Tři muži a malá teoretická astrofyzička

3.Jemi čtyři a půl.

-------
O dvě hodiny později

„Danieli, co přesně jsi jí dal k jídlu?" Ptal se Jack a nevěřícně sledoval, jak Samantha Carterová, o které předpokládal, že musela být dítětem, které se velice slušně chovalo, jak šťastně skáče na velké posteli ve VIP pokoji, kde ji dočasně ubytovali.
Daniel jen pokrčil rameny. „Měli jsme nějaký dort, zmrzlinu a želatinu - hodně želatiny." Přiznal.
Zjistil, že je nemožné něco malé Sam odmítnout, když se na něj tak roztomile dívala a úpěnlivě ho prosila. A osobně předpokládal, že by Jack udělal totéž.

„Jedno malé pravidlo, Danny - nikdy nedávej dítěti víc zákusků, než kolik má let. Málokdy to skončí dobře."
„No tak, Teal'cu." Skočila Sam z postele a stoupla si vedle velkého Jaffy, dívala se na něj. „Skákej se mnou na posteli. Je to legrace, doopravdy."
Vypadalo to, že Teal'c její návrh opravdu chvíli zvažoval, než zavrtěl hlavou. „Nevěřím, že by ta postel mou váhu udržela, kdybych se k tobě přidal." Vysvětloval. Jack si pomyslel, že v jeho hlase zazněla lítost, ale nebyl si tím zcela jistý.

„A co kdybychom na chvíli s tím skákáním přestali?" Navrhl Jack rychle, než by to Sam mohla rozmyslet. „Je tady spousta dalších věcí, které bychom mohli dělat." Řekl lákavě.
„Spousta pěkných, klidných her, které můžeme hrát."
„Jako co?"
„No..." Přejížděl Jack očima po pokoji a hledal inspiraci. Generál Hammond opravdu poslal někoho nakupovat a ten voják, aby měl jistotu, že to bude stačit, nakoupil spoustu oblečení, her a hraček, tak nejmíň pro tři čtyři děti.

„Vždycky tady byly..." Už se chystal říct šachy, když si představil, že by za tohle mohl od téhle malé holčičky dostat. „Candyland." Navrhl.
„To je pro mrňata." Odmítla tuhle nabídku Sam.
„Děti Jaffů si hrají tak, že předstírají boj s tyčovými zbraněmi. Možná..."
„Ne, to ne." Přerušil Jack Teal'ca.
„Můžeme hrát kata." Nabídl Daniel. „Nebo stíhací závod."
„Jsou jí čtyři." Protočil Jack panenkami.
„Je to Sam."
„Je mi čtyři a půl." Řekla Sam a ostře se na Jacka podívala. „Můžeme jít něco zkoumat?"
„Teď ještě ne." řekl Daniel. „Všichni zatím mají moc práce."
„Aha." Sam byla chvíli zticha, dívala se na hry, které byly poskládané na poličce. „Chci hrát tohle." Oznámila a z tónu jejího hlasu bylo jasné, že se s ní nemá cenu o tom dohadovat.
„Uh, možná to není zrovna dobrý nápad." Navrhl Jack, díval se na nevinně vypadající obal té hry, na kterou Sam ukázala, jako by to bylo něco, co sem poslalo samo peklo.

„My jsme mnohem větší než ty." Pokusil se ji Daniel přesvědčit.
„Mohli bychom tě nechtěně zranit." Přidal se souhlasně Teal'c.
„To je dobrý." Řekla Sam. „Já budu spinner."
Těm třem spadala brada, když jejich malá přítelkyně, klidně ignorovala jejich protesty a připravovala tu nejděsivější hru - Twister.

Janet byla naštěstí tak hodná a vykoupala malou Sam a taky ji oblékla do pyžama. Ale to potěšení uložit ji do postele a uspat ji, nechala na SG-1.
Jack si myslel, že jeho 2IC jako dospělá byla jako noční sova, ale vypadá to, že jako 4,5 leté dítě byla ještě horší. Jako dítě neměla vůbec žádné ponětí o tom, co je to přímý rozkaz, aby si lehla a spala.

Jako první odtud utekl Teal'c, který jim sdělil, že musí vykonat kel'no'reem a ztratil se, než mohl kdokoliv něco říct. Jack rychle následoval příkladu svého přítele a zamumlal jako svou omluvu, že musí dodělat nějaké papírování, které po něm generál Hammond právě teď chtěl a nechal tam Daniela jeho osudu.
A než Sam usnula, musel jí přečíst pohádky O Sněhurce, Jeníčkovi a Mařence, Zlatovlásku, Tři medvídky a skoro ještě celou Šípkovou Růženku.

„...a její stonky zesílily tak, až byly jako větve stromů, byly pokryté trny, které byly ostré jako břitva. Obklopily celý zámek, kde Šípková Růženka spala, čekajíc na prince, jehož polibek by ji probudil ze stoletého spánku...."
„Danieli," zavolal na něj potichu ode dveří Jack a přerušil jeho čtení. „Pokud nechceš vzbudit naši malou Šípkovou Růženku, tak ti doporučuji, abys zbytek pohádky nechal na zítra."
„Oh." Daniel se podíval na spící holčičku. „Jasně."

Daniel ji opatrně položil do postele a podíval se na Jacka. „Mám tady nechat rozsvíceno? Jen pro případ."
„To není třeba. Carterová mi jednou říkala, že se tmy nebojí už od svých dvou let. A kromě toho je tu kolem spousta hlídek."
„Řeknu jim, aby pro tebe přišli, kdyby se třeba uprostřed noci vzbudila a měla strach, ano?" Navrhl Daniel, s lehkým úsměvem, jako by mu jen cukly koutky. „A potom ji můžeš zkusit uspat ty."
„No, když o tom tak přemýšlím," snažil se z toho Jack vycouvat. „Tak bychom tu mohli nechat rozsvíceno, pro jistotu."
„To je dobrý nápad."
------------------

Tak další kapitola za náma.Omlouvám se ale měla jsem ji špatně napsanou,tak sem ji musela upravit,teďka už ji nedám prič.

Jinak vaše ajanna.