. Né, že bych nebyla dost dobrá, ale holka prostě není kluk. 

Snídani dnes vynechám, v předsíni si nazuji černé conversky a jdu směrem ke škole. Mám celkem kliku, že tahle škola není tak daleko jako ta minulá. Tam jsem musela jezdit busem, který jsem většinou nestihla a hned tu máme jeden z mnoha důvodů proč mě vyloučili. Absence! Do deseti minut jsem před novou školou a při pohledu na ní se začnu šklebit. Tak tohle bude katastrofa. 

Když procházím směrem ke vstupu do školy, uvidím nějakou skupinku holek, které se opírají o zábradlí. Zaslechnu jak si začnou šeptat něco ve stylu "to je ona" a dívají se mým směrem. Bezva! Takže už všichni ví čí jsem dcera. Vejdu do školy a nestačím se divit. Je to tady obrovské a všude spoustu studentů. Páni! Jestli se tady rozkřikne, čí jsem dcera a to už se nejspíš stalo, tak  se to bude nejspíš šířit rychle. Podle čeho usuzuji? Protože kousek ode mě stojí další holky a říkají to samé jako ty venku. Jen nad tím prokroutím hlavou a rozejdu se po schodech, které tuším snad vedou do ředitelny. Vyhýbám se ostatním studentům a snažím se jít s davem, což mi moc nejde díky mému overalu, ale já nechci mít průšvih hned první den. Prostě nejdřív konám a potom myslím. To jsem celá já. Dostanu se na nějakou chodbu, kde je spousta nástěnek a taky studentů, z toho usuzuji, že to bude jedna z těch hlavních chodeb. Rozhlížím se tady a snažím se zorientovat, když v tom kolem mě proběhne nějaký kluk a hned za ním běží další. Vyhnu se jim a pokračuji v cestě, když v tom se přede mnou prudce zavřou dveře od skříňky a já se leknu. Naskytne se mi pohled na nějakého blonďáka, vyššího než já s modrýma očima jak se šklebí. ,,Si tu nová?" usměje se na mě. Jen přikývnu.

,,Jsem Niall" napřáhne ke mě ruku a obdaruje mě dalším z jeho úsměvů.

,,Viky" ruku s úsměvem přijmu.

,,Tak Viky, hledáš něco?" dá si ruce do kapes a kývne na pozdrav nějakému klukovi, který prochází kolem.

,,Ředitelnu. Netušíš kde by mohla být?" nasadím pohled štěněte a Niall se začne smát, což mě donutí taky k úsměvu. 

,,No to náhodou vím" ušklýbne se a sjede mě celou pohledem. ,,Víš že máš docela odvahu?"

,,Proč?" nechápavě se na něj podívám. 

,,Přijít do školy v overalu a ještě barevným si tady netroufne každý" zasměje se a já s ním.

,,Jsem holt jiná" prohrábnu si své blonďaté vlasy. 

,,Tak pojď" rozejde se a když zjistí, že jsem se nepohnula z místa, tak dodá: ,,Do tý ředitelny" a já se rozejdu ihned za ním.

,,Tak hodně štěstí Viky. Třeba se ještě potkáme" mrkne na mě Niall jakmile se ocitneme přede dveřmi ředitelny.

,,Děkuju a snad" usměji se a když Niall odchází, tak zaklepu a po vyzvání vejdu dovnitř.

U ředitele vyřešíme všechny možné a potřebné věci. Dostanu plánek školy, kód od skříňky a všechny možné další papíry a rady. Všechno schovám do tašky a za jeho doprovodu dojdu do své třídy.