Tři muži a malá teoretická astrofyzička

1.A sakra.

Dámy a pánové, tady plukovník O'Neill. Právě jsme přistáli na planetě P4C- 656. Prosím, nechejte si své pásy zapnuté, dokud se brána zcela ..."
„Páni!" Přerušil Daniel Jacka. „Podívejte se na tohle místo!"
Téměř po dvou letech cestování bránou viděla SG-1 spoustu planet a některé z nich byly velice příjemným místem.
P4C-656 byla rájem. Bylo tu teplé letní počasí, stromy a kytky tu nádherně voněly, zpívali tu ptáci. Podle údajů ze sondy tu byla i několik tisíciletí stará stavba, aby se měl Daniel čím zabavit. Opravdu to tu vypadalo jako v ráji.

Což pravděpodobně znamenalo, že něco hodně nepříjemného jen čeká, aby se jim zakouslo do zadku, pomyslel si Jack.
Mise SG-1 obvykle neprobíhaly zcela hladce, takže tohle konstatování by mohlo mít značné rozměry.
------------------------------------------

Jack se nudil.
Vypadalo to, že tu na ně v blízkosti žádné nebezpečí nečíhá a pokud tu žijí nějací místní lidé, tak hodně daleko od brány. Takže ho nenapadl žádný důležitý důvod, proč by Daniel nemohl zkoumat starořecký chrám, který se nacházel několik kilometrů od brány, když to tak moc chtěl. A když Carterová požádala o to, aby mohla odebrat vzorky místních rostlin, které by potom mohli po návratu do SGC studovat, bylo mu jasné, že to pro něj bude znamenat dlouhé čekání, zatímco se dva vědci z jeho týmu budou bavit.

Věděl, že by měl pravděpodobně být rád, že je tu klid. A ačkoliv útoky goa'uldů nebyly zrovna moc příjemné, malé rozptýlení by neškodilo.
Alespoň mohl být rád, že jde o misi, kde zůstanou jen jednu noc, protože po dvou hodinách čekání mu bylo jasné, že týden na téhle mírumilovné, idylické, nudné planetě by ho zabil.
ŽBLUŇK!

Jack, spolu s Teal'cem a Danielem, kteří prozkoumávali vnější část chrámu, který byl náhle opuštěn, byli u jakési vodní nádrže během minuty, jen okamžik předtím než se vynořila z vody kašlající Sam.
„Páni, Carterová, já vím, že je tady nuda, ale nemusíte se zrovna utopit, abyste nás pobavila." Řekl Jack a podával jí ruku, aby jí pomohl z vody ven. „Jste v pořádku?"
A z jeho hlasu bylo znát, že má přece jen obavy.
„Ano, pane." Ujistila ho Sam a potlačovala kašlání. Měla pocit, jako by vypila alespoň litr vody. Ale tohle nebylo tak nepříjemné jako to, jak se cítila trapně.
„Je mi to líto, pane - sklouzla jsem tam, když jsem odebírala vzorek té rostliny." A ukázala na malý chomáč květů, které rostly nedaleko od vody. „Podobají se rostlině, která roste na Zemi a má antiseptické účinky a ..."
„To je hezké." Přerušil ji Jack a postrčil ji směrem ke chrámu. Zvedl její batoh a dal jí ho do náruče. „To nám můžete říct, až se osušíte."

Přece by nedal doktorce Fraiserové šanci, aby na něj při prohlídce po misi použila ty velké jehly, kdyby její nejlepší kamarádka dostala zápal plic nebo něco podobného, když ji měl pod dozorem.
„Ano, pane." Odpověděla Sam a v rozpacích se vydala ke chrámu, aby se mohla převléknout.
Když byla pryč, podíval se Jack na Daniela. „Pokud jsi se rozhodl následovat zářného příkladu Carterové a něco se ti taky stane, tak řeknu Hammondovi, aby všechny vědce, kteří chodí na mimozemské mise, dal na vodítko."
A považoval za zázrak, že už nemá hlavu holou jako koleno.

----------------------------------

Navzdory klidu, který na téhle planetě panoval, nařídil Jack noční hlídky a vzal si tu první.
Po dvou hodinách, kdy se nic zvláštního nestalo, vstal a protáhl se, chystal se jít spát. Po několika dalších minutách začal mít obavy.

Carterová už by ho měla přijít vystřídat, obvykle byla přesná, co se její povinností ve službě týká.
Modlil se, aby jen zaspala, popošel k jejímu stanu a zvedl celtu. Jediné co viděl, byla postava stočená do klubíčka, ze spacího pytle vykukovaly jen její blonďaté vlasy.
S rozpaky nadzvedl spací pytel a uviděl klidně spící Sam.
„A sakra!"

První kapitola za náma doufám že se líbyla,a taky doufám ve vaše komentáře.

A taky jeden fakt,co si myslíte,co Sam se stalo.

Jinak vaše ajanna.