11.Nechci jít do postele!

209 18 1
                                    

--

V kantýně

„Zůstanete na Zemi dlouho?" Zeptal se Daniel Martoufa, spíše jen ze slušnosti, než že by ho to tak moc zajímalo, když tu seděli u pozdní večeře.
Generál už odjel domů za dcerou a vnučkami.
Sam seděla mezi Jackem a Teal'cem a vypadala trochu ospale, když se snažila mazaně schovat růžičkovou kapustu, kterou jí dala obsluha na talíř, i když ji nechtěla.

„Máme se setkat během tří dnů s jedním z operujících Tok'rů." Odpověděl jim Martouf a zvědavě sledoval masové kuličky. „Tohle je hodně zvláštní. Z čeho to je?"
„Je lepší to nevědět." Řekl mu Jack vážně a měl radost z toho, jak se Martouf znepokojeně zatvářil.
„Já to mám rád." Řekl Teal'c klidně.

Jack protočil panenkami a dal si na svoji porci kečup. „Připomeň mi nic na Chulaku nejíst - Sam, pokud to nechceš jíst, nikdo tě nutit nebude." Řekl jí, když koutkem oka viděl, jak se pokouší schovat kapustu pod brambory.
Vypadala překvapeně, že ji dospělí nenutí sníst tu zeleninu. Ale když je to tak, neřekne ani slovo, aby si to ještě náhodou nerozmysleli.
„Lantash a já se těšíme, že na téhle planetě strávíme víc času." Řekl Martouf.
Jack zasténal.

Starat se o čtyřletou Samanthu Carterovou, tak to se dá přežít, ale hlídat ještě Tok'ru, tak to je zcela něco jiného.
„Myslím, že jsi unavená Samantho," řekl Martouf, když viděl, že už potřetí zívla. A buď neviděl nebo si nevšímal, jak na něho Jack gestikuluje, aby přestal. „Možná by sis měla jít lehnout."
„Nejsem ospalá!" Odpověděla Sam, což se dalo předpovídat a co by mohlo být víc přesvědčivé, kdyby se jí nezavíraly oči.
„Vypadá to, že ano."
„Už je pozdě, Sam."

A když se takto Teal'c a Daniel k Martoufovi přidali, Jack jen zasténal. A zajímalo ho, jak to že nemají vůbec ponětí o tom, jak se chovat ke čtyřletému dítěti - tedy k Sam.

„Nechci jít do postele!" A snažila se tvrdohlavě udržet oči otevřené. Zamračila se na ty tři, co ji nutili jít spát. Během dne se toho tolik stalo a ona byla unavená, ale v žádném případě to teď nepřizná.
„Slyšeli jste dámu." Když tohle Jack řekl, jak dospělí tak i Sam se na něho překvapeně podívali.
„Jacku, já si nemyslím..."
„Danieli," varovně ho Jack přerušil. „Když Sam říká, že není unavená, tak není unavená."
„Ale je jasné, že je..."

„Ah!" Zvedl Jack varovně prst směrem k Martoufovi a potom se zase obrátil k Sam.
„Jestli chceš, můžeme všichni jít do tvého pokoje a dívat se na televizi - ještě jsi neviděla Simpsonovi, že ne?" Sam zavrtěla hlavou, byla ospalá a vypadalo to, že by klidně usnula i tady.

Daniel, Teal'c a Martouf se na něj nevěřícně dívali, jako by se zbláznil, když přemýšlel o něčem jiném, než že ji uloží rovnou do postele.
„Samozřejmě," pokračoval Jack opatrně. „Bude lepší, když se teď převlékneš do pyžama, takže se budeme moct dívat na televizi a už se tím potom nebudeme muset zdržovat, ano?"
„Dobře."

A jakmile jí jedna z žen, která tím byla pověřená, když tady Janet nebyla, pomáhala s umýváním a oblékáním, Jack se na ty tři obrátil a mračil se.
„'Možná bys měla jít do postele',?" Ptal se nevěřícně Martoufa. „Tohle je zřejmě nejlepší způsob, jak bude Sam trvat na tom, že spát nepůjde a zůstane tak polovinu noci vzhůru."
„To nechápu," řekl Martou.
Jack se zlehka a sebevědomě usmál. „Tak se dívej a uč se."

-----------------------------------------------------

A jak Jack očekával, nevydržela Sam ani do konce prvního dílu a usnula.
Opatrně ji zvedl a přenesl ji z pohovky do postele a naznačil Teal'covi, aby vypnul televizi.
Když ji pokládal do postele trochu se pohnula a jakmile ucítila přikrývku, široce zazívala, zvedla ruce a řekla. „Pusu." Jack se poslušně zohnul, aby ho mohla obejmout a dal jí pusu na čelo. Sam ještě zamumlala. „Dobrou." A potom se otočila na bok a opravdu tvrdě usnula.

Jack se narovnal a řekl. „A tohle je jedna z věcí, o které už nikdy nebudeme mluvit." Oznámil a vyšel z místnosti. Zhasnul světla a nechal svítit jen malou noční lampičku
„Nechápu, proč jste doporučoval, aby zůstal vzhůru, když bylo jasné, že je Samantha hodně unavená." Řekl Martouf. „Určitě by bylo lepší, kdyby si šla lehnout okamžitě."
„To je dobrá teorie - ale nefungovala by. Ne bez toho, že by se Sam vzpírala."

„A vaše děti svoje starší neposlouchají bezpodmínečně?"
Jack jen sykl, když si vzpomněl, jak vysvětloval, jak moc jsou zbraně nebezpečné a jak rychle je tohle zapomenuto, když má dítě jednu nadosah.
„Jack má pravdu," řekl Daniel, když přemýšlel o svém vlastním dětství, kdy neposlouchal.
„A kromě toho, tohle je Carterová, o kom tu mluvíme." Řekl Jack. „'Spát' je pro ni prakticky neslušné slovo."
A proti tomuhle nikdo nic nenamítal.

----------------------------------------------------------------

„Když se setkám s kontaktní osobou, pokusím se poslat zprávu Jacobovi." Řekl Martouf.
„Ale to si nemusíte dělat takové problémy." Řekl mu Jack.
„To není problém."
„A co když Sam svého otce nepozná?" Zeptal se Daniel. „Mohlo by ji to rozrušit."
„Pamatovala si Samantha na někoho z vás, když se změnila?" Zeptal se Martouf zvědavě.
„Ne." Řekl Jack a usmíval se, když si vzpomněl s jakými obtížemi nesl malou Sam k bráně a skrz ni. Byl celkem překvapený, že ho nekousla do ruky.
„Sam nikoho nepoznala, kromě generála Hammonda," doplnil ho Daniel.

„A toho zná odmala, ještě když nosila plíny."
„Jo - to měl asi tehdy ještě vlasy." Zavtipkoval Jack.
„Ale poznala ho." Trval na svém Martouf. „To znamená, že své vzpomínky někde v mysli stále má a že momentálně jsou jen skryté."

„Tak proč generál Hammond a ne my?" Zeptal se zaujatě Daniel.
„Tak jak plukovník poukázal, znala Samantha generála už jako dítě. Takže možná její mysl byla schopná vytvořit spojení mezi mužem, kterého znala a mužem, kterého zná teď."
„Takže její vzpomínky tam někde jsou, ale ona není připravená se k nim zatím dostat."
„Myslím, že ano."
„To není moc dobré, že?"
Zeptal se Jack suše.
„Dejme tomu čas, možná si na svůj dospělý život vzpomene sama."

Jack se usmál, když si představil, jak čtyřletá Sam přikazuje něco technikům kolem a hraje s těmi svými 'hračkami', ale potom zvážněl. „Doufejme, že bude zase normální, než se to stane."
A i když nikdo nic neřekl, všichni s ním souhlasili.


Tak konečně další kapitola,omlouvám se že tak pozdě.Ale měla jsem toho moc,mám ještě dvě rozepsané povídky a dvě možna třy ještě v plánu.
Jinak doufám že to někdo čte,a taky doufám ve vaše komentáře.

Jinak vaše ajanna.

Tři muži a malá teoretická astrofyzička Kde žijí příběhy. Začni objevovat