Tři muži a malá teoretická astrofyzička

13.Řekl bych-princezna nebo víla.

Večer

Sam dělala všechno pro to, aby zůstala vzhůru. Chtěla ten okamžik, kdy bude její táta muset odejít nějak překazit. A když jí četl pohádky, nutila se, aby měla otevřené oči. nechtěla, aby ji hudba z CD uspala. Věděla, že až se vzbudí, bude její táta pryč.

Ale nakonec ten boj stejně prohrála. A když Jacob vytáhl svou ruku z jejího pevného sevření ani se nepohnula.
„Jacobe?" Ozval se ode dveří Jack. Šeptal, nechtěl Sam vzbudit.

Jacob ji opatrně přikryl a přesvědčil se, že králík George je jí na blízku, zdráhavě vstal a vyšel z místnosti. Potichu za sebou zavřel dveře.
„Marty se spojil s ostatními Tok'ry." Řekl mu Jack. „Čekají na vás."
„Díky." Řekl Jacob a ještě se otočil zpátky ke dveřím pokoje, kde spala Sam. Nerad odcházel, ale také věděl, že musí.
A jak mu Selmak připomněla, může být klidný, když ví, že je Sam v dobrých rukou.
„Postaráte se mi o mou malou holčičku?"
„Vždycky."

Druhý den ráno

„Kdo je dnes ráno na řadě, aby hlídal Carterovou?" Ptal se Jack, když vešel do Danielovy laboratoře a zjistil, že je tam i Teal'c, ale po Sam tam není ani památky.

„Sam je s generálem Hammondem." Odpověděl mu Daniel. „Byla trošku smutná, když se vzbudila a její otec byl pryč." Dodal. „Hammond říkal, že s ním dneska ráno může zůstat."

„Nemám asi předpokládat, že přes noc vyrostla?" Zeptal se Jack a naději na kladnou odpověď zatím úplně nevzdával.
„Ne, nevyrostla." Odpověděl mu Teal'c.

„Víte," pookřál Jack. „Tohle může mít i své výhody. Už za pár dní bude Halloween. A pokud do té doby zůstane Carterová dítětem, mohli bychom vymyslet super kostým."

„Ty chceš Sam využít, abys zadarmo získal bonbóny?"
„No moc lidí mi je nedá, když se za něco převléknu." Zavtipkoval Jack. „Carterová bude mít asi mnohem větší štěstí."
„To není zase tak špatný nápad." Uznal Daniel. „A Cassie určitě taky ráda přijde. Letos to pro ni asi bude už naposled."

Cassie, která má teď třináct, o sobě prohlašuje, že už je na takové věci moc stará. Ale když přišla na Zem, byla tím nadšená.
„Budeme muset obstarat kostým, že ano?" Ptal se Teal'c.
„Myslíš, že by se nám podařilo získat kostým malého astronauta?" Ptal se Daniel. „Nebo malou slavnostní uniformu?"

„Ten správný kostým je něco roztomilého." Řekl Jack rozhodně. „Řekl bych - princezna nebo víla. Možná králíček."
„Sam bude vypadat roztomile v čemkoliv."
„To je pravda." Uznal Jack. „A to bude taky něco do fotoalba."
„Je ti jasné, že až jí ty fotky ukážeme, tak nás zabije." Poukázal na malý problém Daniel. „Bude jí asi trapně."
„Musím ti připomínat, že tvoje jméno díky ní vyvolávali rozhlasem?" Zeptal se Jack jízlivě.

„Nebo jak jsem kvůli ní dostal 45 trestných minut? Nebo když Teal'c...No, jemu zatím nic neprovedla." Uznal.
Teal'c uklonil hlavu a díval se na něho víc než samolibě.
„Zatím." Dodal Daniel zlověstně.

------------------------------------------------

Jack zaklepal na dveře, chvíli počkal a teprve potom je otevřel a vstoupil.
Ale generál, kterého tu čekal, byl pryč a na jeho židli seděla malá holčička, jejíž hlavu bylo sotva za jeho stolem vidět.
„Ahoj, plukovníku." Přivítala ho Sam radostně a potom se zamračila. „Měl byste salutovat."
„Opravdu?"
„Hm." Kývla hlavou. „Strejda George musel na chvíli odejít. Řekl mi, že než se vrátí, mám tu velení já."

„V tom případě," potlačoval Jack smích, nechtěl její city ranit. Takže se tvářil vážně a perfektně jí zasalutoval. „Hlásí se plukovník O'Neill, madam."
„To je lepší." Kývla Sam. „Dobré ráno, plukovníku." Klekla si na židli, takže teď viděla přes stůl. „Co pro vás můžu udělat?"
Jack se podíval na hromádku formulářů, které držel pod paží a přemýšlel, jak by jí vhodně vysvětlil, že tohle může zařídit jenom generál Hammond.
Zachránilo ho zvonění telefonu.
Toho červeného.

„Já to vezmu!" A než o tom stihl Sam přesvědčit, ona už zvedla sluchátko.
„Haló!"
Jack se trochu zašklebil. Bylo mu jasné, kdo to asi volá, přestože slyšel jen část hovoru malé Sam.
„Jak se jmenujete? ...Já jsem Sam...čtyři a půl. A kolik je vám?...strejda George tady teď není. A než se vrátí, velím tu já." Zamračila se, když uslyšela požadavek toho na druhém konci.

„Chcete mluvit s někým dospělým?" Znělo to, jako by o tom pochybovala, jako něco co se dotklo její autority. „Je tady plukovník O'Neill. Je dost dospělý?...Dobře, myslím ano."
Podala sluchátko Jackovi, který se na ně podíval, jako by to byl had, který se ho právě chystá kousnout. „Chce mluvit s vámi."
A protože bylo Jackovi jasné, že jejich vrchní velitel nemůže čekat dalších deset minut, než se generál vrátí, zdráhavě si ten telefon vzal.

„Haló pane presidente...ne, to není vtip....no, je to dlouhý příběh."
A měl štěstí, protože se generál právě vrátil.
Jack mu vtiskl sluchátko do ruky. „President s vámi potřebuje mluvit." Řekl a položil svoje formuláře na jeho stůl. „Přijdu za vámi kvůli tomuhle později." Generál přikývl a Jack se z jeho pracovny vytratil jak nejrychleji to šlo.

A když i generál ujistil presidenta, že nejde o vtip a že je stav kapitána Carterové jen dočasný a každým dnem se vrátí do normálu, zavěsil. Povzdechl si a potom se podíval na malou Sam, která si přivlastnila jeho židli.
„Já odtud nemůžu odejít ani na pět minut, že?"
Sam zavrtěla vážně hlavou. „Myslím, že ne."

Tak další kapitola konečně za náma,jen doufám že to někdo čte.Jinak taky doufám že zanecháte aspoň pár komentářů,abych věděla že to někdo čte a že se to někomu líbí.

Jinak vaše ajanna.